Dragon- One of Avengers (UPRAVUJEME)

35. Nevyhnutelné

(Wanda)

Lena se pustila do druhého draka. Obě nešetřily na ranách vůči protivníkovi, což značilo jediné; je to souboj na život a na smrt.
„Tohle nám tu opravdu chybělo." poznamenal Tony a odstřelil zrůdu visící na jeho noze. „Jako bychom tady neměli už tak co na práci. Dragon by měla být s námi a zabíjet po masách a né aby měla sólo výstup se zlým dvojčetem."
„Myslím že neměla tušení že vůbec nějaké dvojče má. Navíc se bez rozmyšlení na ní vrhlo, takže Lena jedná v sebeobraně." Steve to řekl hezky. Opravdu nejspíš netušila, že se něco takového stane. „Stejnak si myslím, že by tu měla být." frknul Tony.
„Lidi, začíná to tu nějak houstnout. Potřebujeme posily!" zazněl v uchu zoufalý Abbeyin hlas. Vision právě smetl kamenem na čele dvě řady Humanů. Ta holka, co dokáže vyvolat zemětřesení, provedla tlakovou vlnu a smetla jeden blok.
Krucinál! Množí se jak švábi!

(Abigail)

Sakra! Hodně těch bestií se mi zavěsilo na pravou ruku a snažili se uhryznout ten velký kanón. Nějak nám začal plán padat; Lena se začala prát s nově příchozím drakem, Falconovy Humani zničili mechanická křídla, tak se musel odteď spoléhat na pomoc druhých a zbraní. A právě nám vyoutovali i Visiona. Human, co měl tělo z kovu s ním surově mrštil o zem a tím ho uvedl do režimu "spánku".
Z myšlenek mě vytrhlo zapraskání konstrukce a namísto děla mi v trupu zůstala díra. Vykřikla jsem bolestí, poněvadž mám po celou dobu s robotem navázané cosi jako neurální propojení, takže když ztratím ruku či nohu, tělem mi projede elektrošok. Au! To muselo být snad 220 voltů! Thálie, pořád máš někde v něčem mouchy.., hudrovala jsem v myšlenkách sestru, páč líp to vymyslet už nedokázala. Ale co, darovanému koni se na zuby nehledí.

Pípání bezpečnostních kontrolek mě dovádělo k šílenství. „Lidi, přišla jsem o dělo, nemám se jak bránit! Sotva dokážu Vindictu udržet rovně." Vím, že stěžováním si opravdu nepomůžu, ale alespoň ulevím své ztrápené dušičce. Na podpůrných sloupech jedné budovy přede mnou se začali tvořit praskliny, což vážně nevěstilo nic dobrého. Červený drak zařval a zavrávoral dozadu. Přesně na hroutící se budovu. Držel se za oko, takže Leně se podařilo neminout cíl. To ale nevěděla, že její protivník hodlá strhnout k zemi stavbu, na které navíc byli lidi! Dvě odstřelovačky tam stáli a drželi se okraje římsy. Když si drak na ni lehl, budovou to otřáslo a holky přepadly přes okraj.

Čas jakoby zpomalil. Já nezaváhala ani na sekundu a bezmyšlenkovitě se rozběhla s kynklajícím robotem vpřed. Přímo do deště sutin železobetonu. Vindicta se odrazila od země a já natáhla ruku pro děvčata. Sevřela je pevně do medvědího objetí a robotím tělem dopadla na zem. Sutiny nás zavalily a to je poslední, co uvidím, než mě kus praští do hlavy a já přijdu o vědomí.

(Lena)

Abigail! Holky! To ne... Vztek ve mě vygradoval a následující scéna nabrala rychlý spád. Vzpomínám si, že jsem vystartovala po Ricky, vyskočila na ní a jeden ze svých drápů silně zaryla do krku. Cloudfire zařvala znovu a nemotorně se oháněla drápy kolem sebe. Krvavý šrám přes oko ji dočasně připravil o zrak, což mi zrovna hrálo do karet. Vydala chrčivý zvuk a z úst ji vytékal pramen krve.

„Zaplatíš za to, co jsi udělala mým družkám! Já se tě neprosila, abys se mnou bojovala, ty jsi potřebovala se pomstít ve jménu zla. Kdybys nebyla hloupá a včas si uvědomila fakt, komu jsi dělala okřídlenou opici, tak bys neležela pode mnou a nedusila se vlastní krví. Nedala jsi mi jinou možnost." štěknu jí těsně u hlavy než můj dráp projel hrdlem směrem dolů přes hrudník až ke břichu. Naposledy zachrčela, vyplivla krev z úst a křečovitý škleb v tváři jí povolil. Vítězně zařvu, ať všichni vědí, co se stalo. Boj dole najednou ustal a jak Humani, tak Avengeři upřeli pohledy na mě. Jo drahoušci, není radno si zahrávat s Vdovou. Obzvláště když je naštvaná a navíc vyupgradovaná.

