Měsíční Svit

32. kapitola - Pravda

Šel pomalu poklidnou chůzí, hleděl před sebe a neustále přizavíral oči, jelikož ho do nich pálily slzy, které on sám nedokázal potlačit, ani udržet.
Právě se mu před hodinou zbořil celý svět, srdce měl na několik kousků zlámané, když mu do očí pověděla, že je konec ...

Neustále si přehrával její poslední slova, o to víc, se mu chtělo plakat. Otřel si tvář a slzy u očí, ohlédl se kolem sebe a nasadil si kapuci, nechtěl, aby ho lidé chodící večer po ulici viděli plakat. Vždycky sklopil hlavu, aby neviděli jeho uplakané a zničené oči, už nevěděl, co má dělat, ukradl rodičům peníze, kteří ho vyhodili a mají ho za zloděje. Potom zabil ženu, jež mu zničila vztah s rodinou a celkově zkazila jeho chování a život, potom se kvůli žárlivosti vyspal s dívkou a vlkem Rosie, která byla pro něj prozatím ta největší chyba vůbec.

Díky tomu ztratil dívku, kterou nadevše miluje, ona jediná se mu vryla hluboko do srdce, protože ho změnila k lepšímu, už se nechoval jako kluk, co si užíval s dívkami a chodil neustále po klubech, byl naprosto jiný ... teď se jen zamotal do špatných věcí, ze kterých se chce poučit. Zhluboka se nadechl a zastavil se před Scottovým domem, musel svému kamarádovi povědět naprosto všechno. Je možné, že ho nejlepší kamarád vyhodí z domu na ulici, nic jiného totiž nečekal, naposled se nadechl a vydechl, poté přešel ke dveřím, odemknul a vešel pomalu dovnitř, Miranda byla v kuchyni a umývala nádobí.

"Ahoj Thomasi, kdepak se takhle pozdě v jedenáct touláš?" zeptala se a mile se na něj pousmála, podíval se na Scottovu maminku, nejradši by chtěl být taky jejím synem, byla to naprosto chápavá a milá žena, vždycky strávil mnoho času v tomto domě.
"Jen tak, potřeboval jsem jen na vzduch," odpověděl, zul si boty a položil na rohožku.
"Thomasi, podívej se na mě," řekla, zarazil se a pomalu se na ni podíval.
"Co se ti stalo?" zeptala se starostlivě.

"To nic, asi mi jen něco spadlo do oka," pousmál se.

"Znám tě už odmalička, poznám, kdy se cítíš nejhůř, nebudu se ptát, o co jde, ale jsi silný kluk, se vším se vypořádáš a vše zvládneš, věřím, že všechno nakonec dopadne dobře, ano?" pousmála se, přešla k němu a položila mu ruce na tváře, donutila ho, aby se podíval do jejích tmavých očí.
"Děkuju moc Mirando, vážím si tě," šeptl.

"Pojď sem," řekla, chytila ho kolem ramen a pevně ho objala, na krátký moment zavřel oči, nasával její vůni vlasů, které voněly po šamponu, který používá jeho maminka, chyběla mu, a tak se musel srovnat s tím, že už ho jeho vlastní maminka nebude brát tak jako dřív ...
"Scott je nahoře, před chvílí přišel z venčí, byl s Kaitlyn."

"Dobře, děkuju," pousmál se, otočil se k ní zády a pomalu vyšel schody nahoru, chvílemi přemýšlel, jak všechno poví svému kamarádovi, zastavil se u zavřených dveří, za kterými byl Scott.
"Cítím tě, co tam tak postáváš?" Zaslechl, Thomas se na krátkou chvíli pousmál, nedošlo mu, že má vlastně tak skvělý čich.

"No jo, vlk," šeptl si pro sebe, poté se zhluboka nadechl a vstoupil dovnitř, spatřil Scotta, který seděl u stolu a brouzdal po internetu.

"Kde se couráš, chlape?" zeptal se Scott a usmál se na něj, Thomas jen pohnul rameny a posadil se na jeho postel, začal si nervózně proplétávat prsty, nemohl se zbavit pocitu, že ho nejspíš vyhodí z domu.
"Děje se něco?" zeptal se Scott, otočil se zády ke stolu směrem k posteli, na které seděl Thomas.
"Potřeboval bych se ti s něčím svěřit." Scott se na něj zahleděl, potom mávl rukou směrem k němu.
"Tak povídej."

"Scotte, nebude to lehké, stalo se toho tolik."

"Dobře, máme čas, zatím se mi nechce spát," řekl Scott.