Dragon- One of Avengers (UPRAVUJEME)

06. Výslechová taktika

(Natasha)

Byla to ona.
Ta z toho záznamu. Myslela jsem, že bude starší, ale jak se podle údajů ukázalo, je jí pouhých sedmnáct let.
Momentálně ležela v Hulkově cele, ošetřena a napíchlá na milion přístrojů.
...
„Agentko Romanovová, vnímáte mě?" zeptal se zamračený Fury. Clint mi lusknul před očima a já se vrátila zpět do reality: „Co? Ne, teď jsem vás neposlouchala, pardon." Fury si nahlas oddechnul. „Ptal jsem se, jestli je to všechno pravda..."

„Ano, je. Podle jejího boje mohu potvrdit, že je vážně jednou z Černých vdov. A i ta její ‚druhá tvář' je pravda..."
„Co budeme dělat dál?" přisednul si k nám do kroužku Bruce. Divím se, že se nezměnil na toho zelenáče, nepobíhal po SHIELDu a neničil loď zevnitř.
„Musíme ji vyslechnout. Pak možná ji přemluvit, aby se přidala k nám..."
„To nepůjde," vylezlo to ze mě dřív, než jsem si to rozmyslela. Všichni na mě upřeli své pohledy. „Pokud jí nasadili pořádnýho brouka do hlavy, bude věřit jim a né nám."
„A k tomuto účelu mám právě vás, agentko. Máte výbornou schopnost dostat z člověka jakoukoliv informaci, aniž by si to uvědomil a skvěle promlouváte do duše." Zdálo se mi to nebo mi právě složil poklonu? Všichni okolo jen pokyvovali hlavami. „Dobře, půjdu tam."
„Výborně, ostatní, máte volno." řekl Fury a myslel to přesně v tom smyslu konečně vypadněte. Zvednu se také a odcházím s ostatními pryč.

(Lena)

Probudilo mě pípání přístrojů. Otevřu oči a spatřím průhledné, skleněné stěny kulatého tvaru. Zase cela. Já mám na ně nějaké štěstíčko.
„Konečně jsi vzhůru, myslela jsem, že Černé vdovy vydrží lecos..." promluvil povědomý hlas. Neotočím hlavou ani o píď. Vím moc dobře, kdo to je. Otevřeli se dveře cely a vešla za mnou.
„Dělat že tu nejsi, to není docela dobrý nápad. Pojď si promluvit jako profesionální Černé Vdovy..."
„Spíš bych to nazvala konverzací sama se sebou..." uchechtnu se posměšně.
„Takže nám ještěrka mluví? A já se lekla, že ti Hydra uřízla jazyk." zasmála se rusovláska. Na to jsem se na ni otočila, jelikož mi to bylo docela drzé. Pohrávala si s jablkem mezi rukama a já ho začala hladově hypnotizovat. Už třetí den jsem neměla nic v žaludku. Pak provedla něco, co mě docela překvapilo- hodila ho po mě. Ale takovým způsobem, jakým vám hází kamarád míček. Neohrabaně ho chytím do rukou. Protože ty jehly jsou zapíchlý snad po celé ruce.
„Díky." usměju se, ale jen letmo. Zrzka si sedla obkročmo na židli. A došlo mi to.
„Vím, o co ti jde. Tuhle taktiku znám."
„Já ale nejedu podle taktik. Nikdy jsem žádnou nikdy nepoužila." zavrtěla hlavou. „Většinou mi to lidi řeknou sami..."
„Nevěřím." uhnu pohledem do strany. Zrzka si povzdechla: „Jseš pěkně tvrdohlavá, stejně jako Stark..."
„To je kdo?" zeptám se, i když vím, že je to Iron man z Avengers.
„Jeden takovej pitomec, co má rozum desetiletého dítěte." ušklíbne se. Pousměju se nad představou, že dospělý chlap se chová jako malý děcko. Chci se ovšem vrátit k tématu: „Tak proč jsi za mnou přišla?"
„Vrtá mi totiž hlavou, jak jsi se mohla přidat k Hydře. Vždyť je to jenom hromada svinstva... i to svinstvo tím urážím."
„Tak bacha!" vyjedu po ní. Ona však necukla, byť nehla ani prstem. „To svinstvo mi dalo nový domov, život a dobrodružství..."
„Nový život? Tak proč jsi teda dělala Zkoušku, když jsi nakonec přešla k nim?" Tím mě naštvala. Drž se Leno, nenech se vytočit, radil mi vnitřní hlas, ale já se neudržela: „Já tu zasranou Zkoušku ani neudělala!!!"
Zůstala zírat. Že by byla z tohohle překvapená? Hodně divný.
„Jakto, žes ji neudělala? Muselas, máš tetování..."
„Byla jsem adeptkou! To ano, ale pak jsem onemocněla blbou chorobou a mě vyškrtli ze seznamu a pak i z celýho programu..."
„Jak si můžeš být tak jistá, že tě vyloučili?"
„Protože mi ředitelka poslala zprávu..." zašeptám. Proč musím vytahovat to, co jsem pohřbila hluboko do své třinácté komnaty v hlavě?
„Blbost, madam Nikita by nikdy nikoho nevyloučila... a ani tebe i kdybys byla na smrtelný posteli."
„Nikita? Ta je už nějaký pátek mrtvá. Teď to řídí Yelena Belova." Její výraz v tváři byl k nezaplacení. Pomalu s vykulenýma očima vykoktala: „Y- Yelena Belova? Ta Yelena Belova?"
„Ano," odpovím pyšně. „První modernizovaná Black Widow."
„Ale říkali, že umřela v Budapešti..."
„No, mě připadá na mrtvolu poněkud čilá." neodpustím si sarkastický komentář. „Prý zkapala ta druhá..."
„Druhá?" podivila se ještě víc. Ta musí být ještě ze starý školy, pomyslím si a hned jí odpovím: „Jo. Druhá modernizovaná Černá Vdova. Spolupracovali na nejrůznějších misích, říká se, že byla lepší, než Yelena."
„A její jméno?" zeptá se. Je mi nějak podezřelá. „Chci slyšet její jméno!!!" přímo zaječela. Škubnu sebou a vzápětí vyslovím to jméno: „Jmenovala se Natalia. Natalia Alianovna Shostakova..."
„Romanova." řekla. Nechápu ji. „Cože?"
„Jmenovala se Romanova... " a s těmi slovy si vyhrnula levý rukáv. To co přišlo, byl totální šok!!!

