Dragon- One of Avengers (UPRAVUJEME)

12. Nový domov= S.H.I.E.L.D?

(Natasha)

Přišla jsem do laboratoře. Fury mi přikázal alespoň jednu ampulku donést, tak neváhám a jednu uchopím. Pak se ozve veliká rána a najednou tma...
...
Otevřu oči a zhluboka se nadechnu. Ztěžka se mi dýchá, bolí mě celý člověk a ještě ke všemu pořádně nerozeznám okolí, jak mám totálně zamlžíno.
Určitě ležím na JIPce, asi v S.H.I.E.L.Du podle všeho. Pípá okolo mě spousta přístrojů, jenže to mě momentálně nezajímá a otočím hlavou k oknu...
Vedle mě chrupká v křesle postava. Podle bručivého spánku to typuju na Clinta. Nikdo jiný takhle roztomile nespí. Nechtělo se mi ho budit. Jenže chci mít přehled nad situací. Jak ho ale vzbudit?
Na stolku stála sklenice a já hned věděla, co s ní. Nahmatala jsem ji a prudce s ní pohnula. Podle očekávání, spadla a roztřískla se na kousky. Clint vyletěl jako neřízená střela.
„Co, kde, jak?" brebtal do všech stran. Pak si mě všiml: „Nat, konečně! A já se bál, že se neprobudíš."

Věnovala jsem mu letmý úsměv. S tou trubicí to totiž šlo hodně blbě. Toužila jsem vědět, co se stalo, kde je Lena a jak mě sem dostali. Zachrčela jsem a chtěla říct „Lena". Jenže z toho vylezlo legrační zahuhlání. Clint zavrtěl hlavou: „Zkus znakovku, Natasho, teď nesmíš mluvit." Teda musím uznat, že Barton zas tak blbý není. Rukama lehce naznačím Lenino jméno.
„Lena?"
Přikývnu.
„No... ta se z toho dostala, má rychloregenerační schopnosti, proč?"
To mě šokovalo. Jak to myslel, že se z toho dostala? Zranila se snad? Rychle mu naznačím další slovo: Zraněná? Clint přikývl: „Jo, měla spálené tělo i křídla, když tě chránila před ohněm..." Kde je nějaká kamera? Tohle snad nemyslel vážně! Ona mě zachránila? A kde je vůbec teď?
„Ptáš se, kde je?"
Opět přikývnu. Kdybychom ani jeden neuměli znakovku, asi bysme se museli dorozumívat skrz papír.
„Dole v Hulkově cele, proč tě to vůbec zajímá?"
Další slovo.
„Přivést ji sem? Nat, to nemůžu. Fury by mě na místě zabil!" Pousměju se nad představou, že by klidný ředitel naháněl Bartona po celém helicarrieru a chtěl ho zabít. Sepnu ruce k sobě. Clinte prosím!
„Dobře, dej mi chviličku, ano?" řekl. Oči se mi rozzářily a kývnu hlavou, jak nemocný osel.
Clint se usmál, zvedl a zmizel za dveřmi...

(Clint)

Nevím, proč tak Natasha kvůli tý holce vyvádí. Nasazuju vlastní krk za to, abych dostal tu Lenu nebo jak se vlastně jmenuje z cely a přivedl ji k ní.
Na chodbě jsem se srazil se Brucem. „Jak je na tom?" zeptal se. V hlase byla starostlivost. To jsem u něj ještě nikdy neviděl. Poškrábu se: „Je vzhůru, ale komunikujeme znakovou řečí takže... nevím jak ty."
„Já to nějak zvládnu." poplácal mě a šel k Natashe na pokoj. Někdy mám pocit, že ti dva to spolu táhnou, ale nechtějí to veřejně přiznat. Mlčky zamířím dolů, za Lenou...

„Mám rozkaz od Furyho, abych ji přivedl." oznámil jsem strážci, který stál u panelu s řízením cely.
„Dejte si pozor, je až překvapivě klidná."
„Já ji zmáknu." řeknu a ozbrojenec mi otevřel dveře. Lena seděla v tureckém sedu, hlavu sklopenou a přes ni až k  zemi tekl ebenový vodopád jejích vlasů s vybledlými růžovými konečky. Na můj vstup do cely nijak nezareagovala. Jakobych tam ani nebyl. „Pojď."
„A kam?" Z hlasu se dalo vyčíst, že je totálně zdrcená, proto byla vždy tak poddajná. Celé dny ji vyzvídali, ale na většinu nedokázala odpovědět. Nedivil bych se, kdyby mi řekla, že už nikam nepůjde. Ale ochotně vstala a nechala si nasadit pouta. Mlčky jsem ji vyvedl a s dvěma dalšími agenty v doprovodu ji vedl na JIPku.
„Co děláme zrovna tady?" pozvedla Lena jedno ze svých hezky zakřivených obočí. „Někdo si tě přál vidět..." usměju se a otevřu dveře.