Měsíční Svit

27. kapitola

Seděla poklidně vzadu a hleděla z okna na noční oblohu, jež ji připomněla krásnou, romantickou vzpomínku se Scottem, když se poprvé políbili. Nikdy na ten úžasný první moment s ním nezapomene, pousmála se a podívala se před sebe na své přátele. Ashley spala a Thomas se soustředil na cestu.

"Jedeš tři hodiny, nechtěl by sis to vyměnit?" zeptala se Kaitlyn tiše, aby neprobudila světlovlásku, Thomas se na ni zahleděl do zrcátka a jen mávnul rukou.

"Možná za půl hodiny, Ashley říkala, že se vystřídá, navíc budu potřebovat naplnit nádrž," odpověděl.
"Dobře, potom teda zavolám Mirandě na benzínce."

"Určitě," přikývl a podíval se na Ashley, která spokojeně spala. Sklopil oči a znovu se začal dívat na cestu, nemohl přestat myslet na to, co téhle křehké dívce způsobil, avšak to ona neví, zklamal její srdce, nejradši by vrátil čas a zachoval se úplně jinak. Otřel si obličej a sáhl po otevřeném energy drinku, napil se a podíval se na hodiny, ukazovaly přesně deset hodin večer.

"Kaitlyn, kdyby se cokoliv stalo na tom místě, ochráníš náš že?" zeptal se.

"Thomasi, to je samozřejmost, jela jsem ze dvou důvodu, pro bylinu stejně jako vy, z druhého důvodu, že vás chci ochránit, jste moji přátelé a to nejlepší," sáhla mu na rameno. Pousmál se a jednu ruku položil na tu její, druhou držel volant.

"Děkuju, jsi skvělá kamarádka, jsem rád, že si se Scottem, nikdy jsem ho neviděl tak šťastného." Kaitlyn se usmála.

"To je od tebe hezké, děkuju Thomasi," přikývla a stáhla se zpátky dozadu, přikývl a dál sledoval cestu. Jel poměrně rychle po dálnici, ale dostatečně opatrně, aby sobě a nikomu v autě neublížil, na tohle byl vždycky opatrný, pokud šlo o jeho rodinu, přátele či dívku, kterou miluje ...Nemohl spát, musel mít oči otevřené, potřeboval vědět, co se děje s jeho tělem, nechtěl o nic přijít. Podíval se na Chrise, který se necítil dobře stejně jako on, neustál utlumoval bolest, kašlal a nemohl se z těch bolestí dostatečně uvelebit v posteli.

"Je to krásný pohled, že?" zeptal se Chris Scotta.
"Nechápu," zamračil se.

"No, když mě vidíš, řekněme umírat?"

"Jsme na tom stejně," šeptl Scott.

"To máš pravdu, možná to tak mělo dopadnout."
"Můžeš sklapnout?!" upozornil Scott a podíval se na něj s naštvaným výrazem ve tváři.
"Podívej se na nás, dva vlci, nepřátelé v jednom pokoji, umírající v posteli, není to náhoda?"
"Jen špatně načasované," šeptl Scott, Chris se usmál a chvíli ho sledoval, jelikož se snažil posadit a opřít si záda o polštář, mezitím tiše vrčel, jelikož ho bolelo celé tělo.
"Pomohl bych ti, ale sám mám se sebou problém."
"Dobrý prosím tě, nepotřebuju žádnou pomoc."
"Jsi fakt tvrdohlavý."
"Mlč už!" vykřikl Scott a hodil po něm polštář, Chris se tiše zasmál, mezitím sykl bolestí a zakašlal, v ten okamžik vtrhla do pokoje Scottova maminka Miranda, v ruce držela mobil a okamžitě přistoupila ke Scottovi."Kaitlyn volá, chce tě slyšet," řekla a podala Scottovi mobil, okamžitě se ho ujal, sám potřeboval slyšet její hlas.

