Uther nezastavil, naopak, ještě víc pobídl koně. Hnědák se rozběhl a Merlinův kůň taky. Za chvíli byli u hradu. Na nádvoří se to hemžilo vojáky v černých uniformách. Procházeli se, nebo postávali v menších skupinkách. Když zbadali, že přichází Uther s Merlinem, nechali vše tak, vytasili meče a obstoupili je. Jeden z nich, Merlin jej spoznal- byl to velitel, který je tehdy vsadil do vězení- podešel dopředu a zadíval se na Uthera. Rty vykřivil do krutého úšklebku. Merlina při tom pohledu zamrazilo.
"Ale, ale," promluvil a zasunul si meč. Popošel ke královmu koni a pohladil ho po nose. Hnědák pohodil hlavou. Voják se znova usmál.
"Sám Uther Pendragon," řekl. "Čemu vděčíme za tak vzácnou návštěvu?" Král se narovnal a snažil se ignorovat vojákův podpichovačný tón.
Koukl mu rovnou do očí. "Přišel jsem za lady Helenou," odvětil věcně.
Merlin, i když krále moc v lásce neměl, musel uznat, že si umí zachovat kamennou tvář. Osobní postoje musely jít bokem. Voják si dal s odpovědí na čas. Podíval se na své druhy a zvedl obočí v předstíraném údivu. Ti se krátce zasmáli. Pak se otočil zpátky na Uthera s Merlinem a kývl hlavou, aby jej následovali. Voják je vedl přes celé nádvoří, až ke kamenné bráně, která ústila do hradu. Zastal. Uther s Merlinem sesadli z koní a nechali ostatní muže, aby je odvedli. Otevřeným nepřátelstvím by si situaci jen zkomplikovali.
Pak následovali vojáka do nitra hradu. Merlin, který již jednou dostal možnost podívat se dovnitř, se výzdobou a zařízením moc nezabýval. Prošli spojovací chodbou, kde se nacházela odbočka dolů, do žalářů. Merlin se zamračil. Kdo ví, kde Morgana drží rytíře s Artušem. Voják je převedl mnoha úzkými chodbami a Merlin si všiml, že nikde nejsou žádné okna, jen hořící svíčky. Konečně zastali před masivními dubovými dveřmi. Stála tam dvojice stráží a ostražitě si je měřila. Voják, který je přivedl, pokynul hlavou. Stráže otevřeli dveře.
"Račte vstoupit," prořekl a rukou naznačil velkolepé gesto. Uther se zamračil a vstoupil do místnosti, s Merlinem v patách. Lady Helena seděla na svém trůnu. Oblečené měla tmavě modré šaty s černým lemem kolem rukávů a korzetu. Havraní vlasy jí volně padaly na ramena, kde splývaly s tmavou látkou. Na tváři měla nečitelný výraz.
Když zbadala Uthera, mírně jí škublo. Král byl na tom podobně. I když nechtěl dát najevo překvapení, oči měl rozšířené úžasem. Pořád nemohl uvěřit, že byla lady Helena naživu.
"Vidím, že si se vůbec nezměnil, Uthere," pronesla. Merlin se zamračil. Ne jen výzorem se s Morganou na sebe ponášeli. Hlas měli rovněž tak vábivý, s jistým náznakem pobavení.
Král si ji prohlédl. "Mohl bych říct totéž," odvětil věcně.
Lady Helena se slabě zasmála a vstala z trůnu. Pomalu podešla ke králi a položila mu ruku na rameno. "Ach, Uthere," vzdychla a sklopila pohled. "Proč jsme to nechali zajít až takhle daleko? Oba jsme mohli být šťastní, po boku toho druhého."
YOU ARE READING
Merlin- Stíny minulosti (ff)
Fanfiction"V dalekém kraji bájí, za časů kouzel, leží osud slavného království na bedrech jednoho mladého chlapce...Jeho jméno je Merlin" Artuš se právě dozvěděl, že Morgana je jeho sestra. Lidé Camelotu, a také rytíři, reagují různě. Morgana nabírá...
