Dragon- One of Avengers (UPRAVUJEME)

23. Další retardovaná existence

Šlo se ten večer na večírek. Tam mi všichni jeden přes druhého vyprávěli, jak jsem po spolknutí Tesseractu na malou chvíli umřela. Pak ta okřídlená žena, která se na mým pohřbu zjevila, byla údajně podle Thorova tvrzení Smrt; Hellina dcera. Smáli jsme se a oslavovali. Tony to přehnal už na začátku ruku v ruce s Nat. Já jsem ale také byla jednou z těch, co nezůstali pozadu. Ještě nakonec si vzpomínám, že mi pustili mojí oblíbenou písničku. Nu a zbytek už mi jaksi vypadl.
...
Otevřela jsem oči. Prudké světlo poledního slunce mě na pár minut oslepilo a poté mě do očí uhodilo i něco jiného; všude se valéli odpadky, flašky od piv a jinýho tvrdýho alkoholu, dále byli všude vytvořený skupinky spících lidí naskládaných na sebe a to nemluvě dokonce o některých případech „láskyplných" objetí. Například Stark se u okna objímal s Natashou, Jane, Pepper a Hillová zase spali Thorovi na hrudi v jeho medvědím objetí, Bruce škrtil kus urvanýho zdiva (neptejte se proč, sama nevím...), Sam s Pietrem měli zmalovaný obličeje barvami, Fury se houpal zabalený v nějaké růžové látce jako housenka a pleška mu zářila různými flitry a třpytkami, Vision se ani na párty neukázal, přestal komunikovat s ostatními od doby, co unesli Wandu, a nakonec to završil záhadný kůň s mašlí kolem krku chodící po Můstku. Bylo mi z toho do smíchu, při pohledu na tu okolní spoušť.
Něčí ruce mě objímali a hruď toho dotyčného se zvedala v synchronizovaném rytmu. Nejprve jsem se lekla, že mě vůbec někdo drží v náručí. Mírně otočím hlavou nad sebe, se strachem v myšlenkách, kdo to je; zaplaťpánbůh! Byl to Steve a spokojeně oddechoval jak malé miminko. Je tak k sežrání když spí...

Rozhodně jsem ho nechtěla vzbudit a tak opatrně a s ladností posouvám jeho ruce z mých boků. Steve několikrát sebou škubnul, zachrochtal a převaloval se na druhý bok. Jen tak tak jsem se stačila vyhnout obří tsunami zvané „Stevovo tělo." Potichu se malými krůčky dostávám k východu, když v tom uslyším něčí, ženský výkřik. Přesně podle typu to byla Natasha. A ihned nato reagovala celá místnost; všichni okamžitě zpozorněli, Hillová s Pepper jen tupě zírali před sebe, snažíc si veškeré myšlenky urovnat. Pak ty hromady lidí, co se pomalu rozebírali a s lenochodím tempem přesouvali do kantýny. Myslím, že většina bude potřebovat plný kýbl kafe a další kbelík na něco jiného. Bruce posedával před tím kusem zdi, mnul si bradu a měl nasazený takový ten filozofický pohled. Sam a Pietro, hned po probuzení vykřikli naráz, jelikož si navzájem dívali do zmalovaných tváří. Steve se posadil a v klidu si prožmoulal oči.
„Co se stalo?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny: „Sama nevím. Pamatuješ si ty něco?"

(Steve)

No, co jí na to říct; pamatuju si skoro všechno. Ano, skoro. Ke konci už jsem prostě musel něco zkusit. Hlavně doufám, že jsem neudělal nějakou pitomost. „Nic moc." zalžu i když to v mé povaze není. Bude lepší, když nezjistí, že opilá tancovala na stole, přitom se mě pokoušela svést a házela na Furyho třpytky (jo, ty co má pořád na hlavě).
V tom mě něco nebo někdo šťouchnul do ramene. Pootočím hlavou a uvidím oči krásného bělouše s mašlí kolem krku, který mi funěl na zátylek. Lena se při mém překvapeném pohledu rozesmála div se neválela na zemi. Pietro se k ní přidal, Tony a Sam taky, zatímco ostatní jen nechápavě přihlíželi. Já se pouze široce usmál.

„Mohl by jste se přestat tlemit a konečně mě sundat dolů!?" zařval zeshora Nickův hlas. Všichni jsme vzhlédli nahoru. Fury měl nasazený, obvyklý Pokerface (spíš by se tomu mělo říkat Furyface, což je mnohem výstižnější), ruce měl zkřížený na prsou a ty třpytky na jeho hlavě tomu dodávali korunu. Lena se začala tak nehorázně řehtat, až se doopravdy držela za břicho a ležela na podlaze.
„Že si nezůstala v tý rakvi." zabručel a hlavou pokynul dvěma střízlivým agentům, aby ho sundali dolů.
„Sranda končí!!!" zařval na smíchem brečící Lenu a ta ihned zpozorněla. Slzy, které měla od smíchu se nepošlušně kutálely po její hebké tváři. „Běžte něco konečně dělat a přestaňte si tu laskavě hrát na mentálně retardovaného člověka!!!"
„Rozkaz pane!" zasalutovala a odkráčela dveřmi pryč. Jasně se dalo poznat, že měla co dělat, aby tam nevybuchla v záchvatu smíchu.