Merlin- Stíny minulosti (ff)

16. kapitola

Merlin se usmál. "To vážně?" zeptal se nadšeně. Strážce přikývl.

Nálada uvnitř místnosti se rázem zvedla. Hlavně Igraine byla ráda, že bude po letech zpátky na Camelotu. Konečně uvidí pole, lesy a co hlavně, své dávné přátelé.

Pro začátek chtěl král vědět, jak se jejich nový spojenec jmenuje.

"Jonathan," odpověděl voják.

"Tak, Jonathane, vítej mezi námi," řekl s úsmevěm Uther a poplácal jej po rameni. Voják se taky pousmál. Připadalo mu divné, že jeho kolegové venku nic netuší a hrají karty, zatím co on zrazuje je i lady Helenu s Morganou.

Pustili se do dohadování a vysvětlování. Od Jonathana se dozvěděli, že stráže se mění jednou za dvanáct hodin vždy po dvojicích. Morgana se totiž, jak již dávněji poznamenal princ, domnívala, že jsou vojáci dobře vycvičení a tudiž na hlídaní stačí dva. Na spojovací chodbě se ale podle strážce nacházelo hned dalších deset vojáků. Ti byly na osobní ochranu lady Heleny s Morganou.

Sir Leon si opřel hlavu o stěnu. Když Jonathana dobře pochopil, stráže se měnily každých dvanáct hodin. Zamračil se.

"Jak dlouho už máš službu?" řekl směrem vojáka, který teď seděl vedle Lancelota a ještě jednou mu objasňoval celé rozestavění Heleniných mužů.

Jonathan zvedl hlavu a koukl na něj. "Deset hodin," zněla odpověď.

Percival zavřel oči a vzdychl. "To znamená, že máme dvě hodiny na to, aby jsme vymysleli nějaký plán," oznámil.

Rozhostilo se ticho. Bylo jasné, že dvě hodiny nestačí.

Jonathan se postavil a s omluvou vyšel z místnosti. Navzdory tomu, že souhlasil s útěkem, byl pořád voják a musel si plnit povinnosti. Nikdo mu to nezazléval.

Když se za ním zavřely dveře, celou se rozlehl smích. Lancelot otočil hlavu a s tázavým pohledem se zadíval na Merlina.

"Promiň," řekl Merlin se smíchem a nadechl se.

"Já jen..." znova se zasmál, "...povedlo se to."

Rytíř taky zvedl koutky úst. I když se nechtěl předčasně radovat, nemohl odignorovat fakt, že nejtěžší zkoušku již měli za sebou- získat nepřítele na svou stranu. Teď už zůstavalo jen vymyslet únikový plán.

Způsobů se nabízelo hned několik- Jonathan mohl jako věrný voják odlákat pozornost ostatních stráží a zabezpečit tak dostatek času na přesun krále, jeho ženy a rytířů. Odvedl by je na spojovací chodbu a rytíři by se zatím dostali ven cestou, kterou se jim to jednou málem povedlo. Úzkym průchodem, ústícím při lese. Jonathan by se k nim pak později připojil.

Jiná možnost byla, že by Heleninu pozornost odlákal od zajatců sám král. Lady Helena ho přece kdysi milovala a tak silný cit, jako je láska, ani po letech úplně vyprchat nemůže. S touhle alternativou kromě Uthera ale nesouhlasil nikdo. Život krále byl příliš důležitý, bez něj by Camelot padl. Navzdory tomu, že většina souhlasila s první možností, Merlinovi se v hlavě vyvíjel vlastní plán.

Nepochyboval o tom, že Jonathan stráže a Helenu zabaví, ale co Morgana? Právě ona představovala pro skupinu zajatců největší hrozbu. Toužila se pomstít a teď, když měla krále na dosah, ze svého cílu neupustí.

Merlin se pousmál. Každá živá bytost měla své slabé místo a naneštěstí pro Morganu, Merlin to její poznal.

Byl ním čaroděj Emrys. To bylo jméno, pod jakým ho znali druidové i samotná Morgana. Ale danému čaroději blízcí lidé, jako třeba starý Gaius, ho znali pod jiným jménem.