To číslo! 00002. Číslo druhé modernizované Widow! Spadla mi čelist a asi se odkutálela až na druhou stranu cely. Tupě jsem na ní zírala a nemohla uvěřit, že přede mnou stojí živoucí legenda Černých Vdov.
„T- ty..."
„Ano. To jsem já." Byla pěkně vykolejená. Stejně tak i já. „Ale... jak je to možný?" zeptám se. Otočila se ke mě zády: „Tehdy nám to asi řekli schválně. Abychom žili dál..." Nevěděla jsem co říct. Bylo mi jí upřímně líto. Ona se však narovnala a vrátila zpátky ke mě.
„Ta zpráva musela být falešná. Tu Zkoušku bys musela prostě udělat."
„Hydra by mi nelhala. Je to moje rodina..."
„Udělali by cokoli, aby tě zlomili. A tys jim akorát dala možnost."
„Lžeš!" prsknu na ni. Nemít v rukou ty jehly, skočila bych po ní. Ona došla ke dveřím a zašeptala: „Vdova by nikdy nelhala své družce..." a odešla. A já zůstala opět sama.

(Natasha)

Takže ona žije!, mihne se mi hlavou. Yelena byla moje kamarádka a společnice na misích. Tenkrát v Budapešti, kdy po mně šel i Clint, jsem Yelenu potom nenašla. Oznámili mi, že ji postřelili a ona na urgentním vykrvácela. Ten den jsem ani nespala. Ten den se za mnou udělala tlustá čára.
Ten den jsem se dala k S.H.I.E.L.Du.
Na pokraji zhroucení se dobelhávám na můstek.
„Co jste zjistila agentko?" zeptal se nedočkavý Fury. Nekontrolovatelně žuchnu na jednu z židlí: „Pouze důvod, proč přestoupila..."
„A dál?" Pozvedl obočí.
„Měla nějakou smrtící chorobu a Hydra jí podstrčila falešnou zprávu, že ji vyloučili z programu..."
„Rozmluvila jste jí to?"
„Těžko," zavrtím hlavou. „má to silně zafixované v hlavě. Byl to její sen, stát se Black Widow. Šla by klidně i přes mrtvoly. Očividně padla ke dnu, když jí podali zprávu o Vyloučení z programu."
„Takže proto se upsala Hydře?"
„Nejspíš." hlava mi nepovoleně klesla dolů. „Skvělá práce agentko, jděte si odpočinout." přikázal mi Fury a já ráda jeho rozkaz ochotně plním. Odcházím bez jediné známky smutku nebo rozpolcenosti.
Všechno náraz vybuchlo až za rohem. Dlouho utlačované slzy se draly na povrch. Teď ne, ještě mě tu někdo uvidí, pomyslím si a co nejrychleji běžím do svého pokoje.

Zamknu na tři západy a pomalu se začínám topit ve vlastních slzách poznačené krvavou minulostí...