Patron

p o s l e d n í s l o v a

Ani nevím, jak mám začít. No, možná už jo. Tento příběh je mou největší srdcovkou, pokud tedy mluvím o mých dílech. Nejzajímavější je snad fakt, že jsem tento příběh začala psát, zrovna když jsem se později večer vracela domů. Byl to chvilkový záblesk, kdy jsem rychle vytáhla mobil a začala úplně spontánně ťukat do klávesnice slova. Pár dní jsem se na něj ani nepodívala, ale potom se ten zvláštní záblesk opět objevil v mé hlavě a já jsem až do druhé ráno (ne-li později) psala a psala a psala. Vlastně už od té noci jsem věděla, jak tento příběh skončí. Věděla jsem, že Seilara umře. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem možnost o dokonale šťastném konci, kdy všichni přežijí a budou žít růžově až do smrti, nezvažovala, ale... není tento konec taky tak trochu jinak šťastný?
To každý vidíme jinak.

Vím a jakýmsi způsobem jsem i ráda, že spoustu lidí tento příběh třeba nechápe/nepochopilo. Ano, vztah Seilary a Rianna je hodně zvláštní. Nevím, kolik lidí někdy mělo takovýhle vztah, ale to asi nevíme nikdo. Osobně si myslím, že je to možné, že je možné někoho tolik milovat, chránit a uctívat, a proto tato story vznikla. A když se na to zpětně koukám, jsem opravdu vděčná svému přesvědčení a onomu záblesku!

Ať vás už nenudím tímto žvatláním, chci vám hrozně moc poděkovat za všechnu vaši podporu v podobě hlasů, krásných komentářů, shlédnutí a nádherných umístění v Povídce. Dnes je Patron dokonce osmý, což je naprosto šílené. Moc si toho všeho vážím. Takže ještě jednou z celého srdce děkuji každému z vás! ❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️

A ty, Rianne, můj milovaný Patrone, navždy zůstaneš v mém srdci, stejně jako Seilara v tom tvém...❤️