Merlin- Stíny minulosti (ff)

2. kapitola

Ráno bylo vše připravené na odjezd. Koně čekali na nádvoří na své jezdce a netrpělivě hrabali kopyty. O chvíli vyšli z hradu Artuš s Merlinem. Oba byli přeoblečení, aby nikdo nepoznal, že jsou z Camelotu. Artuš měl na sobě bílou tuniku, zatím co Merlin si mohl ponechat svou modrou. Neměli však na sobě erb království.                                                                                                                                                                       „Artuši, si si jistej, že chceš jet?" zeptal se ho Uther, který je oba přišel spolu s Gaiusem vyprovodit. Artuš přikývl. Pořád nemohl uvěřit tomu, že jej otec pustil. Možná si konečně uvědomil, že už není malej kluk a že mu může důvěřovat.                                                                                                                       "Dobře," vzdychl Uther a položil mu ruku na rameno. "Ale buď opatrný. Nemůžu ztratit i tebe." "Neztratíš,"odpověděl princ a vyšvihl se na koně.                                                                                                   Merlin se zatím loučil s Gaiusem. "O jedno tě prosím, Merline. Do ničeho se nepleť. Kdyby se cokoliv stalo, nech to být," kládl mu na srdce Gaius.                                                                                                                  Merlin se usmál. "Ale no tak, Gaiusi. Co pak mně neznáte?"                                                                                          Gaius si jej proměřil. "Ano Merline, bohužel tě znám. Prosím tě, buď opatrný," řekl a pevně jej objal. "Budu," slíbil Merlin a vysedl na koně. Gaius pohladil koně a ohlédl se, zda jej Uther nevidí. Pak podešel k princi.                                                                                                                                                                     "Nezapomeňte si to vzít pořád těsně před spaním," řekl a podal mu průhlednou lahvičku. Merlin přihmouřil oči.                                                                                                                                                                         "Dobře," odvětil Artuš a strčil lahvičku ke zavazadlům. Gaius se vzdálil. "Doufám, že se oba v pořádku vrátíte," řekl a podešel k Utherovi. Artuš s Merlinem popohnali koně a vyjeli znádvoří.                           "Musím říct, že jsem překvapen, můj pane. Nemyslel jsem, že prince pustíte,"řekl Gaius a pohleděl na Uthera. "Ale jsem rád, že mu důvěřujete."                                                                                                                          Uther si odfrkl. "Nebuď směšný, Gaiusi."                                                                                                                   Gaius se zadivil. "Můj pane?"                                                                                                                                                Král se zahleděl směrem, kam Artuš s Merlinem vyjeli.  "Je to ještě chlapec. Chce za každou cenu dokázat, že to zvládne. Nechal jsem ho jet jen proto, aby neměl pocit, že mu nevěřím."                        Gaius povytáhl obočí. Kam tímhle Uther míří?                                                                                                       "Pojistil jsem se," vysvětlil král. "Sir Leon, Gwaine, Elyan, Percival a Lancelot pojedou za nima."               Gaius překvapeně zíral na krále. Tohle nečekal. "Nechci být nějak nezdvořilý, sire, ale je to dobrý nápad? Když to princ zjistí, bude naštvaný."                                                                                                                Uther zvraštil čelo. "Radši naštvaný, než mrtvý, Gaiusi."