TARGET cz/sk

part 9.

Druhý den jsem šla hned ráno za kluky do hotelu kde měli být i jejich přítelkyně.Nevěděla jsem přesně co bude po včerejším večeru.Netušila jsem zda o tom Harry už ví.

Vešla jsem do pokoje a všechny se mi představili Eleaanor,Sophia a Perrie.Byla jsem trochu nervózní,ale nechtěla na sobě nechat nic znát.Vše šlo,ale zatím dobře a já se tedy uklidnila.

Když jsem se trošku seznámila s holkami chtěla jsem jít pozdravit Harryho.Kluci mě,ale zastavili s tím,že ve vedlejší místnosti telefonuje.Zůstala jsem tedy s nimi.

Harry po chvilce přišel a sednul si na sedačku;jako bych tam ani nebyla.

„Tak co?“ zeptal se ho Louis.

„Jsou v pohodě.“ Odpověděl mu Harry a koukl se na mě.

Těžce jsem polkla a došlo mi o čem mluví.Dělala jsem,ale že o ničem nevím.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se.

Eleonor mi půjčila noviny s článkem: 

 Rodina Stylesů přišla o svůj dům,který používali jako odpočinkový. Dům byl v utajení pro veřejnost a fanoušky Harryho Stylese (19) člena z jedné nejznámější skupiny dnešní doby.Včera v pozdních hodinách večer dům zatím z neznámého důvodu začal hořet.Rodina byla naštěstí na večeři v nedaleké restauraci  a proto se nikomu nic nestalo.

„Měli jsme obrovské štěstí.Ještě ten večer nám přišel dopis a byli jsme pozváni do místní restaurace.“ Vyjádřila se krátce Harryho matka. Policie se domnívá,že byl požár založen úmyslně.

 Zůstala jsem jen stát na místě a podívala se na Harryho.

„Kde jsi byla včera večer? Snažil jsem se ti dovolat.“ Řekl Harry a sklopil hlavu.

Jen jsem na něj koukala a nedokázala jsem na něj promluvit.Znovu jsem sklopila svůj pohled do novin;vše pročítala a prohlížela si fotku.Nevěděla jsem co Harrymu odpovědět na jeho otázku,tak abych mu opět nelhala.Už jsem nechtěla víc lhát,vymýšlet si.Měla jsem všeho po krk .

„Omluvte mě.“ Vyběhla jsem z pokoje.

„Spenc kam jdeš?“ volal na mě Louis.

 Věděla jsem moc dobře kam jít.Doběhla jsem až do hotelu kde jsem poprosila recepčního o klíče.

„Je mi líto slečno,ale nemůžu Vám poskytnout klíče od cizího pokoje.“

„To jako vážně? Chodila jsem sem dřív každý den.Znáte mě!“ vykřikla jsem na něj.

„Fajn,vy mi nejspíše nepomůžete“ dodala jsem a odešla hledat jinou cestu jak se tam dostat.

U výtahu byl postavený vozík uklízečky na kterým byli i klíče od pokojů.Musela jsem se nějak dostat dovnitř no a tak jsem si ho vypůjčila.

Odemkla jsem a nemohla uvěřit tomu co jsem viděla.Chtělo se mi brečet a zároveň křičet vzteky.

Pokoj byl prázdný.Notebook,fotky,mapy všechno bylo pryč.Jako by to tam ani nikdy předtím nebylo;byl to prostě obyčejný pokoj.

„Okamžitě odejděte.Tady nemáte co dělat! Zavolám na vás policii!“ křičela na mě uklízečka a já radši odešla.

Stála jsem před hotelem a nevěděla kam jít.Chtěla jsem,ale najít Danyho,jenže jsem netušila jak to udělám.Nevěděla jsem kde bydlí a ani kde je jejich nová základna.

Dala jsem se do rychlochůze a  chtěla projít celé město dokud ho nenajdu.Kousek za hotelem jsem,ale uviděla Danyho.

 „Děláš si ze mě srandu? Mohl jsi je zabít.“ Začala jsem na něj křičet z dálky.

„Klid Spenc.Věděl jsem,že nebudou doma.To já je pozval do restaurace.Neměla by jsi být spíš teď s tou troskou?“ vysmíval se mi do tváře.

„Nech toho! Není žádná troska“ strčila jsem do něj.

 „ Ale bude až s ním skončím a ty taky.Vím to Spencer.Nevydržíš to všechno.“ Pohladil mě po tváři a odešel pryč.

 Bylo to pořád dokola.Pořád jsem si jen opakovala,že nevím co mám dělat.Nevěděla jsem jak se rozhodnout.Harry si zasloužil vědět pravdu,ale já nebyla připravená.Nebyla jsem připravená na následky toho,že bych mu vše řekla.Bála jsem se už vážně všeho a nenašla žádné řešení které by tohle ukončilo.

 Odpoledne jsem se vrátila zpátky do hotelu.

 „Promiňte,že jsem předtím utekla,ale musela jsem si něco zařídit.“  Řekla jsem jakmile jsem vstoupila dovnitř pokoje,jelikož jsem na sobě cítila pohled všech zúčastněných. Věděla jsem,že budou chtít nějakou odpověď.