10. kapitola

39 2 0
                                    

Merlina vzbudilo řehtání koní. Pomalu otevřel oči a zamrkal. Slunce již bylo na obloze, občas ho zakrývaly mračna. Naštěstí to ale nevypadalo na déšť. Posadil se a rozhlédl se. 

Král byl již vzhůru a chystal koně na odchod. Merlin vstal a protřel si oči. Musel přiznat, že noc proběhla celkem dobře a bez menších problémů. Nebylo mu chladno jako téhdy, když s Artušem opouštěli Camelot. Vstal a smotal deku, pak ji položil na vrch svého vaku. Na jeho samém spodku ležela do hader zabalená kniha kouzel. 

Merlin si byl vědomý toho, že kdyby král zjistil, že je čaroděj, dal by ho popravit. Na téhle výpravě ale nikdo nevěděl, co je čeká , a tak se kniha mohla hodit. 

 "Dobré ráno," řekl Uther, který se odrazu objevil vedle Merlina. Merlinem myklo. Na poslední chvíli zmačkal deku a zakryl tak knihu. Rychle vak zavřel. 

"Dobré ráno," odvětil a nasadil nevinný úsměv. 

 Král si jej proměřil. "Jsi v pořádku?" zeptal se ho a nadvihl obočí. 

 Merlin přikývl a ještě víc se usmál. "Jistě, neměl bych být?" U

ther se zamračil. Nevěděl, co si má o Merlinovi myslet. Byl to přeci obyčejný sluha, ale musel přiznat, že se občas choval podezřele. Jako když věděl, že se nájemný vrah, který byl poslán na Camelot, pokusí zabít prince. Nebo teď, když se bez důvodu snaží nacpat deku do vaku, i když je jasné, že se mu tam nevejde. Král pokroutil hlavou. Tímhle se teď nebude zabývat, na starosti má důležitější věci. 

 "Za pět minut vyrážíme," oznámil a podešel ke svému koni. Zkontroloval, zda je podbřišník pevně utáhnutý a všechno je na svém místě. Merlin si vydechl. Tohle bylo těsný. 

 "Jsi připravený?" zeptal se král a nasedl na koně. Hnědák zahrabal kopyty. 

 Merlin otevřel pusu. "To ale nebylo pět min..." nedořekl, protože král již popohnal koně. Merlin přetočil oči a rychle se vyšvihl do sedla. Věděl, že král na něj čekat nebude. Merlinův kůň byl naštěští zdatný běžec, a tak krále za chvíli dohonil. Merlin mu potáhnutím naznačil, aby zpomalil. Koně teď šli vedle sebe v klusu. 

 Uther se vystřel v sedle. "Podle tvých informací by jsme ku večeru měli dorazit k Morganě," řekl, ale hleděl před sebe. 

 Merlin se mu nedivil. Sám měl z tohoto neodvrátitelného setkání smíšené pocity. Král a lady Helena se přeci, i když už dávno, milovali a Merin pochyboval o tom, že tak silný cit, jako je láska, dokáže úplně vyprchat. Kdo ví, jak bude král reagovat, až uvidí lady Helenu? 

 Asi hodinu jeli mlčky. Slunce již vystoupilo pořádně vysoko a příjemně hřálo. Všechny oblaky se rozplinuly, takže bylo vidět širé lesy, které se před králem a Merlinem rozprostíraly. Dorazili k hranici. Merlinův kůň zařehtal a prudce se vzepnul. Šíleně pohodil hlavou a zakoulel očima. Merlin se co nejpevněji chytil kolem jeho krku a snažil se jej uklidnit. Kůň na jeho hlas nereagoval a dál s sebou cukal. Uther chytil otěže, které Merlinovi mezitím vypadly z rukou a zatáhl za ně. Kůň zvěsil hlavu a postavil se na všechny čtyři. Merlin si vydechl. Král pustil otěže a koukl na Merlina. Vděčně přikývl.

 "Jsme u hranice," řekl Uther místo odpovědi a prohlédl si okolí. 

Stáli u místa, kde se kopec prudce svažoval dolů. Pod ním byla polná cesta, která vedla k vesnici, kde rytíře přepadli Morganiny muži. Naokolo vládlo naprosté ticho. 

Merlin- Stíny minulosti (ff)Where stories live. Discover now