Patron

3 8

Neuposlechl jsem tvé prozby.

Další den.

V ten stejný čas.

Jsem se za tebou chystal jít.

Čekal jsem u stromu, kolem kterého jsi vždy procházela.

Uběhlo pět minut.

Deset.

Patnáct.

Byly to už dvě hodiny a ty ses stále neukázala.

Měl jsem strach.

Obrovský.

Chránit tě, bylo mé poslání a tehdy jsem nemohl.

Protože jsem nevěděl, kde jsi.

Co s tebou je.

Byl jsem bezradný.

Doslova.

author's notes:
Tak mám tu už ohranou věc, o kterou se chci s vámi podělit:) Zítra je ten osudný den. Příjmačky. Ačkoliv jsem zas tak nervózní (překvapivě) nebyla, teď už jde fakt do tuhýho:D Ale co, o život přeci nejde!:D Držím palce všem, kdo taky píšete. A i když mi příjde, že to píšu asi po milionté, přeju vám hodně štěstí a hlavně zachovejte klid!<3
btw. Patron byl včera 10. v povídce!! :O A dokonce jsme překonali 3K vidění! moc děkuju za vše<333

Užívejte jara a mějte se krásně!