Dragon- One of Avengers (UPRAVUJEME)

10. Zátah na Hydru

(Natasha)

Měsíc fuč.
A žádná zmínka či informace o činnosti Hydry. Hůř... žádná zpráva o Leně. Proč mě najednou tak vzala? Kvůli ní ani pořádně nepřemýšlím.

Clint mě jediným chvatem hodil na žíněnku.
„Nejsi nějak ve formě, to není normální." oznámil, sotva mi pomohl vyhoupnout se na nohy. „Natasho, děje se něco, o čem bych měl vědět?"
Zavrtím hlavou. Clint je pro mě jako bratr, říkáme si všechno, ale z tohohle ho chci vynechat. Jenže se nedal odbýt: „Nat... prosím."
„Fajn. Pojď si sednout." poplácám na žíněnku vedle sebe. Během sekundy už našpicoval obě uši.
„Víš, jak tu byla tenkrát ta holka?"
„Myslíš Dračici?" uchechtl se.
„Tak jí neříkej..." vyhrknu. Co se to se mnou sakra děje? Clintovi se překvapením rozšířily zorničky: „Wau, ta se ti dobře nastěhovala do mozku co?" Uhodl!
„To mi povídej. Od tý doby si lámu hlavu... Přežila to vůbec? Vrátila se k Hydře?" Následovala dlouhá, mlčenlivá pauza. „Zkrátka, je první člověk, u kterého projevuju jakýkoliv známky svých zadušených emocí."
Clint mě objal: „To bude dobrý Natasho. Dej tomu čas." Okamžitě jsme radši změnili téma a hovořili o zbraních a bojových stylech, nebo se tu ještě rozbrečíme dojetím.
V zápalu konverzace nás ale vyrušil známý křiklavý hlas alarmu. To snad na helicarrieru hoří? S Clintem jsem bez váhání vyběhla z tělocvičny a po chodbách rovnou na můstek.

„Dostali jsme informaci, že Hydra údajně plánuje úder." oznámila Hillová sotva po našem příchodu. „Něco ve smyslu... Projekt Dračí armáda, nebo tak nějak..."
Je ráno a mě už musí takhle děsit! Takže se k nim vrátila. Ale DNA by jim dobrovolně nevydala. „A jak toho jako chtějí dosáhnout?" prolomil dlouhé ticho Fury. Chystala jsem se mu odpovědět, ale Bruce mě předběhl: „Snadno. Jestli mají tu holku, stačí aby jí odebrali krev, ve které má kousky deoxyribonukleové kyseliny a díky pouhému půl litru si můžou sestavit i milionovou četu."
A je zase normální! Když jsme my dva sami, tak je jak na pérkách, ale jakmile se ocitne v kolektivu, veškerá tréma z něho spadne! Rychle po mě hodil očkem. Nevím proč, ale oplatila jsem mu to mrknutím. Skoro neviditelně sebou trhl, pak mu koutky vyskočily do lehkého úsměvu.
Miluju ho (ano, přiznávám), ale nedávám své city najevo. Koneckonců, jsem přece známá Black Widow bez emocí.
„Chci, abyste provedli totální destrukci základny." přikázal Fury. „Od střechy až do suterénu... zkrátka všechno vyhoďte do povětří!!!" Starkovi se nepřirozeně roztáhl doširoka úsměv: „Kdyby to teď slyšel Spike, měl by z vás velkou radost." Spike byl mladej kluk, strašně moc rád experimentoval s látkami a vytvářel různé výbušné směsi.
Poté na to jednoho dne ošklivě doplatil. Fury si jeho poznámky nevšímal a rychle dodal: „Přijde vám na pomoc další jednotka..."
„Jaká jednotka pane?" zeptala jsem se. Fury se lehce pousmál (pousmál lidi, on se pousmál!!!): „To uvidíte sama, agentko."

„Wanda, Pietro a Vision? To má být ten pomocný tým?" vyjeknu, sotva spatřím povědomý hlouček u quinjetu s otevřenou plošinou. Wanda se zrovna smála Pietrovu vtípku a Vision hleděl kamsi do zadní části garáže. Zakroutím nevěříčně hlavou a v tom mi přistane na rameni čisi ruka: „Víš co se říká? Lepší něco, než nic." Starku, jednou se fakt neudržím a přísahám na svou smrt, že tě zabiju!!! Viselo mi to na jazyku, místo toho mu pošlu ďábelský úšklebek: „A víš, že ti tu ruku dokážu zlomit, i přesto, že ji máš v brnění?"
Starkova blesková reakce byla k nezaplacení. Jako kdyby se dotkl kyseliny a oblek se mu měl každou chvíli rozpustit. „Klídek Amazonko, dneska si do akce celá žhavá..."
„To jsem pořád." řekla jsem a se smíchem vešla do quinjetu na post pilota. Víte, drobná rada: Jestli se nechcete ze Starka zbláznit, nejúčinnější metodou je Ignorace. Mlčky zkontroluju komunikátory a přichystám motory ke startu.