"Tak fajn,pro začátek si dáme zahřívací souboj, pak procvičíme obranu." Artuš s Merlinem stáli u cvičiště a pozorovali výcvik rytířů Camelotu. Teda, Merlin pozoroval. Artuš jako velitel vydával rozkazy. Rytíři právě cvičili s meči. Stáli ve dvojicích a navzájem na sebe útočili. Cvičení mohlo trvat teprve pět minut, když jeden z rytířů přestal. Artuš se zamračil. "Co je? Neřekl jsem dost." Rytířsi odfrknul. "Promiňte, sire, ale Vy mi tady poroučet nebudete." Artuš zvedl obočí. "Cože?" Merlin popošel blíž. Cítil, že se schyluje k hádce.Ostaní rytíři taky přestali bojovat a obstoupili svého druha. Nespokojený rytíř se pousmál a prstem ukázal na prince. "Řekl jsem, že si nenechám poroučet od někoho, jako Vy. Od někoho, kdo má jako sestru čarodějku." Artuš se zhluboka nadechl. Tohle očekával. Zjištění, že Morgana je jeho sestra a posléze následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Dva týdny byl mezi lidmi Camelotu klid, jenže ten nemohl trvat věčně. Merlin si odkašlal, čímž na sebe strhl veškerou pozornost. "Mohl bych něco říct?" zeptal se a podíval se na Artuše. Princ přikývl. "Jistě, mluv." Rytíři převrátili oči, ale Merlin si jich nevšímal. Nadechl se. "Myslím, že tohle je potřeba jednou pro vždy vyřešit," řekl a couvnul. Očekával, že na něj rytíři vyjedou. Avšak nikdo se neozval. Dokonce i Artuš mlčel. Merlin zvraštil čelo. "Souhlasím,"ozval se po chvíli nespokojený rytíř a zasunul si meč zpátky do pouzdra. "Požádám,aby nám přidělili nového velitele." S tím se otočil a odešel z cvičiště. Zbytek rytířůna sebe zmateně koukal. Artuš pokrčil rameny. "Ať si jde, my pokračujeme," pronesl a snažil se zamaskovat své rozpaky.Nikdo z rytířů se ale nehýbal. Žeby souhlasili se svým kolegou? "Fajn. Jak chcete," řekl princ, zvedl ze země svůj meč a zamířil k hradu. Merlin jej následoval. "Myslíš, že je to dobrý nápad?" zeptal se ho. Artuš neodpověděl, jen přidal do kroku. Merlin jej chytil za rameno, čímž jej donutil zastat. "Artuši,nemůžeš se kvůlij ednomu muži na všechno vykašlat. To je hloupost," snažil se Merlin. "Pak jsem asi hlupák," odsekl princ a zadíval se na rytíře, kteří se opět dali do cvičení. Merlin kouknul tím směrem. "Vidíš? Poradí si i beze mně," řekl Artuš a zamířil si to k bráně do hradu. Merlin vzdychl a rozběhl se za ním. Oba vešli do hradu a vyběhli schody. Na poschodí narazili na Gwen, která odcházela od Morganiny komnaty. I když králova schovanka, a jak se později ukázalo, dcera, na Camelotu nebyla, bylo potřeba udržovat komnatu čistou. Když je Gwen zbadala, usmála se. "Ahoj, Merline," pozdravila. "Artuši." Lehce se uklonila. "Víš, že to není potřebné, Guinevere," řekl Artuš a slabě se na Gwen usmál. Taky se usmála. Věděla, že kdyby to záleželo od Artuše, oni dva by byli spolu. To však nebylo možné. Alespoň do té doby, kdy byl králem Uther. Když zjistil, že Artuša Gwen se mají rádi, nařkl Gwen z čarodějnictví. Naštěstí se objevil čaroděj jménem Emrys, který vinu sebral na sebe a Gwentím zachránil. Pak ale upláchnul a nikdo jej už nikdy neviděl. "Jaký si měla den?" zeptal se princ. Gwen pokrčila rameny. "Jako obvykle. Co ty?" "Taky to ušlo," řekl. Gwen se opět usmála. "To jsem ráda." Nastalo trapné ticho, počas kterého oba koukali do země. Merlin si odkašlal. "Artuši, myslím, že bychom už měli jít." Gwen se probrala. "Hm..já bych už taky měla jít. Tak nashle," řekla rychle a pobrala se pryč. Artuš se za ní díval. "Artuši?"zeptal se Merlin. "Hm?" řekl princ, ale Merlin viděl, že jej nevnímá. Protočil oči. "Vím, že se ti líbí, ale mohl by