Patron

1 6

Nedokázal jsem to.

Nedokázal jsem z toho mostu skočit, protože obraz tvé tváře a slova té neznámé dívky nemizela, a proto jsem bez jediného zaváhání odešel domů.

Tehdy jsem si ani pořádně neuvědomoval, že ta malá dívka mi zachránila život.

Kdyby nebylo jí, můj život by nadobro skončil.

Proto jsem další den i s myslí plnou nezodpovězených otázek za tebou šel znovu.

Na první pohled mi vše připadalo stejné jako vždy.

Opět byl po tvém boku kluk v modré péřovce.

Opět ses ani jednou neohlédla.

Dokonce jste se i drželi za ruce, což ve mně vzbuzovalo šílený vztek, který jsem ale nějakým zázrakem dokázal potlačit.

Ale byla tu jedna věc, která byla jiná.

Nemluvili jste.

Vaše tíživé ticho doléhalo až ke mně.

A to bylo poprvé, Seilaro, co jsem pocítil, že u tebe přeci jen mám nějakou šanci.