Patron

4 5

Ležela jsi v obrovské kaluži rudé krve.

Prameny tvých krásných vlasů jsi měla pohozené přes půlku obličeje.

Ale i přesto jsem mohl spatřit tvou bledou tvář.

Nechápal jsem, jaktože máš tak klidný výraz.

Vyrovnaný.

Ale bez života.

Přiskočil jsem k tobě.

Začal jsem třepat tvou hlavou.

Tlačil jsem do tvého hrudníku.

Předával jsem vzduch tvým rtům, ale už bylo pozdě.

Pozdě na cokoliv.

author's notes:
Vím, že některým z vás jsem teď možná zlomila srdce, ale zkuste to pochopit a vydržet u tohoto příběhu až do konce...