ses přestat takhle tvářit? Děsí mně to,"poznamenal Merlin. Artuš na něj překvapeně kouknul. "O čem to mluvíš?" zeptal se a snažil se zachovat si vážnou tvář. Merlin se usmál. "Nedělej, že o tom nevíš. Tohle by viděl i slepý." "Ale jdi, Merline," pokroutil hlavou princ a pobral se do své komnaty, aby se vyhnul dalším Merlinovým řečím. "Haha, červenáš se," zasmál se Merlin a šel za ním. "Na zítra potřebuji vyleštit zbroj, naostřit meč a vyprat šaty. Také přilba potřebuje spravit,"začal Artuš, když vešel do své komnaty. Shodil ze sebe brnění a zašel za paravan. Merlin zatím otevřel okno. Z venku k nim doléhalo řinčení oceli a zvuky boje. Rytíři pořád cvičili. "Na co koukáš?" zeptal se Artuš a podešel k Merlinovi. Kroužkové brnění vyměnil za lehkou červenou tuniku. Když zbadal výcvik, odvrátil se od okna a lehl si na postel. Polštářem si přikryl obličej. "Zabij mě,"zamumlal. "Prosím." Merlin na něj koukl a zachechtal se. "Kdybys mi to řekl tak měsíc dozadu, s radostí bych ti vyhověl. Ale teď? Hm...já nevím," natahoval jej. Artuš si z tváře složil polštář."Necháš mně se trápit?" Merlin přikývnul. "Jo, myslím, že to tak bude lepší." "A v čem, prosím tě?" "Alespoň ti trošku opadne sebevědomí. Máš ho na rozdávání," řekl pobaveně. Artuš protočil oči. "Tak dík." "Není zač," usmál se Merlin. Někdo zaklepal na dveře. "Dále," řekl Artuš a vstal z postele. Do místnosti vešel jeden z vojáků a uklonil se. "Sire, král žádá, aby jste za ním okamžitě přišli," pronesl. Artuš koukl na Merlina. Ten pokrčil rameny. "Odkaž otci, že za chvíli příjdu,"řekl princ vojákovi. Ten se znova uklonil a odešel. "Nevíš, co může Uther chtít?" zeptal se Merlin, když se za ním zavřely dveře. Artuš pokroutil hlavou. "Nemám zdání. Ale neměli by jsme jej nechat čekat. Pojď." Vyšli zprincové komnaty a zabočili k trůnní sále. Artuš přemýšlel. Co může Uther chtít? Stěžoval se nespokojený rytíř a žádal nového velitele? Nebo jde o něco zcela jiného? Za rohem se téměř srazili s Gaiusem. "Pane Bože, Merline! Dávej trochu pozor," řekl. Pak si všiml, že je s ním i Artuš. "Sire," uklonil se. "Právě jsem na vásmyslel. Pomohl můj lektvar?" zeptal se Gaius. Artuš pokroutil hlavou. "Na to teď není čas. Kam to jdeš?" Gaius pokynul hlavou k trůnní sále. "Král si mě zavolal. Prý potřebuje radu." Princ s Merlinem se na sebe podívali. "Proč se ptáte?" obrátil Gaius svou pozornost opět na Artuše. "Taky si mě zavolal," odpověděl princ. Gaius šibl pohledem po Merlinovi. Nenápadně pokrčil rameny. Gaius se zamyslel, pak pokračoval v cestě ke králi. Artuš s Merlinem šli za ním. Když došli k sále, přede dveřmi stála čtveřice stráží. Bez okolků je pustili dovnitř. Král seděl na trůnu a tvářil se zamyšleně. Když vešli, zvedl hlavu. "Artuši, jsi tady," koukl na syna. Pak uviděl Gaiuse. "Gaiusi," kývl hlavou. Gaius i Merlin se uklonili. "Zavolal jsem vás, protože se potřebuji s někým poradit. A kdo by mi pomohl víc, než můj syn a dlouholetý přítel?" Gaius zbystřil pozornost. "Oč jde, můj pane?" Uther se nadechl. "Morgana,"řekl. Stačilo jediné slůvko,aby v místnosti nastala napjatá atmosféra. Artuš se zamrvil. "Všechno zničila a obávám se, že znovu udeří," pokračoval Uther. "Camelot se ještě nevzpamatoval z jejího posledního útoku. Nerád to přiznávám, avšak nemohu jinak. Dvořané jsou napjatí. Nestihli sklidit úrodu a tím pádem teď nemají co zasít. Když Morgana znovu zaútočí, pomřou hlady. A my s nima." Po téhle větě se otočil na Gaiuse. "Gaiusi, jsi můj přítel a víš, že jsem si tvé rady vždycky cenil. Nenapadá ti něco, jak by se tomu