Boj začal nanovo. Mě ale myšlenky přivedly k hromadě železobetonu. Jako bych zažívala deja vu. Pád Triskelionu. Největší kusy jsem odhazovala stranou a ty menší pak odfoukávala pryč mimo bitevní pole. Pak se najednou zableskl kov a já věděla, že jsem u cíle. Robot Vindicta byl na kusy, jeho hlava ležela opodál a mě přepadl strach o Abigail. Leží v něm nehybně, na hlavě má zaschlou krev, pravá ruka je na předloktí propíchnutá železem skrz naskrz a levou nohu měla zaklíněnou pod plechem a velkým kusem betonu. To vypadá na amputaci, jak té půlky ruky, tak i celé nohy. Záhadným způsobem se jí však podařilo udělat jakousi stříšku a ochránit tak Christine s Lucyou před rozmačkáním.
Holky jsem vytáhla na čerstvý vzduch, dýchali, i když mělce a zavolala Ekaterinu s Innou, ať pro ně přijedou. Mezitím jsem se pokusila Abbey vyprostit v celku, ale marně.
„Úúú, to je zlý. Ta holka nejspíš přijde o obě končetiny v jeden den." sykla Alexa za mými zády.
„Vlastně u jedné jen o půlku, ale nemohu ji odsud dostat, když má uvízlou nohu." šeptnu se skrytou prosbou v hlase a Alexe to bylo hned jasné. „Chápu. Dej mi minutku, jen si vysterilizuji arzenál."
„Dej mi to." vyrvala jsem jí mačetu z ruky a ožehla ji v plamenech. Alexa si pohvizdla: „Jako za starých dobrých časů na Sibiři."

O tom ať radši nemluví. Nejdřív jsme museli dotyčného pořádně opít a až teprve mu useknout tu ruku. Abigail je dočasně v bezvědomí. A to je jiný šálek kávy. Trochu poodstoupím, abych Alexe nepřekážela v zákroku. Za to mě Abigail bude nenávidět, až se probere.
Hned jak Alexandra dokončila veledílo, sebrala jsem Abbey do náruče a odletěla do Washingtonu do nejbližší nemocnice, aby se o ní postarali. Pak za ní určitě zajdu. I přesto, že mě pravděpodobně pošle k šípku. Během cesty zpátky do Filadelfie mi na mysl přišla Ricky. Gabriela... To si z jedné strany nezasloužila, zato ale nemůžeš. Nedala ti na výběr, tak se pořád neobviňuj... Jó, to se lehce řekne. Gabriela byla první, co si v Hydře přede mnou na nic nehrála. A nabídla mi přátelství. Tehdy jsem neměla páru, co to znamená. Na obzoru už byli vidět budovy a hustý kouř. Zpátky do práce...

(Wanda)

„Tumáš, dej si železo, zdravý na krev." ruka mi vystřelila a poslala pár železných tyčí na Humany. Ty se napíchli, jak prase na rožeň. Už mě to pěkně vytáčí; pomalu, ale jistě nás oddělávají, jednoho po druhým, až nezbyde jediný Avenger, který by jim stál v cestě. Pronikavý řev oznámil Leninu přítomnost a dunivé přistání, že stojí za mými zády.
„Kdes byla?"
„Odnesla jsem Abigail do Washingtonu D.C. Vypadá to na dvojí amputaci. Jednu má jistou." objasnila mi a já další informace nepotřebovala vědět. Abigail věděla do čeho jde. Nejspíš s tímhle však nepočítala, chudáček.
„Potřebuju někoho, kdo by mi kryl záda!" ozval se z komunikátoru Clint a v pozadí mu zasvištěl šíp. Lena kývla hlavou: „Dragon je na cestě, kde jsi?"
„Roh Fairmount a Ridge Avenue. Pospěš si, dochází mi munice."
„Hned tam budu." Odrazila se od země a odletěla na sever.

„Ale ale ale... copak to tu máme? Lokiho favoritku." Bože, ten oplzlý hlas. Ona né... Nahodím úšklebek: „No ne, Lokiho né-favoritka. Jaké to překvapení." Sjöfn zrudla v tvářích, vztek začal bublat. „Tohle bude tvůj konec. Až tě zabiju, tak na řadu přijde ten strážce Kamene mysli." zasyčela a v ruce se jí začínala tvořit modrá mlha. Teď začal vztek bublat ve mně: „Sáhni na něj byť jediným prstem a přísahám, že tvá hlava skončí nad naším krbem jako dekorace!"
„Nevím, zda mám být polichocena či uražena. Uvidíme." pokrčila rameny a příšerně se zazubila.

Rukama mi projely rudé záblesky a zaujmu bojovný postoj, jak mě učila Natasha. Sjöfn mě zkopírovala a její ruce obalil modrý oblak. Teď se ukáže, kdo je lepší telekinetička...
______________________________________
Zdravím všechny pozůstalé věrné čtenáře.

Omlouvám se za tu velikou mezeru, nebylo moc volného času na psaní, natož vymýšlení pokračování. "Kostru" knihy mám jasnou, ale "obalit" ji "svalstvem a kůží" je těžké. Měla jsem v plánu zveřejnit kapitolu už na začátku prázdnin, ale to jsem byla tak happy k kvůli konci školního roku, že mě nic nemohlo napadnout.

Ještě jednou se omlouvám a díky, že jste zůstali a věříte mi. Thanks & love ya 💕💕💕

Vaše
🐲B.D🐲

BTW; co byste řekli, kdybych se pokusila napsat o Abigail origin story? 🤔🤔🤔