Měsíční Svit

46. kapitola - Minuta ticha

Po krvavé a děsivé noci, během které probíhala menší válka v lese mezi zuřivými vlky, vystřídalo den krásné a sluneční počasí, které naopak neslo velmi špatnou atmosféru ...Zaparkoval motorku před vilou, sundal si helmu z hlavy a ohlédl se kolem. Položil helmu na motorku a vykročil směrem ke dveřím, napřímil se a tiše zaklepal. Poté vyčkával, až mu někdo zevnitř otevře dveře. Po chvilce se otevřely dveře a v nich stál Brad s neutrálním výrazem ve tváři.
"Jsi to ty?" zeptal se. Scott přikývl a pousmál se.
"Díky bohu, tak to Kaitlyn nakonec zvládla, vítej zpátky," poklepal ho po ramenu.
"Nevím jak to říct, ale nevím jak se omluvit, všechno mě to mrzí, co se týká vašeho bratra," šeptl Scott. Brad ho mezitím pustil dovnitř a zavřel za ním dveře.
"Já jsem se s tím nějak smířil, boj je boj, jde o život a smrt, nikdy nevíš, co se může stát, hůř to nese Chris," řekl a zandal si ruce do zadních kapes.
"Mohu jít za ním?" zeptal se Scott.
"Určitě, je nahoře," odpověděl.
"Dobře, díky," přikývl a pomalu přistoupil ke schodům. Když se dostal nahoru, prošel delší a úzkou chodbou, poté se zastavil u otevřených dveří, nakoukl dovnitř a spatřil Chrise stát u okna, jak hledí na krajinu a okolí kolem.
"Vítej zpátky," pomalu se otočil zády k oknu a podíval se na Scotta, jenž stál u dveří.
"Upřímnou soustrast," šeptl Scott. Chris jen kývl, povzdychl si a přešel ke stolu, nalil si skleničku whisky a přidal do ní led.
"Chci se ti omluvit, tohle všechno je má chyba, opravdu jsem ..." nedořekl.
"Scotte, nic z toho není tvá chyba, šli jsme do boje s tím, že tě zachráníme a postavíme se vlčí smečce, to se stává," řekl a napil se, otočil se zády ke Scottovi a začal pociťovat náhlý smutek, slzy se mu nepatrně vrhaly na povrch.
"Chrisi," šeptl Scott, když zaslechl jeho tichý pláč. Přešel k němu zezadu a sáhl mu na rameno, Chris se v ten okamžik rozplakal, otočil se na Scotta a pevně ho objal. Scott se na krátký moment zarazil, ale nakonec ho objal taky.
"Byl to můj bratr, proč se to nestalo mně?" zavzlykal.
"Chrisi tohle neříkej, Andrew byl skvělý, dal do boje mnoho, nikdy jsem nepoznal tak silného vlka jako byl on."
"Bože," šeptl Chris, odstoupil od Scotta a musel si dát další skleničku.
"Neměl by si to přehánět, měli bychom jít už na ten pohřeb," upozornil opatrně Scott, jelikož nechtěl, aby na pohřeb svého brata přišel v opilém stavu.
"Máš pravdu," přikývl, položil skleničku zpátky na stůl, přešel k zrcadlu, upravil si kravatu a otřel si obličej.
"Jsem rád, že jsi zpátky, alespoň jedna dobrá zpráva," řekl a pousmál se na Scotta.
"Taky jsem rád, tak jdeme?" zeptal se. Chris přikývl a společně se Scottem odešel dolů ...Kolem druhé odpoledne stálo před hřbitovem přes dvacet lidí, všichni v černém čekali, až se bude moc jít směrem k hrobu, kde bude Andrew uložen.
"Dorazili jsme včas?" zeptala se Ashley přicházející s Thomasem ke Kaitlyn, Scottovi a Bradovi.
"Ano," přikývla Kaitlyn. Scott se ohlédl po Chrisovi, chtěl ho mít na očích, zda v tajnosti někde nepije alkohol, či si nedává jiné návykové látky. Věděl moc dobře, že se snaží s tím vším smířit, ale kdykoliv mohlo jeho tělo povolit a složit se.
Všichni Chrisovi přáli upřímnou soustrast, objímali ho a povídali si s ním.
"Půjdu za ním," řekla Kaitlyn. Scott přikývl, pustil ji a podíval se na Ashley s Thomasem.
Tmavovláska přešla ke Chrisovi. Jen se na ni podíval a pousmál se.
"Děkuju, že jsi přišla," řekl.
"Tohle je samozřejmost, musíme tu být všichni," odpověděla a smutně se podívala do jeho unavené a zničené tváře s opuchlými kruhy pod očima. Věděla moc dobře, že celou noc probrečel, avšak nečekala, že má tak citlivou stránku, mile ji to překvapilo.
"Pojď sem," šeptla a pevně ho objala. Zavřel oči a nechal své tělo a emoce utěšit od své kamarádky, měla v sobě jakési kouzlo, které pomáhalo.
"Nemáš náhodou dar, který pomáhá uklidnit zraněné srdce a emoce?" zeptal se s úsměvem.
"Možná," mrkla na něj.
"Zapomněl jsem ti říct, že jsem na tebe pyšný. Když nevyšla injekční stříkačka, napadlo tě vysát tekutinu ústy. Tohle by nenapadlo ani mě, jsi šikovná a silná, správná vlčice jak má být."
"Děkuju Chrisi, mně to přišlo hned potom jako druhá možnost, kterou jsem chtěla zkusit."
"Jsi skvělá," sáhl jí na rameno a ohlédl se po lidech. Všichni začali přicházet na hřbitov ke hrobu.
"Měli bychom jít," šeptla. Chris přikývl, zandal si ruce do kapes a pomalu s Kaitlyn vedle sebe odcházeli k hrobu, Scott mezitím šel s Bradem a za ním ho následovali Ashley s Thomasem. Všichni se sešli u jedné hluboko vykopané díry, nad kterou byla daná rakev a v ní tělo Andrewa.

Pohřeb trval necelou půl hodinu. Každý o něm pověděl pár hezkých slov, poté se postupně sebrali a házeli na rakev červené růže, které zakryly půlku rakve. Potom se pomalu přesouvala do díry, odkud už rakev nikdo neodnese.
Po chvilce se všichni rozloučili a pomalu každý odcházel po svých.
"Omlouvám se, ale ještě zajdu támhle na záchod," řekl Thomas.
"Dobře, tak rychle," upozornila Ashley. Přikývl, vyběhl směrem ke kapličce a zašel za ní. Když v tom leknutím nadskočil, protože před sebou spatřil Diega.
"Ale, ale, koho pak to tu máme," drsně se pousmál ....

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