Gaius mezi tím, kdy byli Merlin s Artušem na výpravě, pomáhal Utherovi jak jen mohl. Král měl obrovské množství různych rokování a porad. Většinou se probírali témy jako sklizeň, výcvik rytířů a s tím souvísejíci přidělení nového velitele. Rytíři totižto i nadále odmítali respektovat Artuše. Mimo jiného se řešila jedna téma pořád dokola. Morgana. Král se obával, že až znova udeří, Camelot bude ztracen. Každé slůvko, každý argument zasedající rady v něm tenhle pocit prohluboval. Morgana den co den nabírala na moci a nebylo možné to zastavit. Jeden večer, kdy už všechno služebnictvo odešlo, přišel Gaius za králem. Našel jej v trůnní sále, zahloubeného do svých myšlenek. Uklonil se. "Můj pane," řekl. V síni bylo ticho, a tak se jeho hlas odrážel od stěn a vytvářel ozvěnu. Uther se na něj zahleděl. "Gaiusi, jaký je důvod tvé návštevy?" zeptal se. V hlase mu bylo badat podráždění a únavu. Jeho vzhled odpovídal jeho náladě. Plášť měl nakřivo a pod očima se mu rýsovaly tmavé kruhy. Gaius na něj s obavami pohlédl. "Děláte mi starost, sire," odvětil. "Jakživ jsem vás vtakovémhle stavu neviděl." Uther se zamračil. "Co tím myslíš? Jsem zcela v pořádku." Vstal z trůnu a podešel k oknu. Dolů na nádvoří hlídkovali vojáci. Procházeli se a kontrolovali každého, kdo kolem nich prošel. „Musíme být ostražití," pronesl král. „Morgana tady může mít zvědy." Gaius vzdychl. „Sire, jsem si jistý, že kdyby chtěla, už dávno by zaútočila. Pro teď se není čeho obávat." Král na něj vyčerpaně pohleděl. „Nesmíme povolit. Tohle je to, co Morgana chce. Camelot nesmí být oslabený." Otočil se od okna a vrátil se zpátky na trůn. Rukou si podepřel hlavu. Nastalo ticho. Gaius si s obavami Uthera proměřil. Nepřítomný pohled teď upíral kamsi ke konci trůnní sály a vůbec nevyžaroval silou a energií, které by měly být dominantní črtou každého krále. „Neozval se ještě Artuš?" zeptal se po chvilce ticha. Gaius pokroutil hlavou. „Bohužel ne, sire." Uther přikývl. Doufal, že jsou oba i s Merlinem v pořádku. Gaius jako kdyby mu četl myšlenky. „Jsem si jistý, že jsou v pořádku. Sir Leon a ostatní rytíři je již určitě dohnali," snažil se krále upokojit, avšak istým způsobem tím uklidňoval i sebe. Nedovedl si představit, že by se Merlinovi něco stalo.„Snad máš pravdu," odvětil Uther a dotkl se ornamentu na trůnu. „Morgana je ale nebezpečnější, než se většina domnívá." Gaius znejistěl. Co tím král myslí? „Obávám se, že nerozumím, sire," řekl a čekal, zda král vysvětlí tohle své mínění. Uther se chytil trůnu, až mu zbělely klouby. „Věděl jsem, že Morgana bude vládnout magií," vyhlásil. Gaius se zarazil, avšak neřekl nic. Čekal, až bude král pokračovat. Uther vzdychl. "Svou moc zdědila po matce." Tahle pravda Gaiuse udeřila jako hrom. Stál na místě a nevěřícně hleděl na krále. "Lady Helena byla čarodějka?" zeptal se nakonec. O Heleně toho moc nevěděl. Když ji král spoznal, okamžitě se do ní zamiloval. Trávil s ní všechen svůj volný čas a tak se stalo, že téměř zanevřel na království. Nebýt tehdy Gaiuse, dnes by Camelot nebyl tím, čím je. Nebo ještě hůř, vůbec by neexistoval. Ale že by lady Helena vládla magií? To se Gaiusovi nezdálo. Uther vycítil jeho rozpaky. "Ano, připouštím, že to zní neuvěřitelně. Avšak opak je pravdou," řekl a Gaius by byl odpřísahal, že v královém hlasu zazněl smutek. Odkašlal si. "Když jsem Helenu spoznal, s Igraine jsme již byli manželé.Jako král a milujíci manžel jsem si nemohl dovolit porušit manželskou přísahu. Helena mně ale vábila. A to, že pro mně byla nepřístupná, mně k ní tahalo ještě víc," přiznal a stratil se ve vzpomínkách. Gaius mlčel. "Střetávali jsme se potají, aby nikdo nezjistil, že k ní chovám city. Kdyby se to veřejnost dověděla, stratil by jsem respekt. O to horší ale bylo, že už jsem byl ženatý se ženou, kterou jsem nadevše miloval." Gaius na krále chápavě koukl. "Láska si nevybírá, můj pane," pronesl tiše. Uther se smutně usmál a vrátil se k lady Heleně. "Jednoho dne Igraine odjela navštívit svou rodinu a já zůstal sám. Abych zabil čas, šel jsem se projít. Když jsem přišel k jezeru, byla tam. Čekala na mně. Nemohl jsem se ovládnou, Gaiusi. Miloval jsem jí," pověděl a koukl na něj. "Kdybych byl věděl, co všechno moje nerozvážnost způsobí, nikdy by jsem něco takového nedopustil. Ale už bylo pozdě. Igraine jsem zamozřejmě nic neřekl. Znenáviděla by mně. A tak jsem čekal. O devět měsíců se narodila Morgana." Vzdychl. Měl v živé paměti, jak Morganu poprvé držel v náručí a jak šťastně se cítil. Gaius jej plně chápal. Král se na trůnu vystřel. "S Helenou jsme se dohodli, že bude lepší, když bude Morganu vychovávat beze mně," pokračoval. "Dala se dokopy s Gorloisem, kterého Morgana považovala za svého otce. Když zemřel, cítil jsem povinnost postarat se o Morganu. A tak jsem se jí ujal. Všechno se ale skomplikovalo. Uvědomoval jsem si, že Morgana království vládnout nemůže. Potřeboval jsem dedice, ale Igraine nemohla počít." Gaius se zachmuřil. "A tak jste šel za Nimueh," poznamenal. Uther přikývl. "Dala mi, po čem mé srdce nejvíc toužilo. Syna. Rovnováha ale musela být zachována, a tak Igrain zemřela." "Čas už nevrátíte, sire. Je zcela zbytečné zaobívat se tím," řekl Gaius a pohleděl Utherovi do očí. Ten ani nemrkl. "Když se Artuš narodil, Morganě byli čtyři roky, Gaiusi," řekl a na tváři se mu mihl stín. Gaius pochopil. "To ale znamená..."začal. "...že Morgana je právoplatnou dědičkou trůnu," dokončil Uther a vstal. „A bude jej chtít získat pro sebe."
YOU ARE READING
Merlin- Stíny minulosti (ff)
Fanfiction"V dalekém kraji bájí, za časů kouzel, leží osud slavného království na bedrech jednoho mladého chlapce...Jeho jméno je Merlin" Artuš se právě dozvěděl, že Morgana je jeho sestra. Lidé Camelotu, a také rytíři, reagují různě. Morgana nabírá...
