Merlin- Stíny minulosti (ff)

17. kapitola

Merlin mezitím, jak ho rytíři hledali, utíkal povedle cel nahoru, na spojovací chodbu. Byl si jistý, že se Jonathanovi něco stalo. Právě běžel chodbou, která se napájela na tu hlavní před trůnním sálem. Pochodně se ohýbaly do stran, když kolem nich prošel a nejedna pod náporem vzduchu zhasla. Merlin si to nevšímal, jen přidal do kroku. Nesmí přijít pozdě.

Za chvíli se před ním objevilo schodiště. Merlin se zachvěl. Věděl, že na konci schodů se nacházejí dveře na spojovací chodbu. Rychle je vyběhl. Když se dostal až nahoru, ohlédl se na všechny strany. Všude vládlo ticho. Zavřel oči a zhluboka se nadechl.

"Miht dagan, beþecce me. Adeadaþ þisne gast min freondum ond min feondum " prořekl do ticha. Oči se mu zlatistvě zaleskly. Postava se trochu nahrbila a když si rukou prošel po ještě před chvílí hladké tváři, nahmatal vrásky. Ušklíbl se a uhladil si dlouhou sněhobílou bradu. Kouzlo zafungovalo.

Emrys bez váhání otevřel dveře a připravil se na nejhorší. Pohled, který se mu naskytl, byl víc než deprimující.

Jonathan stál uprostřed chodby, kolem něj kroužili vojáci s vytasenými meči a probodávali jej pohledem. Když uviděli čaroděje, na jejich tvářích se mihlo překvapení. Pár mužů trochu couvlo a zmateně po sobě pokukovalo. Zbytek vojáků popadla zuřivost.

Jonathan se rychle podíval na Emryse. Navzdory ohnuté postavě a šedinám dokázal voják rozeznat čarodějovi oči. Zamračil se.Tohohle muže přece odněkud zná.

"Kdo jste?" zeptal se.

Dál se nedostal, protože vojáci již nabyli ztracenou sebekontrolu a s obnaženými meči se k němu přibližovali. Jonathan přihmouřil oči.

"Tohle budeš litovat," ozval se jeden z vojáků. Emrys v něm poznal muže, který měl na začátku s Jonathanem službu a který jim odepřel svou pomoc. Vykřivil rty.

"Když lady Helena zjistí, že si se spolčil s nepřítelem, dá tě popravit," pokračoval muž a škodolibě se usmál.

"Pravý nepřítel je Helena, Georgi. Jen ty to nevidíš. Bez mihnutí oka by tě poslala na smrt, kdyby z toho měla osoh," odsekl Jonathan a zakroužil mečem. Vysloužil si nevraživý pohled svého bývalého kolegu a jeho kumpánů.

"K čertu s tebou, Johne," odplivl si voják. "Vybral si si ty špatné. Nejsi nic než obyčejný zrádce, a proto mi bude potěšením odprovodit tě ze světa."

S tím strážce zakřičel a vyroutil se na Jonathana. Jejich meče se zkřížily a zacinkaly, když se o sebe navzájem srazily.

"Neblázni, Georgi," procedil přes zuby Jonathan. Celou váhou se opřel do meče, aby si vojáka udržel od těla. I když na to nevypadal, měl obrovskou sílu. V kombinaci se zuřivostí, jakou meč ovládal, z něj byl nebezpečný protivník.

"Mlč," šplouchl mu strážce do tváře a odtáhl svůj meč, čímž vychýlil Jonathana z rovnováhy. Zapotácel se, ale rychle zase nabyl rovnováhu.

Oba muži kolem sebe pomalu kroužili a čekali, kdy ten druhý zaútočí. Nevýhodou bylo, že se již navzájem viděli bojovat a tím pádem věděli odhadnout, jaký výpad ten druhý udělá. Byla jen otázka času, kdy se jeden z nich rozhodne udělat osudový krok.

George se napřáhl a špičkou meče Jonathanovi zamířil na hrdlo. Voják se natáhl dozadu a na poslední chvíli se tak vyhl smrtícímu zásahu. Vydechl si.

Emrys celou scenérii tiše pozoroval.

Ostatní vojáci si od něj drželi odstup, zato jej ale probodávali nenávistnými pohledy. Najednou se někde v dálce ozvaly kroky, chvíli na to se zpoza rohu vynořila Morgana. Byla vyrušena během spánku. Slyšela hřmot a proto se šla podívat, co se děje.