Patron

2 2

Další den vše probíhalo totožně až do chvíle, kdy k tobě najednou přiběhl nějaký člověk.

Všechny svaly v mém těle se naply.

Krev v mých žilách začala vařit.

Měl jsem o tebe strach, Seilaro.

Chvíli jste jen o něčem hlasitě mluvili, ale pak se vaše hlasy začaly stále zvyšovat.

Nikdy jsem tě takhle křičet neslyšel.

Z vaší hádky jsem pochopil, že jde o tvého bratra.

Nechápal jsem, proč vypadá tak zanedbaně.

Jako bezdomovec.

Zastavili jste se a několik vteřin se doslova kuchali vražednými pohledy.

Bedlivě jsem vás pozoroval zpoza jednoho auta ulice.

Potom Malcolm - tak jsi mu říkala - z ničeho nic utekl a zmizel ve tmě.

Pár vteřin jsi tam jen tak stála, potom ses podívala na prázdnou cestu, kde bych normálně stál já.

Bylo mi líto, že jsem tam tentokrát nestál.

Bylo mi líto, že se naše pohledy opět nesetkaly.

Začínal jsem mít pocit, že už se to ani nestane.

Do dnes mé tváře zdobí široký úsměv při každém pomyšlení, že jsem se tak moc mýlil.