2 1

1.2K 135 3

od lolanetxx

od lolanetxx

                                    
                                              Najednou mi to všechno připadalo obyčejné.
                          Méněcenné.
                          Chtěl jsem víc.

                          Chtěl jsem znovu spatřit tvou tvář.
                          Tvé plné rty.
                          Tvé krásné zelené oči, které mě doprovázely na každém rohu.
                          A teď když se k tomu opět vracím, nechápu, jak jsem mohl takto smýšlet o čase stráveném ve tvé blízkosti.
                          O tak vzácném a drahocenném čase.
                          Kéž bych si to uvědomil dřív.
                          Promiň mi to, Seilaro.