Krev. Uther na trůnu. Z hrudě mu trčí šíp. Všude je krev. Plno krve. Stéka po stěně, kapká na podlahu. Vytvára potůčky a teče k osobě před trůnem. Osoba zvedne hlavu. Usměje se. Artuš ji pozná. Morgana. Směje se nepřirozeně vysokým hlasem. Něco se zaleskne. Dýka. Má ji v ruce. Podejte dopředu a zvedne ji. Bolest. Nic víc, jen bodavá bolest a křik. Strašný křik. Slyší ho, i když si zacpe uši. Prořezáva se jím až do špiku kostí...
Artuš vykřikl a prudce se posadil. Rukama si zakryl hlavu ve snahe zastavit ten příšerný jekot. No ten pokračoval. Artuš zatnul zuby a zavřel oči. Ať to přestane...
"Artuši!"Merlin vstal a kleknul si k princi. Ten si jej nevšímal.
"Artuši! No tak, prober se!" křičel Merlin a třásl nim.
"Co se děje?" zeptal se Sir Leon a podišel k nim. Vzbudili se i ostatní.
"Já nevim, křičel a takhle jsem ho našel..." jachtal Merlin.
Zvuky nepřestávali. Artušovi se zdálo, že mu roztrhnou hlavu.
"Nevníma tě," řekl Lancelot."Musíme ho nějak probrat."
"Jak?"zeptal se zoufale Merlin a nadále třásl princem. Lancelot pokroutil hlavou. "Nevím... "
Zvuky přestali. Odešly tak náhle, jako přišly. Artuš se třaslavě nadechnul. Merlin jej držal kolem ramen. Cítil, jak se chvěje.
"Artuši?"zeptal se opatrně. Princ zvedl hlavu a naprázdno polknul. Hruď se mu ťežkými nádychy nadímala.
"Já nevím...co to.." začal, ale zlomil se mu hlas. Přivřel očive snahe potlačit přetrvávajíci účinky snu. Třeba když je bude mít dostatečně dlouho zavřené, ztratí se. Pokroutil hlavou. Byl to jen sen a už je pryč. Jen sen.
Merlin nevěděl, co říct. Artuše jakživ v takovémhle stavu neviděl."Jsi v pořádku?" zeptal se ustaraně.
Princ přikývl. "Jo, jen..." nadechl se. "..už je to vpohodě."
Merlin zvraštil čelo. Nemyslel si, že noční můry jsou tak intenzivní. A nebyl jediný. Na tvářích rytířů se míchaly různe city. Odpřekvapení u Gwaina až po obavy u Lancelota. Elyanův výraz se dešifrovat nedal.
Odkdy zjistil, že Artuš s Gwen se mají rádi, choval se k princi dost drze. Nerespektoval ho jako budoucího krále a pořád poukazoval na fakt, že kvůli němu Gwen téměř zemřela. Jakoby pro ní představoval hrozbu.
"Co se ti zdálo?" zeptal se Merlin, když se Artuš trochu uklidnil a byl schopný mluvit. Zhluboka se nadechl. Nechtěl na to ani pomyslet. Jenže co když ten sen zobrazoval budoucnost? Musel to ostatním povědět.
"Byl tam otec," začal. "Z hrudě mu trčel šíp a všude byla krev. Na stěně, podlaze. Všude..." polkl. Před sebou pořád viděl Morganu s šíleným výrazem na tváři.
SirLeon na něj s obavami kouknul. Artuš pokračoval. "A Morgana. Byla tam a měla dýku. Podišla ke mně a zvedla ji. Pak jsem už slyšel jenom křik."
"Křik?"nadvihl obočí Gwaine a zamrvil se. Tohle se mu nelíbilo.
"Jakési ječení," upřesnil Artuš a zachmuřil se.
Merlin se zamyslel. Co by to mohlo být za křik? Patřil nějakému čaroději nebo duši mrtvého? To teď nebylo podstatné. Na prvním místě byl mrtvý obraz Uthera. Znamená to, že se ho Morgana chystá zabít?
"Ještě něco?" zeptal se Merlin.
"Ne,"řekl Artuš.
Merlin pokroutil hlavou. Co to má znamenat?
YOU ARE READING
Merlin- Stíny minulosti (ff)
Fanfiction"V dalekém kraji bájí, za časů kouzel, leží osud slavného království na bedrech jednoho mladého chlapce...Jeho jméno je Merlin" Artuš se právě dozvěděl, že Morgana je jeho sestra. Lidé Camelotu, a také rytíři, reagují různě. Morgana nabírá...
