Už jako malé dítě jsem moc dobře věděla, že jsem se narodila jenom kvůli tomu aby měli co jíst. Byla jsem pouhá kořist pro ty tvory. Byla jsem s tím smířená a věděla jsem o tom. A teď nastal můj pravý čas.
Dnes je mi 18-náct let a chystám se na cestu pro kterou jsem byla předurčena. Dá se říci, že díky mě mají mí rodiče pohádkový život. Má duše i tělo bylo zaprodáno ještě před tím, než jsem se narodila. Ale nebyla to vina otce, nýbrž matky. Otec byl na cestách aby uživil tuhle rodinu, když se to stalo. Za to mou mladší sestru čeká kouzelný život. Bude žít v blahobytu a bohatství. Jako v pohádce. A já za to budu platit svou vlastní krví. K pláči že? Narodila jsem se s tou budouctností a žila jsem s ní. Uvědomuji si , že mě nic hezkého nečeká, ale slzy by byli zbytečné. Nepomohli by mi. Přišli by nazmar. Jednoduše jsem kořist a tak to i zůstane. Bylo to předurčeno. A na to aby se to zrušilo, už je pozdě. Nikdo s tím už nedokáže nic udělat. Matka mě zaprodala za blaho a bohatství a jediná má možnost byla, abych se s tím smířila.
***
Ranní slunce mě vzbudilo, tím jak mi svítilo do pokoje. Rozhlédla jsem se okolo. Věděla jsem, že dnes je můj velký den. Věděla jsem, že dnes je to naposledy co vidím svůj pokoj. Dnes je den, kdy se můj osud naplnil. Budu potrava pro ty tvory. Moje jméno je Christine. Ušlechtilé že? Budu ušlechtilá potrava. Pomyslela jsem si. Vedle postele už ležely kufry, které jsem si sbalila už včera. Nechtěla jsem to prodlužovat. Vstala jsem, prohrábla si vlasy, oblíkla jsem se a byla jsem rozhodnutá vyrazit.
Sestupovala jsem pomalu po schodech a rozhlížela se po bytě. Dá se říct, že jsem si ho vrývala do paměti. Přece jenom jsem tu strávila 18-náct let svého života. Vypadalo to, že nikdo není doma. Byl tu klid až jsem skoro slyšela své myšlenky. Ucítila jsem pouze parfém. To naznačovalo tomu, že neubyla dlouhá doba co máma se sestrou odešli. Na stole ležel prázdný hrníček od kávy, což naznačovalo, že táta vyrazil do práce.
Jakmile jsem došla do šatny, navlékla jsem na sebe kabát. Venku bylo dost chladno. Byla i spousta sněhu. Okolo nohou se mi začala motat Bella. Naše kočka. Pohladila jsem si a ona začala příst. Nevím zda tušila, že se vidíme naposledy a loučí se, se mnou a nebo chtěla jenom podrbat za ušima. Natáhla jsem se pro své boty a začala pomalu uzlovat své tkaničky. Před domem už jsem slyšela limuzínu a tak jsem se rychle natáhla pro vlčí čepici a nasadila si ji na hlavu. Rukou jsem šáhla do kapes od kabátu a zkontrolovala tak, zda mám sluchátka.Vypadalo to, že mám vše co budu potřebovat a tak jsem zatáhla za kliku a udělala krok vpřed. Krok do další episody mého života. Co mě čeká? Přežiji aspoň rok? A nebo to budu mít rychle za sebou? Co mě čeká? Sama nevím co se mnou bude. Jenom jedno je jisté. Já jsem kořist. A má krev bude jejich potrava. Rozhlédla jsem se naposledy okolo sebe. Všechny ty vzpomínky, které jsem zde prožila mi utíkali před očima. Tohle všechno mě opouští. Odchází to ode mě. Nejspíše už to nikdy v životě neuvidím.
