TARGET cz/sk

part 16.

Po několika dnech příprav se konala první schůzka dětí s kluky. Jelikož kvůli tomu všemu jsem tam hlavně byla, musela jsme toho být součástí. Nemůžu si stěžovat na práci s dětmi, ba naopak mě ta práce bavila. Vidět úsměv na jejich tvářích přesto všechno co zažívají mi dodalo tak trochu sílu vzchopit se. Většinou to byli děti bez rodin nebo nemocné děti. Dolehlo na mě takové to přemýšlení o životě a jeho hodnotách. Ta chvíle kdy si uvědomíte jak rádi můžete být za to co máte a co by za to jiní dali.

 V hale byly nandané stoly kam si všichni sedali a kluci je průběžně obcházeli. Povídali si s nimi, fotili se a podepisovali. Já byla jen něco jako pomocná ruka a nosila pití, jídlo nebo je popřípadě zabavovala. Součástí programu bylo i policejní, hasičské a záchranářské vystoupení. Něco jako výuka hrou.

Všichni ze sálu se rozdělili do několika skupin a připravovali se na to až hra začne a budou moci chodit po různých stanovištích a plnit úkoly. Na akci dorazily i Eleonor, Perrie a Sophia. S chutí se do hry přidali jen mě se do toho moc nechtělo. Jelikož tam mamka, ale byla něco jako vedoucí, donutila mě se přidat do její skupiny.

 „Jdeme“ pobídla mě, popadla lejstra a já sesedla ze židle.

Připojila jsem se ke skupince, která se měla skládat z 10-ti lidí. V mé skupině byla i Eleonor, který mě mile přivítala. Rozhlídla jsem se a přepočítala všechny co stáli kolem mě. Spočítala jsem 7 dětí plus Eleonor což je 8 já jsem 9, ale desátý člen chyběl.

„Neříkala jsi, že náš má být dohromady 10 plus ty?“ otočila jsem se na mamku, který vyplňovala nějaké papíry.

„Taky že ano“ ukázala mi prstem ať se otočím.

„Promiňte, ale musel jsem si odskočit“ řekl známí hlas a já se nechtěla otočit.

Nakonec jsem se, ale otočila.

„No to bude ještě sranda“ řekl otráveně Harry.

Zůstala jsem zkameněle na místě a sledovala jak odchází se zbytkem skupiny.

„Jdeš?“ pobídla mě Eleonor, která čekala na mě.

Myslím, že jsem nemusela nic říkat na to aby pochopila jak se cítím.

Chodili jsme po stanovištích a všechny děti to očividně bavilo. Celou dobu jsem se snažila moc nemluvit, nekoukat na Harryho a vyhýbat se mu abych na sebe moc neupozorňovala.

Jako poslední nás čekalo stanoviště s hasiči, kde si děti mohly vyzkoušet nějaké jejich věci. Poté jsme si sedli do kroužku a uprostřed něj přednášel hasič jak se mají zachovat při požáru.

Sledovala jsem hasiče, ale také Harryho který seděl naproti mně a sledoval mě tím soudícím pohledem.

„A na závěr vás chci děti varovat. Nehrajte si s ničím co může vyvolat požír, protože můžete ublížit sobě i lidem kolem vás.“ Řekl hasič.

„Ano Spencer. Nehraj si s ohněm, protože i ve tvém věku se můžeš popálit.Když způsobíš oheň pak s musíš i chopit zodpovědnosti. Tím můžeš ublížit lidem kolem sebe, ale i sobě.Nemám pravdu?“ odvrátil Harry pohled ode mě k hasiči.

„Jistě“ nechápajíc o co jde mu odpověděl.

 Všichni ostatní se zvedli a já zůstala sedět na zemi a dívala se před sebe. Neměla jsem dál sílu ani chuť na to předstírat, že mě jeho urážky a narážky nezraňují. Někdy jsem si říkala, že by bylo lepší kdyby mi dal facku než tohle všechno. Bolelo by to méně. Přesně věděl jaká slova použít aby ublížil, vždycky to věděl.

 „Zlato to asi nemělo nic společného s přednáškou, že?“ sklonila se ke mně mamka.

„Očividně ne“ obrátila jsem pohled z neznáma k ní.

„Měli jste spolu nějaký konflikt či něco podobného? Nechápu to. Měli jste se tak rádi a teď to vypadá na pravý opak.  Napětí mezi vámi nemůže přehlídnout nikdo. Věřím, ale v to že až si všechno vysvětlíte bude vše dobré.“ Řekla a odešla.

Jedna z věcí co na své mamce miluji je to, že bere věci vždy tak pozitivně ovšem ne vždy to pomůže.

„Co když je vysvětlení ještě horší?“ řekla jsem do prázdna.