Merlin- Stíny minulosti (ff)

15. kapitola

Ráno se v myslích rytířů, Igraine a Merlina začal rýsovat plán. V cele strávili již téměř celé tři dny a tato doba stačila na to, aby se jim Helena, Morgana a celý hrad s jeho obyvateli začaly protivit. Lady Helena zatím neodpověděla, zda příjme Utherův návrh a vězně propustí. Cokoliv se mohlo pokazit, a proto museli mít záložní plán.

Právě svítalo, když se Gwaine zvedl a začal se procházet po místnosti. Prošel pár kroků ke dveřím, pak se otočil a šel zpátky, kde se znova otočil.

Percival zvedl obočí. "Můžeš mi říct, o co se pokoušíš? Maximálně vyšlapeš díru a tou se stejně ven nedostaneme."

Gwaine neodpověděl, jen na chvíli zastal a zahleděl se na zem. Žeby zkoumal, co je na teorii Percivala pravdy? Znova se začal procházet, tentokrát trochu pomaleji. Rukou se dotkl brady a pohledem zabloudil na dveře od cely. Zamračil se.

"Co když mi právě napadlo, jak se odtud dostaneme?" hlesl do ticha.

Merlin se zájmem zvedl hlavu. Byl otevřený každé možnosti, i ty nejnepravděpodobnější. Hlavně ať jsou z tohohle místa čím dřív pryč.

"Máš v plánu nám to taky říct? Nebo budeš konat na vlastnou pěst?" zeptal se Elyan, když viděl, že se Gwaine nemá k podrobnějšímu vysvětlení.

Rytíř na něj pohlédl, zazubil se ale neodpověděl. Ještě pár krát prošel přes celou místnost, pak se zastavil před princem. "Použijeme tebe," oznámil.

Artuš se na něj překvapeně podíval. Už několikrát byl svědkem, že Gwainovy plány se nevyvedly tak, jak měly a neraz skončily katastrofou. Nevěřícně pokroutil hlavou.

"Že ty sis přihnul?" vyšlo z něj.

"Přiznávám, že by mi to tak myslelo lépe," odvětil rytíř a toužebně se zahleděl do dálky. Jakoby už v duchu uvažoval, která krčma mu po úniku od Heleny padne za oběť jako první. Merlin si odkašlal, aby Gwaina vytrhl ze zamyšlení.

"Hm, nechceš nám náhodou ten tvůj plán objasnit?"

Gwaine pokrčil rameny a pustil se do vysvětlování. "Je to celkem prosté," začal. "Musíme hodit řeč s vyšším ze strážců a přesvědčit jej, aby nám pomohl. Odpoutá pozornost Heleny a pak..."

"Hou, hou, hou. Zpomal," přerušil jej Percival a zvedl ruku, aby zastavil příval řečí. Zhluboka se nadechl. "Jak jej chceš přesvědčit? Je to voják, je věrný Heleně," poznamenal. Ostatní rytíři, včetně krále s Igraine, přikývli. Tohle bylo nemožné. Vojáci byli věrní svému pánovi a nikdy by jej nezradili. Platilo to pro všechny, ty na Camelotu i tady, u lady Heleny.

"Jenže," nedal se odbít Gwaine, "když se Artušovi povede přesvědčit ho, aby se přidal na naši stranu, máme vyhráno."

"Gwaine, na jedno si zapoměl," ozval se princ a koukl na rytíře.

Ten se zarazil a ještě jednou si v duchu proběhl plán.

Pokroutil hlavou. "Ne, všechno sedí," odvětil.

"Tak mi řekni, jak mám toho vojáka asi tak přesvědčit," řekl Artuš s úsměvem.

Gwaine se taky usmál. "Použiješ svůj herecký talent, to je přece jasné."

Král si odkašlal, čímž si vysloužil veškerou pozornost. Rázem bylo v místnosti ticho. "Gwaine, nepochybuji o tvých schopnostech, ale vážně si myslíš, že je to dobrý nápad? Ten strážce nám již jednou pomohl a já pochybuji, že tomu bude tak i teď. Hlavně, když bude mít s sebou toho druhého vojáka."