Patron

0 9

Tato chvíle se mi navždy vryla do paměti.

Chvíle, kdy jsem se konečně dozvěděl tvé jméno.

Někdo na tebe totiž zavolal.

Někdo, kdo stál za mnou.

Otočila ses.

Byla jsi ode mě pouhých pár metrů.

Srdce jsem měl až v krku, přísahám.

I přes černočernou tmu jsem hleděl do tvých zářivě zelených očí, ve kterých se odrazovalo slabé světlo pouliční lampy, stojíc nad tebou.

Nezklamaly mě.

Nevadilo mi, že nejsou modré.

Mělas ty nejkrásnější oči, které jsem kdy spatřil.

Stála si ke mně čelem.

I přestože jsem měl strach, usmál jsem se na tebe.

Jenže tys mě neviděla.

Dívala ses skrze mě.

Neexistoval jsem.

Ne, v tvém světě, Seilaro.