Měsíční Svit

34. kapitola - Prolití

Zaslechl zabouchnout dole dveře, zvedl se z postele a podíval se z okna. Zahlédl auto své maminky, bylo mu divné, že by přijela takhle pozdě kolem dvanácté večer, podíval se na Thomase, který spal celkem tvrdě a spokojeně na matraci, odtáhl se od okna a přešel ke dveřím, pomalu otevřel a vstoupil na chodbu, zavřel za sebou a sešel schody dolů. Zahlédl, že se v kuchyni svítí a je v ní rušno, potom spatřil maminku, která si nalévala whisky do skleničky.
"Mami? Co se stalo?" zeptal se.

"Proč si mi neřekl, že se ty vlci vrátili Scotte!" zvýšila hlas, po tom, co na ni hleděl, si všiml, že má na pravé tváři tři řezné krvavé rány.

"Počkej, někdo ti ublížil?" zeptal se a přešel k ní.
"Nejdřív mi řekni, proč si mi tohle neřekl."

"Myslel jsem si, že zmizeli před měsícem, nevěděl jsem to, teprve včera jsem zjistil, že tu celou dobu byli a jen velmi dobře zakryli své stopy. Omlouvám se, měl jsem tě varovat. Který z nich ti tohle udělal?" zeptal se.

"Ta tmavovláska," mávla rukou.

"Je mrtvá, všichni jsou mrtvý," řekl a pomalu se dotkl její ruky.
"Dlouho si nikoho neléčil Scotte," šeptla.

"Zvládnu to," řekl a zavřel oči. Po chvilce je otevřel, svítily mu jiskřivě modře, po ruce mu začaly nabíhat černé žíly, které se různě spojovaly, a tak veškerá léčivá energie vstoupila do matčina těla a začala hojit řeznou ránu na tváři, po které nebylo už ani památky.
"Och děkuji, víš o tom, že je tohle mé první léčení od tebe?" zeptala se.
"Byla si pořád opatrná, nikdy ses neuhodila, bohužel, teď není ve městě bezpečno, je dobré si krýt záda mami," řekl a pohladil ji po tváři.

"Dobře, půjdu si lehnout, ty jdi taky, zítra jdete s Thomasem do školy," mrkla na svého syna.
"Dobře, slib mi, že když se stane cokoliv, tak vytoč jen mé číslo, budu na místě velmi rychle."
"Děkuju, jsi hodný," pohladila Scotta po tváři a pousmála se.
"Tak dobrou noc a zítra vyřeším s Walkerovými, co bude s těmi vlky."
"Dobře, dobrou noc," řekla a napila se whisky.Po čtrnácti dnech ...

Scott se probudil kolem deváté hodiny, odešel do koupelny provést hygienu a obléknout se, potom sešel schody a šel si udělat snídani, mezitím se s ním rozloučila maminka a odešla do práce. Potom se sebral a odešel nahoru do pokoje probudit Thomase.
"Thomasi vstávej, jdeme do školy," řekl. Thomas se na něj jen podíval a znovu zavřel oči.
"Nikam nejdu," šeptl. Scott si povzdychl, hodil přes ramena tašku a podíval se na něj.
"No dobře," řekl a odešel z pokoje dolů ke své motorce. Thomas zaslechl, jak startuje motorku, poté už jen slyšel vzdalující se motor. Nechtěl do školy, vlastně tam prozatím nepůjde, nikomu neuškodí, když se tam Thomas neobjeví, stejně nikomu chybět nebude. Převrátil se na bok, zahalil se peřinou až k hlavě a znovu usnul ...

Scott zaparkoval motorku před školou, sundal si helmu z hlavy a ohlédl se kolem, zda nezahlídne někoho ze své skupiny. Z dálky zahlédl přijíždět všechny tři auta Lamborghini, která patřila Walkerovým. Po chvilce přijela i Kaitlyn na motorce společně s Ashley, která zaparkovala auto vedle Chrise.

"Ahoj zlato," pozdravila Kaitlyn a políbila Scotta.
"Kde je Thomas?" zeptala se.
"Nechtěl do školy, což sice chápu, ale tak třeba teď o sobě trochu popřemýšlí," odpověděl.
"Dobře," přikývla a pousmála se, otočila se směrem k Ashley, která k ní akorát dorazila, pozdravila Scotta a nechala si od tmavovlasé kamarádky položit ruku kolem ramen. Počkali na bratry Walkerovi a společně vstoupili do školy.

O hodinové přestávce všichni seděli na chodbě v křeslech a bavili se o těch vlcích, kteří jim překáží ve městě.
"Měli bychom něco prostě udělat," rozhodil Brad rukama.
"Pravda, co třeba zaútočit?" zeptal se Chris a podíval se na Scotta.
"Ještě bych možná počkal," šeptl.