TARGET cz/sk

part 13.

Čapl moji ruku do které mi vrazil nějaký papírek.

 Rozbalila jsem zmuchlaný papírek a přečetla tichým hlasem  co je v něm napsané.

„Konec hry. Děkuji, že jsi hrál.“  Jen těžce jsem polkla.

Nemusela ani na sekundu přemýšlet nad tím od koho  lísteček má. Podívala jsem se Harrymu do očí, které se zaplnili slzami a byla v nich vidět nenávist. Přistoupila jsem k němu blíže a chtěla ho chytit na ruku, ale ve chvíli kdy jsem se ho dotkla ucukl rukou a udělal krok dozadu.

„Řekni mi, že to není pravda.“ Kroutil hlavou a šel ode mě dál a dál.

„Nech mě to vysvětlit prosím.“

„Co mi chceš vysvětlit? Že jsi mě nenáviděla tolik za věc co jsem neudělal? Že jsi si na mě a mých kamarádech vybíjela nějakou psychickou poruchu? Řekni prosím, že lhal. Že všechno co řekl si vymyslel a to co jsme měli bylo skutečné.“ Přicházel ke mně.

„Bylo to skutečné! Nech si prosím říct všechno a ne verzi co ti řekl Danny.“  Po mé tváři se opět kutálely slzy.

„Ne Spencer všechno to byla jen hra. Udělala jsi ze mě svůj TERČ!“ zvýšil na mě hlas.

„Harry!“ oslovil ho Louis.

„Co?“ otočil hlavu k ostatním „Vy to nechápete? To ONA je příčina všeho. Nechala nás hádat se mezi sebou a pak se na to jen dívala.“

„Nevíš všechno Harry.“ Zastal se mě Zayn.

„Zastáváte se jí? To není možný. Vždyť kvůli ní jste se hádali s holkami.“ Vyjel Harry.

Myslím, že ho rozčílilo ještě více to, že ostatní se mě zastávají.

„Chtěla jsem ti to říct, vážně jo jenže jsem očekávala, že se tohle stane. Nechtěla jsem se tě vzdát, ale zároveň jsem se bála Dannyho. Nechtěla jsem ti ublížit, pak už ne.“

„Je vidět, že mě znáš dobře když jsi to očekávala. Víš co nechápu? Viděla jsi mě tolikrát brečet. Viděla jsi mě trpět a nic si s tím neudělala. Je mi z tebe špatně.“ Každé jeho slovo jsem si zasloužila, ale taky se každé jeho slovo rylo do srdce ostrým kamenem.

„Harry.“ Oslovila jsem ho.

„Vypadni“ vykřikl.

Chtěla jsem ještě něco říci, ale každé mé slovo by bylo zbytečné. Když řekl tichým hlasem „jdi“ vzala jsem svůj kabát a odešla.

 Každý můj krok byl stokrát těžší než jindy. Můj dech byl nepravidelný a chvilkami jsem i lapala po dechu. Přes ubrečené oči jsem na cestu moc neviděla. Došla jsem jen za hotel, kde jsem si sedla na kovové schody které vedli k zadnímu východu v jídelně. 

Nejhorší pocit byl, že Harry měl ve všem pravdu. Byla jsem důvod jejich problémů. Nezasloužila jsem si jejich zastání a už vůbec ne odpuštění. Počítala jsem s tím, že se Harry dozví pravdu jen jsem nečekala, že to bude tak tvrdý náraz. Doufala jsem v to, že to pochopí jako ostatní. Stále jsem si v hlavě opakovala, že kdybych mu pravdu řekla dřív mohlo být vše jinak. Možná a kdybych.. Bylo moc pozdě. Nic se nedalo vrátit zpět a ani napravit.

 Na schodech jsem seděla až do pozdních hodin večer. Stále jsem se neměla k tomu abych odešla. V mé hlavě bylo několik myšlenek. Přála jsem si abych vše udělala jinak. Z mých očí stále tekl vodopád slz. Sama jsem nevěděla kde se všechna ta slaná voda bere. V hlavě jsem měla tlak od všeho toho brečení a v mém krku bylo cosi hořkého co se těžce polykalo. To vše pro mě bylo, ale vedlejší. Stále jsem tam seděla a udržovala v hlavě naivní myšlenku, že mě třeba bude hledat a nechá si vše vysvětlit. Čím déle jsem tam, ale seděla tím víc byl můj pláč hysterický jelikož mi docházelo, že mě opravdu nenávidí.

Den za dnem ubíhal a já byla tam kde jsem začala na dně. Cítila jsem se přesně tak jako když jsem ztratila Allison. Celý dny jsem ležela v posteli a nechtěla nic dělat, opět jsem ztratila milovanou osobu a byla sama. Snažila jsem se několikrát dostat se k Harrymu a chtěla se pokusit vysvětlit mu vše, ale jeho ochranka mě k němu nepustila. Když jsem ho zastihla doma, tak jediné co mi řekl bylo: „ To co jsi chtěla jsi už získala ne? Konec hry Spencer.“ A zabouchl mi dveře před nosem. Dal mi tím jasně najevo, že se mnou skončil a já tím přestala věřit v to dobré.

Večery jsem strávila u okna a dívala se ven. Ať už na hvězdy, západ slunce či déšť. Stále jsem na něj myslela a snažila se nějak pochopit vše. Nenáviděla jsem ho a chtěla se mu pomstít a udělat ze života peklo, jenže pak jsem ho více poznala a rázem se ve mně něco zlomila a já se do něj zamilovala. Chtěla jsem vrátit čas nejen kvůli nám dvou abychom mohli být spolu, ale také aby nemusel zažít to co zažil a všichni kolem něj.