TARGET cz/sk

part 20. -END

Byl poslední den kdy jsme měli být v hale. Všichni vstávali brzy ráno, protože práce bylo dost. Už se věnovala pozornost jen úklidu. Když jsem chodila po hale a hledala své rodiče narazila jsem na Harryho. Stále nevypadl šťastně, ale zdálo se že k lidem kolem sebe se konečně začal chovat hezky. Stál mezi partou lidí a něco s nimi řešil. Dokonce to i vypadalo, že se usmívá. Chvilku jsem ho sledovala jen z dálky a potom pokračovala ve své cestě, která vedle kolem něj. Chtěla jsem projít a nějak si ho nevšímat, ale najednou mě někdo chytl za ruku.

„Spencer“ otočila jsem se.

„Nejspíš se vidíme naposled“ řekl Harry a pousmál se.

„Nemusí to být přeci naposled“ řekla jsem.

„Ale jo. Potom odjíždíme na turné a já přemýšlím, že bych si koupil dům v Americe“ odpověděl.

„Ať se stalo co se stalo, je to za námi. Měj se“ dodal a odešel.

Zůstala jsem stát na místě a dívala se na jeho postavu jak pomalu, ale jistě mizí.

Nemohla jsem uvěřit, že se mi to jen tak oznámil. Ptala jsem se sama sebe, zda mu vůbec vadí, že už mě nikdy neuvidí.

Když jsem se trochu vzpamatovala odešla jsem z haly do hotelu abych si zabalila své věci.

 Všechny věci jsem měla sbalené jen mé rodiče jsem stále nějak postrádala. Musela jsem se tedy vrátit zpátky do haly abych je našla a mohli jsme odjet. Když jsem je hledala uviděla jsem Eleanor a šla za ní.

„Ahoj, tak co Harry?“ zeptala se hned co jsem se k ní přiblížila.

„Dnes ráno mi oznámil, že už se nejspíš nikdy neuvidím.“ Opřela jsem hlavu o zeď a sledovala ji jak něco tahala ze skříňky.

„Je mi to líto.“ Smutně se na mě usmála.

„Jo to mě taky, ale důvod proč jsem za tebou šla bylo abych se s tebou rozloučila a poděkovala ti. Za všechno.“ Usmála jsem se.

„Nemáš zač Spenc. Jsem ráda, že jsme se poznali.“ Objala mě.

„Určitě ti zavolám nebo napíšu a někdy se sejdeme“ řekla když odcházela.

Jen jsem kývla a zamávala ji.

Pokračovala jsem dál a procházela halu. Jednu místnost za druhou, dokud jsem je nenašla.

 **

 Stáli jsme před hotelem a dávali kufry do auta. Taťka nechtěl abych nic tahala, takže já spíše jen dohlížela. Ještě naposled jsem se podívala na tu halu. Nikdy předtím bych neřekla, že tenhle malý výlet všechno vyřeší. Přece jenom pomoct tam mi byla k něčemu užitečná. Byla jsem ráda, že Harry nespíše upustil od nenávisti ke mně, ale děsil mě ten fakt, že už ho nikdy neuvodím.

„Spencer!“ slyšela jsem známí hlas.

„Kluci“ otočila jsem se.

Řítil se ke mně Louis, Niall, Zayn a Liam.

„Nerozloučila by jsi se s námi?“ ušklíbl se Louis.

„Budete mi chybět“ usmála jsem se.

Jednoho za druhým jsem objala.

„Spencer je čas“ řekl taťka a nasedl do auta.

„Tak se mějte! Dávejte na sebe pozor a vyřiďte mu, že jsem jo nikdy nepřestala milovat.“

Všichni se na mě jen podívali smutným pohledem a kývli.

Nasedla jsem do auta a jeli jsme. Čekala nás další cesta. Dala jsem si sluchátka do uší a hlavu opřela o okno auta. Všechno bylo pryč. To, že práce v hale skončila neznamenalo jen to, že jsme se vraceli domů, ale taky to, že jsem nespíš přišla o nejlepší kamarády a o kluka, kterého miluji. Jela jsem domů s pocitem, že už je nikdy neuvidím. Nad touhle strašnou myšlenkou jsem se zamyslela. Možná jsem s tím i trochu počítala už dříve v hale, ale nechtěla jsem si to připustit, ale tentokrát tu ta chvíle byla. Když jsem se ohlídla v mých vzpomínkách co vše jsem zažila, pořád jsem si přála abych to mohla udělat jinak. Na druhou stranu nikdy bych je nepoznala. Zasloužila jsem si všechnu nenávist co mi Harry dával a byla jsem mu za ni i v tomhle dni vděčná. Jeho nenávist mě opět posílila. Sice jsem je už nikdy neměla vidět, ale já věděla že v mé paměti budou napořád.

Měla jsem i trochu dobrý pocit. Dlouhou dobu jsem pořád něco musela tajit, předstírat, ale teď jsem byla konečně ve všem směrech volná. Hrátky s Danym a ostatními skončili. Už jsme nebyla nikomu nic dlužná. Jela domu kde mě čekal nový život. Měla jsem bolestivé, ale i radostné vzpomínky na vše co se za poslední dva roky v mém životě událo, ale ta konečná byla radostná. Utřela jsem slzu, která stékala po mé tváři a snažila se po zbytek cesty usnout.

 -          O 3 dny později-

Mí rodiče byli jako poděkování za pomoc v hale pozváni na ples v našem městě od mamky z práce a já samozřejmě nesměla chybět. Stála jsem na straně a sledovala všechny ty lidi ve středním věku jak se společně baví. Neměla jsem nikoho s kým bych se mohla bavit, a proto mojí nejlepší zábavou tam bylo občerstvení.

„Smím prosit?“ natáhl někdo ruku přes mé rameno.

Zadívala jsem se na ruku a viděla jeho tetování.

Rychle jsem se otočila a stála jen několik málo centimetrů od něj.

„Co tady děláš?“ zeptala jsem se.

Mé srdce najednou bilo strašně rychle a mé tělo se chvělo.

Dívala jsem se mu do očí a marně se v nich snažila najít nějakou odpověď nebo z nich alespoň vyčíst za jakým záměrem tam přišel.

„Na něco jsem přišel Spencer.“ Odechl.

„Přes všechno co se stalo jsem tě nikdy nepřestal milovat a přestože tvoje omluvy, neomlouvají to co jsi udělala kdybys tenkrát nepřišla do toho klubu nikdy bych nepoznal holku, kterou nenapravitelně miluji.“ Upřímně se mi podíval do očí.

Na mých rtech se vytvořil obrovský úsměv. 

„Harry“ řekla jsem a on mi dal ukazováček na pusu abych nic neříkala.

„Chci začít znovu“ sundal svůj prst z mé pusy.

„Harry Styles“ natáhl ke mně ruku.

„Spencer Gray.“ Usmála jsem se a potřásla s jeho rukou.

Zatáhl mě za ruku abych byla ještě blíže k němu a políbil mě.