Měsíční Svit

9. kapitola

Po dvou měsících nastal duben.

Byla chladná temná tma, byl sám v dřevěné chatě, jež byla celá zhasnutá, zaslechl zvonek a přešel ke dveřím, otevřel je a spatřil před sebou dívku, která mu donesla pizzu v krabici.
"Dobrý večer, tady je ta pizza," usmála se na mladíka, jenž na ni jen hleděl chladným výrazem ve tváři.
"Ehm, tak vezmete si ji?" zeptala se opatrně, jelikož se na ni nepřestával dívat, během toho ani jednou nemrkl.

"Halo?" zamávala mu před očima, ale on ji pevně uchopil ruku a stiskl.

"Au, to bolí, pusťte mě," sykla bolestí. Poté ji chytil za vlasy a zatáhl dovnitř, shodil ji prudce na chodbě, sáhl po velkých nůžkách na stolečku a začal ji bodat do břicha, dívka pronikavě křičela a prosila, ať přestane, sledoval její vyděšené oči a ústa, které volaly o pomoc.

Bodal ji po celém břiše a přitom ji jednou rukou pevně držel za bradu, po chvilce přestala dýchat a její oči zůstaly hledět do jeho tváře, pustil ji a podíval se na nůžky od krve, položil je na zem, a poté ji chytil za ruku a táhl ji do sklepa, kde ji shodil ze schodů. Skutálela se po schodech, až skončila na zemi ve sklepě, mladík se jen drsně pousmál a zavřel dveře ...

Thomas se prudce zvedl a posadil se celý zpocený ze snu. Otřel si obličej, a poté se zadíval na své ruce, zda nejsou od krve.

"Bože," šeptl a vjel si rukou do vlasů, poté se ohlédl kolem sebe a šel se na sebe podívat do zrcadla.

"Jen noční můra," šeptl před zrcadlem a zavřel na krátký moment oči, když v tom mu někdo zaklepal na dveře, leknutím nadskočil, že málem spadl, a tak se musel zachytit svého stolu.
"Kdo to je?" zeptal se a díval se vyděšeně na dveře.
"To jsem já, Karlie," ozvala se jeho sestřička za dveřmi, Thomas si oddychl, podrbal se za hlavou a odešel za svou sestřičkou ...

Po snídani pustil Karlie pohádky v obýváku, odešel se osprchovat, nechával na sebe stékat vlažnou vodu, ruce dal za hlavu a zavřel oči, nechtěl si myslet, že vraždu dívky zavinil on, ale noční můry mu nedávaly jiný způsob, jak se toho pocitu zbavit. Otřel si obličej a opřel si ruce o zeď, sklopil oči a díval se na zem, mezitím, co na něj proudila vlažná voda, měl neustále v mysli záblesky, ve kterých viděl mrtvou dívku ve sklepě.