Měsíční Svit

36. kapitola

Zdálo se mu, jakoby cítil její vůni vlasů, její dotyk a úsměv na tváři. Ten krásný pocit ho probudil, promnul si oči a snažil se vybavit, co se stalo včera v noci. Ohlédl se kolem sebe a zahlédl Scotta, jenž stál zády k němu a hleděl z okna ven, ruce měl dané křížem a vypadal klidně.
"Scotte?" zavolal Thomas. Okamžitě se otočil a pousmál se, když viděl svého kamaráda, který vypadal poněkud lépe. Přešel k němu a sáhl mu na rameno.
"Jak se cítíš?" zeptal se.

"Je mi dobře, jen mě pořád bolí ty záda," sykl Thomas.
"To je pochopitelné, hned se to nezahojí."
"Mohl bych už slézt z toho stolu?" zeptal se.

"Jistě, ale opatrně," upozornil Scott a pomohl mu ze stolu na zem. Thomas poděkoval a podíval se na židli, přes které bylo přehozené jeho roztrhané tričko.
"Omlouvám se, musel jsem, šlo o vteřiny," omluvil se Scott.
"V pořádku, nahoře mám další," pousmál se.

"Zůstaň tady, donesu ti jedno," nabídl se Scott

"Dobře," přikývl Thomas. Mezitím, co Scott odešel nahoru do svého pokoje pro Thomasovo tričko, přešel ke skřínce, na které bylo zrcadlo, stoupl si k ní zády a podíval se do něj.
"Sakra," šeptl, když zahlédl svá záda, mezitím se Scott vrátil a podal mu tričko.

"Tohle je ještě dobrý, spíš si je měl vidět, než jsme ti je začali ošetřovat, nebyl to moc hezký pohled," řekl.
"To chápu, kde je Kaitlyn? Chci jí poděkovat, vlastně mi zachránila život, jsem jí až do smrti vděčný."
"Je na terase, dává si kávu. Upřímně ..." nedořekl, Thomas se zastavil a podíval se na Scotta.
"Ne, že bych nebyl pyšný na Kaitlyn, ale chtěl jsem to být já, kdo tě zachrání." Thomas se pousmál a položil mu ruku na rameno.

"Už tolikrát si mi zachránil život Scotte, nýbrž teď, dovolil si mi, abych tu zůstal a já ti děkuju."
"Dobře," přikývl.

"Mimochodem, já vím, že bych se neměl ptát, ale ví o tomhle Ashley?" zeptal se zvědavě. Scott se pousmál a zahleděl se do jeho očí.

"Byla tu s tebou celou noc, držela tě za ruku a nespustila tě z očí," odpověděl. Thomas se zarazil a nechápavě se na Scotta podíval, opravdu nemohl uvěřit tomu, že přišla a byla tu s ním celou noc.
"To není možný," šeptl.
"Ale je," mrkl na něj.

"Dobře," přikývl Thomas, měl najednou lepší pocit, tato slova ho pěkně zahřála u srdce. Pousmál se a vyšel na terasu, kde seděla Kaitlyn a pila horkou kávu.

"Zdravím, tak si vstal z mrtvých?" zeptala se s úsměvem. Thomas se tiše zasmál a jen zavrtěl hlavou, přistoupil k ní a podíval se na ni.
"Nevím, jak ti mám poděkovat, nevím, jak se ti zavděčit."
"Thomasi, nic se nestalo, potřeboval si jen pomoc," pousmála se.
"Mohl jsem zemřít."
"Já vím, ale nezemřel si."

"Ale prostě ..." nedořekl.
"Nestačilo by jen říct díky?" usmála se Kaitlyn, Thomas se usmál a přikývl.
"Dobře, děkuju Kaitlyn," řekl a chtěl ji obejmout, jenomže ho zabolela hlava, když se chtěl sklánět. Kaitlyn se okamžitě zvedá ze židle, pousmála se a opatrně ho objala.
Scott na to celé hleděl za skleněnými dveřmi, pousmál se a sklopil oči.Po dvou týdnech ...

Dívala se na sebe do zrcadla a mezitím si kulmovala své světle dlouhé vlasy. Potom je nalakovala, aby tvar pěkně držel. Sáhla po parfému a párkrát nastříkala na své hrdlo a natřela letmo za uchem. Zaslechla zprávu na svém mobilu, vzala ho do ruky a přejela palcem přes displej. Otevřela zprávu, která byla od Brada.

"Jsem dole, čekám." Nevěděla, zda se má těšit nebo ne, ale rozhodně se potřebovala nějakým způsobem odreagovat a zajít někam do baru s jinou osobou než je třeba Scott či Kaitlyn ...Sebrala se a odešla dolů, kde už na ni čekal Brad zcela upraven a připraven zapařit s jeho kamarádkou Ashley, avšak by rád chtěl něco víc, ne jen kamarádský vztah.
Pozdravili se a společně odešli směrem k baru ...Thomas se po dvou týdnech mohl pořádně hýbat a nemusel se obávat toho, že by ho záda nějak bolela. Rozhodl se jít konečně ven na čerstvý vzduch. Za tu dobu se mu Ashley neozvala, i když jí poslal jednu jedinou zprávu, ve které bylo ...