Dragon- One of Avengers (UPRAVUJEME)

37. Till the End

Pozn. : Písničku doporučuji ke konci kapitoly.😉Lepší atmosféra.☕

(Lena)

Dobrý Bože! Obrátila jsem se na Tonyho s Natashou, kteří si už vyměňovali své šokované kukuče. „Tys ho... -" Tony se neodvážil větu dokončit. Z druhé strany handsfree zprvu nebylo slyšet nic, pak: „Ne, to Sjofn ho zabila. Já potom ji. Nezbylo tu po nich nic, kromě dvou mastných fleků na zdi."
„A jsi v pohodě?" Já vím, stupidní to otázka. Ale chci se ujistit, že to zvládá. Wanda se cynicky uchechtla a popotáhla plným nosem. Teď stoprocentně zalže. „Jo, jsem. Chci bratrovo tělo odnést pryč, aby byl řádně pohřben. Já... už to asi nezvládnu. Potřebuji na vzduch."
„Wando počkej, my tě ale potře-..." v komunikátoru to zachrastilo a pak jsem definitivně ztratila spojení.

Wanda se nám emocionálně zhroutila. Bezvadný! Další člověk K.O. Může to být ještě horší?
Jako kdybych to zakřikla, v komunikátoru zazněl Baljiin hlas a nezněl zrovna dvakrát šťastně: „Leno, technický zádrhel, nálože nevybuchly, asi vadný kabely... budu to muset odpálit manuálně." ZBLÁZNILA SE!? Vždyť je to sebevražda! „Baljo нет! Na něco přijdeme, ať tě ani nenapadne tam lézt!"
„Pozdě. Jsem tu," Bože, já se z ní... „ale nikdo není u druhé nálože, nedokážu takhle narychlo vypočítat, jestli první výbuch nastartuje i ten druhý."
„Dynamite, zodpovídáš se mi, jdi odtamtud! Hned! Dneska už nikdo umírat nebude!" řvala jsem do komunikátoru, aby zřetelně pochopila, že nedovolím další smrt. Pietro se bohužel objevil ve správný čas na špatném místě. Sjofn za to krutě zaplatila svojí památkou na zdi. Jo, karma je svině.

Železná May (pozn. autorky: agentka Melinda May z Agents of S.H.I.E.L.D byla přezdívána Kavalérie), jak Starkovy obleky stačila pokřtít Daisy a mě zcela unikl kontext tohoto pojmenování, dosbírala naše padlé a po Tonyho příkazu je dovést do hlavní nové ústředny S.H.I.E.L.D je víckrát nikdo neviděl. A zase se v tom topíme. Ani Muerte není k nalezení.
Tu jsem taky naposled očkem spatřila v bitce, pak začala nahánět tři Humany do jedné z uliček a od té doby jakoby se po ní slehla zem.
Na druhou stranu, ať už je kdekoliv, podařilo se jí většinu těch potvor zlikvidovat a na nás tu zbývá necelá tisícovka. Počkat... spletla jsem se. Momentálně se zpoza rohu vyřítila další stovka. V tomhle počtu to nezvládneme! Jdu ji najít!
Vyletěla jsem do vzduchu rychlostí blesku a zhluboka natáhla do plic městský smog s přídavkem prachu. Budu si potom muset udělat hodně dlouhý rekreační pobyt u Garryho. V tom mě do čumáku uhodil zvláštní odér. Mrtvý odér. Vím kde je. A následuji ho.

(Dynamite- Balja)

Mizerná, po domácku vyrobená rozbuška! Teď určitě jsem všem za pitomce.
Já věděla, že jednou přijde můj Soudný den, a hodlala jsem mu čelit, jen jsem netušila, že to bude už tak brzo. K čertu s tím, stejně jednou všichni zařvem! Promiň Leno, snad mi to jednou odpustíš...
Už jsem se chystala propojit dva odlišné kabely, ale v tom se objevila na mém rameni Ljuby ruka: „Vážně tohle chceš? Uvědom si, co se chystáš udělat, něco, co nelze zvrátit. Já ti v tom nehodlám bránit, jen chci, abys to pečlivě zvážila. Prosím." To slovíčko obsahovalo mnoho emocí; starost, prosba, smutek. Ljuba byla pro mě jako náhradní máma. Po několika letech mi přeskočilo v hlavě a já pomalu a jistě šílela. Jednou hlas v mé hlavě toužil, abych někoho zbavila života a tak se ve mně vzedmula krvelačnost. Doteď se mi vybavuje vyděšená tvář Klaryi, když jsem jí řezala kůži kus po kusu. Svým zraněním později podlehla. A teď mi její hlas chvílemi navrhuje sebevraždu.
„Nikito, já musím. Celý svůj život jsem ztracená. Podívej se na mě. Takhle dál nemůžu, pokaždé když zavřu oči, tak jí vidím, volá mě, radí co mám dělat. Odolávám jen tak tak. Děkuju ti, že sis mě vzala pod křídla, držela na uzdě a snažila se, aby někdo další nepřišel k újmě mojí rukou. Ale můj čas nadešel. Vím to a vím, že ty také. Na kolenou tě prosím, neprodlužuj mi to utrpení. Prosím, jdi, ať tě ten výbuch neroztrhá."