dalo zabránit? Cokoliv." Gaius se podíval Utherovi do očí. "No, jedna možnost by tu byla. Ale je to nebezpečné." Uther se narovnal a podišel ke Gaiovi. "Na tom teď nesejde. Když něco neuděláme, Camelot padne." Gaius vzdychl. Má vystavit nebezpečí jediného člověka, na kterém mu záleží? Stojí to za to? "Gaiusi, ty víš, co je v sázce. Pokud existuje nějaká možnost na záchranu království, prosím, řekni mi to," naléhal Uther. Gaius pohlédl na Merlina. Ten přikývl. "Je potřeba vyslat k Morganě zvěda," řekl. "Je to jediná možnost jak zjistit, zda-li něco chystá.Je to nebezpečné, ale obávám se, že nemáme na výběr." Uther se zamračil. Tohle se mu ani trochu nepozdávalo. Ale co jiného má dělat? "Koho navrhuješ?" zeptal se nakonec. Věděl, že tímhle krokem riskuje životy svých mužů. Rytířů Camelotu. Avšak nedalo se nic dělat. "Mně," pronesl Merlin. Král se otočil na Merlina. Překvapeně na něj zíral. "Nebudu ti v tom bránit," řekl. "Vidím, že už sesrozhodl." Merlin přikývl. "Ale si si jistý, že to zvládneš? Budeš stát sám proti nepříteli." "Nebude sám," zasáhl do toho Artuš. "Půjdu s ním." Utherovi stvrdnul pohled. "V žádnem případě. Ty nikam nejdeš," řekl a kouknul se na syna. Artuš pokroutil hlavou. "Ale ano, jdu. Nenechám ho v tom samotného." Král podešel k princi a zahleděl se mu do očí. "Sám si to vybral, sám i pojede. Rozumíš?" Merlin viděl, že tohle nikam nepovede. "Artuši, král má pravdu," vložil se do toho."Tebe je potřeba tady. Kdyby se ti něco stalo..." "Což nestane," skočil mu do řeči Artuš. "...neodpustil bych si to," dokončil Merlin a prosebně se na něj zahleděl. Princ ani nemrkl. "Už jsem se rozhodl," řekl. Uther zaťal pěsti. "Já ti to nedovolím! Jsem tvůj král a otec, takže mně budeš poslouchat!" Artuš ztuhl. Až takovýhle odpor nečekal. Uther ho přeci vždy posílal na nebezpečné výpravy, dokonce se ho ani neptal na názor. Proč ta náhla změna? Král se nadechl. Musel se uklidnit. "Artuši,prosím tě, je to příliš riskantní. Morgana a její muži vědí, jak vypadáš. Okamžitě by tě odhalili," řekl po krátké odmlce. "To Merlina taky," nedal se princ. Uther hořel vzteky. "Ale on je sluha!" křikl. Princ se na otce překvapeně podíval. Nemohl uvěřit vlastním uším. "Jak tohle můžeš říct?" řekl tiše. "Artuši..." začal Uther. "Jeho život má stejnou cenu jako život kohokoliv jiného. Jako tvůj i můj. Nezáleží na postavení," odsekl princ. "Když budeš král, budeš to brát jinak. Budeš nucený brát to jinak," snažil se Uther, avšak syna nepřesvědčil. "To nebudu," zakončil to Artuš a otočil se na Merlina. "Za úsvitu vyrazíme." Merlin přikývl. Princ odešel. Uther se začal procházet před trůnem ve snaze uklidnit se. Jak se mu jeho vlastní syn mohl takhle vzepřít? Gaius podešel dopředu. "Můj pane, měli by jste ho nechat jít," řekl opatrně. Král se nadále procházel, avšak řekl: "V odjezdu mu nezabráním. Našel by si způsob, jak utéct. V tomle je celý po mně. Když si něco vezme do hlavy, nedá si to z ní vybít." "Pane," řekl Gaius. "Slib mi jediné," řekl Uther a koukl se na Merlina. Merlin přikývl. "Dej na něj pozor. Je to horká hlava- dřív koná a až pak přemýšlí. Tuhle vlastnost, bohužel, taky zdědil po svém otci." "Samozřejmě," odpověděl Merlin. Uther vzdychl a rukou jim naznačil, aby odešli.
YOU ARE READING
Merlin- Stíny minulosti (ff)
Fanfiction"V dalekém kraji bájí, za časů kouzel, leží osud slavného království na bedrech jednoho mladého chlapce...Jeho jméno je Merlin" Artuš se právě dozvěděl, že Morgana je jeho sestra. Lidé Camelotu, a také rytíři, reagují různě. Morgana nabírá...
