Měsíční Svit

26. kapitola

Díval se na strop, mezitím co jeho tělo polil studený nepříjemný pot, ruce se mu nepatrně třásly, pot mu stékal po čele, žaludek se mu neustále obracel o tři sta stupňů. Nevěděl a netušil, kdy bude znovu zvracet, u postele měl položený lavor, kdyby to na něj znovu přišlo. Cítil se tak slabě, příšerně a unaveně, jako kdyby právě prožil jakýsi boj, který sotva přežil. Zaslechl, jak někdo otevřel dveře, podíval se směrem ke dveřím, ve kterých stála Kaitlyn, přešla k němu se sklenicí vody, posadila se vedle něj a pomohla mu přidržet hlavu, aby se mohl snadno napít. Smutně se na něj podívala, nerada ho viděla tak slabého, vždycky to byl odvážný hrdina, který chránil své lidi, teď ale neměl žádnou sílu, aby se vůbec postavil na své vlastní nohy. Pousmál se na ni a znovu zabořil hlavu do polštáře.

"Jak ti je?" zeptala se, i když věděla, že se cítí možná stejně či hůře.

"Myslím si, že můžete začít kopat díru do země," odkašlal si a sykl bolestí.

"Tohle neříkej, přijdeme na něco a zachráníme tě," pohladila ho po vlasech.
"Kaitlyn, nic, co by mě zachránilo, neexistuje," znovu si odkašlal.

"Scotte," šeptla a sklopila oči, nechtěla tohle slyšet, protože ho nemohla ztratit. Chce s ním prožít svůj zbytek života, který má před sebou, teď ho nemůže jen tak poslat nahoru, chce bojovat za jeho život, udělá cokoliv, aby zůstal na živu.

"Zlato, lavor," šeptl a začal silně odkašlávat, byl to až nepříjemně děsivý kašel, který naháněl Kaitlyn hrůzu, okamžitě sáhla po lavoru, Scott se posadil a začal zvracet černou krev.
"Všechno bude v pořádku, uvidíš," šeptla se smutným výrazem ve tváři, mezitím, co zvracel, ho hladila po holých zádech a sledovala, jak bojuje s bolestmi a trápením, které kolovalo v jeho těle. Náhle jí začal vyzvánět mobil v kapse, zvedla se a odešla s mobilem k oknu, volala jí Ashley, a tak hovor přijala.

"Ahoj Ashley, copak se děje?"
"Ahoj, je to zvláštní, ale Chrisovi není vůbec dobře, motá se, má horečku a ke všemu zvrací černou krev." Kaitlyn se zamračila a podívala se na Scotta, který odložil lavor na zem.
"Zřejmě jeden z vlčí smečky kousl i Chrise. Zůstaň na příjmu, jdu si promluvit s Mirandou," okamžitě se sebrala z pokoje a odešla za Scottovou maminkou dolů do kuchyně.

"Chris Walker je na tom stejně jako Scott, co budeme dělat?" zeptala se.
"Taky ho kousl?" zeptala se Miranda sedící u stolu, akorát probírala různé starší knihy o bylinkách a snažila se najít něco, co by Scotta vyléčilo. Kaitlyn přikývla a čekala, co na to Miranda řekne.
"Má někoho, kdo by ho odvezl?" zeptala se.

"Ano, má dva bratry a je s nimi Ashley."
"Dobře, ať ho přinesou sem, dáme je společně do pokoje, abychom je měli v dohledu."
"Dobře," přikývla Kaitlyn a přiložila mobil k uchu.

"Ashley, dostaňte Chrise sem."
"Dobře, hned jedeme." Kaitlyn ukončila hovor a podívala se na Mirandu.
"Co to hledáte?" zeptala se.

"Snažím se najít jednu bylinku, moc dobře jsem ji znala, tenkrát vyléčila mého muže z velmi ošklivého zranění, myslím si, že by dokázala pomoc i oběma klukům, jen potřebuju najít její jméno."
"Dobře," přikývla a podívala se na Thomase, který stál u okna, ruce měl dané křížem a hleděl kamsi do tmy.

"Nepůjdeš za Scottem?" zeptala se.

"Nevím, asi teď ne, nemůžu vidět svého přítele v takovém stavu," odmítal se podívat na svého přítele.
"Dobře, to chápu, není to lehké, ale myslím si, že by tě rád viděl," pousmála se, Thomas se na obě podíval, poté si otřel tvář, nakonec přikývl a odešel za Scottem nahoru ...