Měsíční Svit

17. kapitola - Plameny

Svižný a klidný vítr od sebe odháněl napadané barevné listí, které začalo poslední dny nepatrně padat ze stromů. Říjen pomalu končil, a tak se podzim začal velmi rychle vybarvovat.

Seděl na lavičce na hřišti, proplétával si prsty a hleděl na ně, mezitím poslouchal dětský smích kolem, ženy a maminky bavící se o tom, v kolik jejich muž přišel z hospody, z práce, co se jim na nich nelíbí a co dělají špatně, nic pěkného mezi slovy neproběhlo ...

Přestal je poslouchat, zvedl hlavu a podíval se na svoji sestřičku, jež se točila na kolotoči s pár dětmi, zářila jako sluníčko, usmívala se a měla radost. Chtěl se usmívat jako ona, mít ten pocit radosti a štěstí, které prožívá, momentálně se cítil, zcela jinak, připadal si, že kolem sebe všechno ztrácí, udělal několik špatných chyb, rád by vstal a nějak to všechno napravil, ale nevěděl jak. Zítra dluží další částku Olivii, neví, jak se s tím má vypořádat, nechce vzít další peníze rodičům, ví moc dobře, že je to špatné, jiné řešení neměl, aby zabránil krádeži, věděl, že až to rodiče zjistí, tak se jim to líbit nebude. Je možné, že ho vyhodí z domu, sám je na tohle všechno připravený, pokud se všechno stane, jak předpokládá, tak odejde ke Scottovi. Doufá, že ho na pár dní vezme k sobě, než si něco našetří a nejde si byt. Povzdychl si a zahleděl se znovu na své ruce, chtělo se mu křičet, plakat, všechno zbořit za to, jak se mu všechno propadá před rukama.

"Thomasi?" Zaslechl, zvedl hlavu a podíval se na svoji sestřičku, která vyběhla k němu, chytila ho za obě ruce a usmála se na něj.

"Půjdeme už? Mám docela hlad," řekla.

"Dobře, snad maminka něco uvařila," přikývl, pomalu se zvedl, oprášil se, jednu ruku vložil do kapsy a druhou chytil její malou a hebkou ručičku, usmál se na ni a odešel s ní ze hřiště ...

Bylo kolem deváté hodiny ráno. I když byl víkend, nemohla už spát, a tak si udělala kafe, poté odešla zpátky do pokoje, posadila se na postel a dívala se na svoji kamarádku Kaitlyn, která k ní přišla uplakaná přes noc kvůli hádce se Scottem a vrčení, které mu vzteky ujelo.

Pohladila ji po vlasech, bylo jí Kaitlyn líto, přece jenom se ti dva nikdy za celý svůj vztah, co jsou spolu, nehádali, když o nich začala akorát přemýšlet, začala se pomalu její kamarádka probouzet.

"Ahoj, tak jak ses vyspala?" zeptala se světlovláska.

"Jo, u tebe se dobře spí," odpověděla tmavovláska, otřela si tvář a posadila se.

"To ráda slyším," usmála se Ashley, vstala z postele a roztáhla závěsy, poté se prudce otočila zpátky na tmavovlásku a dala ruce v bok.

"Připravím ti snídani, pak přijď dolů," mrkla na ni a odešla z pokoje, Kaitlyn nestačila cokoliv říct, jelikož Ashley vyběhla ze svého pokoje jako blesk.

Netrvalo dlouho a Kaitlyn se objevila v kuchyni, mezitím co Ashley dělala snídaní u kuchyňské linky.

"Ty jsi blázen," usmála se a posadila se ke stolu.

"Nejsem, nenechám tě umřít hlady," odpověděla Ashley, vzala oba talíře s naaranžovanou snídaní a položila na stůl.

"Páni, vypadá to úchvatně," žasla tmavovláska, Ashley se usmála a posadila se ke stolu.

"Nech si chutnat," mrkla na ni a sledovala, jak se pomalu vrhla do snídaně.

"Každopádně, omlouvám se, zda se k tomu vracím, ale chceš říct, že hádka vznikla kvůli Chrisovi?" zeptala se Ashley, Kaitlyn zvedla hlavu a podívala se na světlovlásku.