Patron

2 4

,,Děkuju."

Dodnes si dokážu přesně vybavit ten jemný hlas, který se slabě rozléhal tichou ulicí.

Neotáčela ses, ale mi to nevadilo.

Doslova jsem šílel, žes ke mně promluvila.

Poprvé.

To ale neměnilo nic na tom, že jsem nechápal, proč děkuješ.

Za co.

A ty jako bys zaslechla mou nevyslovenou otázku, jsi zašeptala: ,,Za tvou přítomnost."

,,Cítím se s tebou v bezpečí."

Potom jsi už jen mlčela a šla kousek přede mnou.

A mně v hlavě neustále rezonovala tvoje slova.

Hřála mě u srdce.

Mými žílami proudilo teplo, které jsem nikdy před tím nepocítil.