Patron

4 2

Bylo tak potěšující zjištění, že malý stařík právě výchazel z domu, tudíž jsem se dostal na pustou chodbu, na které byly jen schody, vedoucí do bytů lidí žijících v domě.

Tvé dveře nebyly nijak výjimečné, odlišné.

Jediné co bylo jiné, byl fakt, že za těmito dveřmi jsi ty.

Nevím, jaktože jsem si byl tak jistý, ale bylo to tak.

Zvonil jsem.

Čekal.

Ale nic.

Jako by se po všem živém slehla zem.

A hlavně po tobě, Seilaro.