TARGET cz/sk

part 2.

Když přijela sanitka bylo už moc pozdě.Řekli,že utrpěla příliš velké zranění hlavy a nedalo se nic dělat.

Stála jsem na silnici a dívala se jak odváží její tělo.Slzy stékaly po mých tváří jedna za druhou.

I přes déšť se to všude kolem zaplnilo lidmi.Nechápala jsem co tam všichni dělají.Povětšině to tedy byly holky a v mém věku.Staraly se o to co se stalo,kdo vlastně umřel.Jindy bývá tahle ulice prázdná.Nemohla jsem uvěřit,že byla Alli pryč.Že ji srazilo auto na silnici kudy je zvyklá chodit každý den.Možná,že kdyby ten řidič nejel tak rychle bylo by vše jinak.

Ten řidič byl taky v šoku,ale ne nějak extra.Nevypadal moc ne to,že by ho nějak trápilo,že srazil nevinnou holku.Staral se jen o to aby tam nebylo tolik lidí a nepřibližovali se moc k jeho autu.Jako kdyby vezl někam diamanty.Jeho spolujezdec ani nevylezl ven z auta.Bylo pro mě nepochopitelné jak někdo může být tak bezcitný.

Sledovala jsem řidiče,který mluvil s policisty.Cítila jsem bolest ze ztráty,ale taky neskutečný vztek.Ten řidič si po nějaký chvíli sednul zpět do auta a odjel.Nikdo ho nezastavil,žádný policista.Ti mu ještě razili cestu tím davem lidí.Když odjeli trochu se to tam vyprázdnilo.Když jsem se koukla na ostatní vypovídali policii.Šla jsem za Danym jelikož on měl auto a já chtěla odvézt co nejrychleji domu.Došla jsem k němu a on to ani nepostřehl.Jen sledoval auto které odjíždělo a byl jak zhypnotizovaný.

„Odvezeš mě prosím domu?“ zeptala jsem se ho a on mě nevnímal až když zajelo auto koukl se na mě a chvilku byl zticha „jo vypadneme odsud“ odpověděl mi.

Uběhl měsíc,dva,tři ale ta bolest byla pořád stejná.Pořád chyběl kousek mně který ona zaplňovala.Často jsem si představovala,že je jen na nějaké dovolené a vrátí,ale bohužel to tak nebylo.Přestala jsem chodit na modeling,protože mi jí tam všechno připomínalo.Přestala jsem dělat všechno co jsem dřív dělala,protože jediný důvod proč mně to tolik bavilo bylo,že jsme to mohli dělat společně.Chodila jsem do školy,domu,do školy a domu a pořád dokola. Nikam ven jsem nechtěla chodit. Každý večer jsem si prohlížela staré fotky.Bylo to jakoby se zastavil čas.Všechno se opakovalo a nic se neměnilo.

„Musíš tomu dát čas.“ říkala mi mamka.

Čas,ale nezmírnil ani bolest a ani nezpůsobil to že bych na ni zapomněla.Jen jsem se s tím naučila,alespoň trochu normálně fungovat.Čas  kolem mě totiž běžel dál.Nikdo nečekal až se z toho dostanu.

Naše nerozlučná parta se rozpadla.Byli jsme jedinci žádná parta.Každý z nás se přidal do nějaké skupiny.Krom Danyho který byl radši sám s notebookem v ruce.Chtěla jsem za někým jít několikrát,ale nikdo z nich nejevil žádný zájem.Všichni se najednou začali ignorovat a přehlížet se.Došlo mi jak hodně nás Alli držela pohromadě.

Uběhlo půl roku od smrti Alli a na mé dveře zaklepal Dany i s ostatními.

„Co tady chcete?“ řekla jsem je bez nějakého přivítání.Neměla jsem v plánu se s nimi o něčem bavit nebo je zvát k sobě domu.Dany ovšem ztratil slušné vychování někde mezi dělohou a školkou sám od sebe vešel do domu.

„Jsi doma sama?“ oslovil mě a kráčel po schodech nahoru do mého pokoje.

„V pohodě..Můžete jít klidně dál.“ řekla jsem si už jen pro sebe tichým hlasem když jsem zavírala dveře.

Všichni si sedli na mou postel a Dany začal tak dojemně vyprávět o tom jaké to bylo když ještě Alli žila.Jaká skvělá parta jsme byli.Jakoby zapomněl,že tohle všechno bylo dřív.To oni si vybrali cestu ignorování a přehlížení se.Byla jsem natolik chytrá abych věděla,že tohle jeho vzpomínání má nějaký skrytý úmysl.

„Přeskoč tohle všechno a řekni mi proč jste tu doopravdy.“ hodila jsem na něj vážnější pohled.

Přišli mi vlastně říct plán.Plán který Dany vymyslel a všichni se mu jako vždy podřídili.Plán se jmenoval TARGET nebo-li TERČ.V celém tom jeho plánu jsem měla hrát hlavní roli.

„Do toho nejdu Dany.“ to byla moje jasná odpověď hned co skončil s vysvětlováním jeho plánu.

„Spencer ty si nepamatuješ,že jsme byli jedna parta? Ty a Alli jste byli jako sestry a on tě o ni připravil.Nás všechny.Dlužíme jí to.Ty jí to dlužíš.Dala ti toho hodně a teď ji to můžeš vrátit.Všichni smrt Alli smetli ze stolu a nikdo se nepostaral aby za to platil.Vím jak hodně jste s Alli měli rády podobné hry.Teď můžeš hrát.“ odpověděl mi Dany.

Byla jsem otočená a koukala z okna a přemýšlela zda do toho mám jít.

Věděla jsem,že pokud do toho půjdu a s něčím takovým začnu nebude cesty zpět.Nepřemýšlela jsem zda je to správné či ne,myslela jsem si že se potom budu cítit lépe.Moje nenávist byla větší než nějaký rozum.V hlavě už jsem měla odpověď připravenou,ale než jsem ji řekla nahlas bylo to jakoby tam byla i Alli a v hlavě mi jela vzpomínka na to co mi Alli dříve řekla:

„Ty víš,že na to máš.Víš že zvládneš cokoliv chceš.Je to jen hloupý kluk a ty ho teď můžeš před všemi ponížit.“

Bylo to v souvislosti s jinou situací,ale zrovna na tohle jsem si vzpomněla.

Otočila jsem se směrem k ostatním a zhluboka se nadechla „jdu do toho“ odpověděla jsem.