Merlin- Stíny minulosti (ff)

12. kapitola

Igraine okamžitě vstala a chtěla jít ke králi, ale zarazila se. Nevěděla, jak reagovat. Tenhle muž, i když jej celým svým srdcem milovala, ji poslal na smrt. Zradil ji jen proto, aby měl syna. Zamračila se. „Vidím, že si máte o čem povídat," řekl voják a uchechtl se. Strčil Uthera s Merlinem dovnitř a zamkl za nimi. Pak odešel. 

Král se nehýbal, jen hleděl na svou ženu. Snažil se zpracovat fakt, že je naživu. Gwaine chtěl odlehčit atmosféru, a tak řekl: „Jaká byla cesta, sire?" Obrátily se k němu všechny pohledy. Král neodpovídal. Podešel k Igraine a jemně se ji dotkl tváře, aby se ujistil, že neblázní. Opravdu byla tam. Živá a zdravá.

 „Igraine," řekl tiše. 

 Králova žena mu pohlédla do očí. „Uthere." 

 Ještě jednou ji pohladil po tváři, pak odstoupil, aby si ji prohlédl. Vůbec se nezměnila. Plavé vlasy, světlé oči s leskem hvězd a hlas anděla. Takhle si ji pamatoval a navždy uchoval. Nikdy by si nepomyslel, že ji ještě někdy spatří. Merlin, zatím co se král dostával ze šoku, podešel k rytířům a sedl si vedle Lancelota. Ten se usmál a poplácal jej po ramenu. Byl rád, že jej znova vidí. „Tak, jaká byla cesta?" zopakoval otázku, kterou položil Gwaine.

Merlin pokčil rameny. „Nic vyjímečného. Vlastně, celkem ušla," odvětil a sám se zadivil, že to řekl. Usmál se. I když jejich situace nebyla záviděníhodná, byl rád, že jsou všichni opět pospolu. Pohledem vypátral Artuše. Seděl naproti němu a díval se na krále s Igraine. Když si všiml, že jej Merlin pozoruje, pousmál se. Merlin vstal, podešel na druhou stranu a usadil se vedle něj. „Vidím, že jsi rád, že jsou opět spolu," řekl Merlin a taky se zahleděl na krále a jeho ženu. Od nejistých slov a pohledů prošli k dotykům. Král teď držel Igraine v náručí a něco ji šeptal do ucha.

Princ přikývl. „Ani si neumíš představit, jak moc," odvětil.

Merlin se na něj podíval. „Ale umím," poznamenal. Byl rád, že je Igraine opět naživu a může se plně chopit role matky, kterou Artuš vždy tak postrádal. Vzdychl. „Jak jste to tu zvládli?" zeptal se, aby řeč nestála.

Princ pokrčil rameny. „Nebylo to nejlepší. Naštěstí jsme ale měli Gwaina," odvětil a koukl na rytíře. I teď se navzdory nelehkým okolnostem smál a žertoval s Percivalem. Artušovi a Merlinovi se rázem zvedla nálada. Gwaine byl prostě vtipálek, nezáleželo na situaci. Chvíli jej poslouchali. S Percivalem se dohadovali, zda si Gwaine dokáže najednou nacpat do pusy dvě jablka. Percival tvrdil, že je to nemožný, zatímco Gwaine si stál za tím, že až se odtud dostanou, názorně mu to předvede. Najednou se před Merlinem a princem objevil král s Igraine. Beze slova se vedle nich posadili. Merlin se zahnízdil. I když proti Utherovi a Igraine nic neměl, bylo mu nepříjemné být jim v takové blízkosti. Proto se raději postavil a s omluvným výrazem se vrátil na místo k Lancelotovi. Král ani Igraine mu to nezazlévali. Lancelot se opřel o chladnou stěnu a přivřel oči. Nejraději by byl někde úplně jinde, nejlíp mimo Camelotu a všeho dění okolo. Alespoň na chvíli. „Co myslíš, vzdá se Uther trůnu?" zeptal se Merlin tiše, aby jej král neslyšel. Přerušil tak Lancelotove myšlenky.Ten se nadechl a otevřel oči. Vykřivil ústa.