Merlin- Stíny minulosti (ff)

19. kapitola

Tu noc se utábořili deset mil od Morganina hradu. V její stájích našli své koně, všechny v nejlepší formě a zcela v pořádku. Alespoň o zvířata se čarodějka postarala.

Rychle je osedlali, nasedli a uháněli pryč. Nikdo z nich se už na tom prokletom místě nechtěl zdržovat ani minutu.

Cesta jim uběhla docela rychle, ale byla namáhavá, proto se téměř okamžitě uložili k spánku. Merlin ještě rozdělal oheň, aby se alespoň trochu zahřáli. Jelikož od Morgany a Heleny odešli naprázdno, neměli žádné jídlo ani zbraně, kterými by si ho mohli obstarat. Museli se tedy uspokojit s teplem, které oheň poskytoval.

Igraine se schulila do náruče manžela a usmála se. Teď, když se dostali ven, už bude všechno jen lepší.

Merlin ležel s rukama založenýma za hlavou, koukal na nebe a přemýšlel. Když se jim poštěstí, za tři dny budou na Camelotu. Zavřel oči a nasal do plic chladný noční vzduch. Pak usnul.

Ráno se první vzbudila Igraine, hned po ni král. Oba ale zůstali ležet a užívali si přítomnost toho druhého. Teď to bylo poprvé za dlouhou dobu, co byli spolu a nikdo je nerušil. Chtěli z tohohle okamžiku vytěžit maximum. Dopřáto jim bylo bohužel jen pár minut, protože se vzbudil Gwaine a přerušil tak čaro okamžiku.

"Dobré ráno," hlesl a zašklebil se. Král vzdychl a podíval se na svou ženu. Usmála se.

Uther se posadil a rozhlédl se. "Už není," odvětil.

Igraine taky vstala a protáhla si ruce. Po spánku na tvrdé zemi ji bolelo celé tělo a krk měla ztuhlý. Uther k ni podešel zezadu a jemně se ji dotkl ramena. Igraine se zachvěla, ale bylo to příjemné chvění. Dovolila manželovi, aby ji promasíroval ztuhlou část těla. Když se ji trochu ulevilo, natáhla se a vsadila králi jemný polibek na tvář.

"Děkuji," šepla. Uther se usmál a taky ji políbil.

„Hm...neruším?"

Král i jeho žena se strhli a pohlédli na Artuše, který stál kousek od nich a oba si je podezíravě měřil. Igraine pokroutila hlavou a trochu se odtáhla od manžela.

Uther si odkašlal. „Co se děje?" zeptal se.

„No," začal princ, „Gwaine přišel s návrhem vyrazit. Neměli bychom vzbudit ostatní?"

Král se podíval na Igraine. Tímhle jejich chvilka soukromí skončila.

Otočil se na syna. „Dobře, za deset minut ať jsou všichni vzůru a připraveni," pronesl věcně. Artuš přikývl, ale při pohledu na rodiče, jak stáli vedle sebe a nevěděli, co dál říct, mu škublo ústy. Uther si to všiml a chtěl něco říct, ale dřív než tak udělal, princ se otočil a odešel za Gwainem.

"Máme je vzbudit," řekl mu.

Gwaine se zasmál. "Fajn. Beru si Leona s Elyanem a Lancelotem. Ty Percivala s Merlinem."

Princ přikývl a podešel k Merlinovi. Co nejopatrněji si klekl k němu, přiložil si ruce na ústa a zakřičel: "Vstávej!"

Merlinem prudce škublo. Otevřel oči a překvapeně se podíval na Artuše.

"Jsi normální? Proč tak řveš?" zeptal se ho a pomasíroval si ucho. Takhle ráno si dovedl představit i mírnější zobuzení. Jak se ukázalo, Merlin nebyl jediný, koho tenhle neočekávaný ranní budíček postavil na nohy. Percival s ostatními rytíři a Jonathanem taky vstali a natahovali si ztuhlé svaly.

"Povím ti, Artuši, ty bys vzbudil i mrtvého," poznamenal Percival a zívl.

Princ pokrčil rameny. "Jen jsem dělal, co mi bylo řečeno."