TARGET cz/sk

part 12.

„Takže vše co se nám dělo bylo jen kvůli tobě? Jen nějaká hra; pomsta?“ položil mi Niall otázku na kterou jsem jen přikývla.

 „Miluješ ho?“ zeptal se mě Louis.

„Strašně“ odpověděla jsem slzami v očích.

„Proč nám říkáš pravdu až teď? Po takové době, proč vůbec?“ promluvil Zayn a všichni upřeli opět pohled na mě.

„Nemůžu vám dál lhát. Nechci vám dál lhát. Ničilo mě to. Nic z toho jste si nezasloužili. Jen jsem na to přišla pozdě.“

Strhla se lavina otázek na který jsem už nemusela skrývat odpovědi. Přestože jsem nečekala pozitivní výsledek co se týkalo jejich reakcí ulevilo se mi. Už jsem nemusela lhát lidem na kterých mi záleželo.

„Neříkám, že je v pořádku to co jsi udělala a jak jsi se zachovala“ začal mluvit Louis „ale na druhou stranu jsem rád, že jsi nám řekla pravdu a chápu z jakého důvodu jsi to dělala. Pro mě je důležité to, že teď jsi jiná a chtěla jsi Harryho i nás chránit a proto jsi radši odešla. Pokud jde o mě odpouštím ti a pořád pro mě budeš ta Spencer co miluje mého nejlepšího kamaráda.“ Usmál se.

„Louis má pravdu. Je vidět, že je ti to opravdu líto a každý si zaslouží druhou šanci“ řekla Eleonor,chytila Louise za ruku a podívala se k ostatním a všichni jen přikývli.

Mé slzy se zaplnili slzami opět. Tentokrát to byly, ale slzy dojetí. Nemohla jsem uvěřit jejich slovům a že mi odpustili tak rychle. Nezasloužila jsem si to, ale přesto se na mě nevykašlali. Viděla jsem v nich opravdové přátelé a o to víc mi bylo líto, že jsem dovolila Danymu léčit si na nich jeho rány a ubližovat jim. Mohli mě odsoudit a vyhodit po první části mého povídaní, ale neučinili tak. Vyslechli mě a pochopili.

 Seděli jsme všichni v jednom pokoji a povídali si. Atmosféra byla značně lepší. Myslela jsem, že po tom všem v sobě budou mít přesto alespoň trochu vzteku a nebudou se semnou chtít bavit,ale opět jsem se mýlila; smáli se na mě. V tu chvíli jsem byla šťastná. Konečně jsem se zbavila toho balvanu na srdci a cítila jsem, že už na všechno nejsem sama. Pořád jsem si v hlavě projížděla situaci až se to dozví Harry, ale bála jsem se o něco méně když jsem viděla jak to vzali ostatní. On mě přeci miluje ne? Vezme to snad ještě lépe než oni a odpustí mi. V tuhle myšlenku jsem doufala a modlila jsem se o její vyplnění.

 Někdo hlasitě zabouchal na dveře pokoje a Perrie šla otevřít. Ze dveří se vynořil Harry se slzami v očích, ale taky na něm už od pohledu bylo vidět, že je rozčílený. Když mě spatřil v pokoji s ostatními na chvilku se zastavil a pak pokračoval v chůzi dál dokud nedošel až ke mně. Čapl moji ruku do které mi vrazil nějaký papírek.

 O hodinu dříve- Mezitím co Spencer mluvila s ostatními v hotelu 

Restaurace Golden-Street

 Harry usedl s Gemmou ke stolu a vybírali si z jídelníčku. Harry nebyl v nejlepší náladě, ale přesto byl rád že může poobědvat se svojí sestrou. Kousek od jejich stolu seděl i Marty se svojí ženou.

Okolo restaurace, ale procházel Dany. Jeho trpělivost se Spencer už překročila hranice a proto se rozhodl vzít vše do svých rukou. Věděl že pokud ukončí hru on sám bude mít v šachu Spencer. Vstoupil do restaurace a sebejistě došel až ke stolu kde seděl Harry s Gemmou a hodil před něj lísteček.

„Konec hry. Děkuji, že jsi hrál.“

„ Co to má znamenat?“ oslovil ho Harry bez náznaku nějaké emoce.

„Chtěl jsem ti to poslat poštou, ale když jsem tě tu uviděl, řekl jsem si že do ruky do bude lepší.“  Zlomyslně se pousmál Dany.

 „Ke konci jsem myslel, že nebyl dobrý nápad vybrat pro plán zrovna ji, ale jak vidím odvedla celkem dobrou práci a to ani nechtěla. Slavný Harry Styles sedí v restauraci bez úsměvu na rtech je na dně. Pomsta je sladká.“ Pokračoval Dany.

 „O čem to sakra mluvíš člověče?“ zvedl se Harry za své židle a stoupl si před něj.

 „Věříš na náhody Stylesi? Já moc ne, ale dám ti pár typů na vyřešení hádanky, která tě už nějaký ten měsíc tíží. Je náhoda to, že to právě ona byla v tom baru? Že bulvár začal psát to co psal? Já ti odpovím; takovéhle náhody neexistují. Jenže tobě ani tvým povedeným kamarádům nedošlo, že to všechno se děje od doby se je mezi vámi ONA.“

 „O čem to mluví Harry?“ vložila se do rozhovoru Gemma.

 „A počkejte si.Bude to ještě lepší. Jaká náhoda může být, že někdo podpálí váš tajný dům tu noc co jsi si ji přivedl domu? Já už jsem skončil. Bum záhady vyřešeny.“ S úsměvem na tváři Dany kráčel z restaurace ven.

 „Jo a pozdravuj ode mě Spencer a vyřiď ji, že se mi po ní stýská.“ Řekl Dany těsně předtím než odešel z restaurace.

 Harry stál jak přibitý na jednom místě.

 „ Harry co byl ten kluk zač a proč říkal tohle všechno se spojením se Spencer?“ oslovila ho Gemma. Harry jí, ale nebyl schopný odpovědět protože to sám nechtěl vyslovit nahlas.

Ke stolu přišel i Marty, který celý rozhovor slyšel stejně tak jako půlka restaurace.

„Už si vzpomínám odkud jsem znal Spencer, Harry. Ten kluk mi ji připomněl. Byla u té nehody když mi ta mladí holka vběhla do cesty a zemřela. Spencer tam byla a myslím, že i byla její kamarádka.“

 Během vteřiny si vše Harry poskládal vše dohromady.

 „Musím jet. Odvez Gemmu domů prosím“ vyběhl do svého auta a jel co nejrychleji do hotelu za ostatními.

Zastavil před hotelem a přál si aby vše bylo jinak a on se mýlil. Seděl v autě a v hlavě si přehrával každé její slovo. Vše od začátku kdy se setkali v baru.

 „Ahoj poradíš mi něco dobrého k pití?“       „Jsem tu pro tebe“

 Každý její úsměv a strávenou chvíli s ní. Najednou do sebe vše začalo perfektně zapadat.

 Z očí se mu spustily slzy, které se snažil potlačit. Cítil zradu, smutek, prázdnotu a hlavně vztek. Vystoupil z auta a chtěl jít co nejrychleji do hotelu aby vše řekl ostatním.