"Scotte? Jsi tam?" zaslechl.
"Ano zlato, jsem tu, rád tě slyším," šeptl, Miranda se usmála a podala Chrisovi sklenici s vodou, poděkoval a mezitím, co pil, sledoval Scotta, jak mluví s Kaitlyn, vypadal opravdu šťastně, když s ní mluvil, jakoby se najednou rozzářil jako sluníčko.
"Jak ti je?" zeptala se, i když věděla, jak se asi cítí.
"No.." nedořekl, jelikož začal silně a nepříjemně odkašlávat.
"Sakra," šeptl Scott.
"Co? Co se děje?" vyděsila se Kaitlyn.
"Nic, jen je to opravdu hnusný kašel," pousmál se.
"Bože, děsíš mě, ať už máme tu bylinu a vyléčíme jak tebe tak Chrise." Scott se podíval na Chrise, který ho sledoval, potom od něj odvrátil pohled a podíval se před sebe, zahleděl se na černou obrazovku televize, ve které viděl svůj odraz.
"Už jste se vystřídali?" zeptal se Scott.
"Ano, teď pojede Ashley, právě jsme na benzínce, Thomas šel zaplatit a Ashley šla na záchod, oba tě pozdravují."
"Taky je pozdravuju, tak prosím hlavně opatrně, dávejte na sebe všichni pozor a hlavně se mi vrať, prosím. Jsi to jediné, co mě drží nad vodou, opravdu lásko, miluju tě hrozně moc," šeptl a otřel si slzy u očí. Chris ho sledoval, nemohl uvěřit, jak silné pouto ti dva mezi sebou mají.
"Scotte, nemluv takhle, když tě nemůžu obejmout, ani políbit, když jsem od tebe už několik kilometrů daleko," šeptla.

"Já vím, jen jsem chtěl, aby si to věděla."

"Dobře, taky tě miluju Scotte, hlavně odpočívej a drž se, prosím."
"Neboj."

"Co dělá Chris?" zeptala se, Scott se podíval na Chrise.

"Právě na mě hledí a poslouchá nás." Chris zavrtěl hlavou a raději ho přestal sledovat.
"Je zvědavý no, no nic, dám ti Thomase, tak já pak zase zavolám, ahoj."
"Ahoj," řekl a čekal, až si telefon převezme Thomas.

"Nazdar kámo, pořád stejný?" zeptal se Thomas.

"Neříkej to Kaitlyn, ale spíš se to horší," šeptl a podíval se na své ruce, na kterých měl naběhnuté černé žíly.
"Sakra, tohle není dobrý," šeptl Thomas.
"Jestli zabloudíte, nebo to nestihnete, zavolej mi, a pak se nějak rozloučíme, protože nevím, co mám už čekat."
"Teď bych tě nejradši zkopal sakra, nemluv takhle jasný? Vyléčíme tě chlape!"
"Dobře."

"Drž se, budu muset končit, kdyby něco, napiš mi zprávu."

"Dobře a Kaitlyn nic neříkej, prosím, nechci, aby měla strach a nemyslela na nejhorší."
"Neboj Scotte, najdu tu bylinu pro tebe, nikdo nás v cestě nezastaví, vezmu jí a vyléčím tě, nenechám tě."
"Děkuju, tak pokračujte, já budu odpočívat."

"Dobře, měj se kámo," ukončil hovor, mobil zasunul do kapsy a podíval se na děvčata, které už seděla v autě a čekala na něj, povzdychl si a vykročil k autu, posadil se dopředu vedle Ashley, která seděla za volantem, nastartovala a vyjeli z místa na ještě velmi dlouhou cestu ...

Scott položil mobil vedle stolečku a podíval se na své žíly, které nabíhaly po celém těle.
"Máš krásný vztah s Kaitlyn," ozval se najednou Chris, Scott odvrátil pohled od svých rukou a zadíval se na něj.
"Omlouvám se, zda to všechno vypadalo trochu jinak, uvědomil si, že se k sobě hodíte, jste krásný pár, nic takového jsem ještě nezažil."

"Děkuju," šeptl Scott a sklopil oči.

"Není zač," pousmál se Chris, Scott se na něj jen podíval, potom náhle ucítil ostrou bolest v břiše, vykřikl a začal sápat po dechu, mezitím se snažil dosáhnout na lavor.
"Scotte, sakra, počkej," upozornil Chris, Scott spadl na zem vedle postele celou svojí váhou, začal zvracet černou krev na zem a mezitím se jeho tělo celé třáslo.

"Sakra neudus se, vydrž, hned se otoč na břicho," řekl, protože Scott ležel na zádech a dusil se černou krví.

"Paní Reynoldsová!" vykřikl Chris, s bolestí vylezl pomalu z matrace a plazil se po zemi ke Scottovi, aby mu pomohl.

"Halo!" křičel Chris, když se k němu doplazil, nedokázal ho obrátit, neměl už tolik síly jako obvykle, v ten okamžik vstoupila Miranda do pokoje, jen co zahlédla, co se děje, okamžitě zareagovala. Přiběhla ke Scottovi, okamžitě ho obrátila na břicho, aby mohl v klidu zvracet krev do lavoru, potom pomohla Chrisovi, pomalu ho zvedla a se vší silou ho odnesla na matraci.

"Co mi to děláte hoši," šeptla, přikryla ho a podívala se na svého syna, který začal velmi ošklivě trpět.
"Bože," šeptla a položila si ruce na rty ...

Ahoj... tak je tu další kapitola a snad se vám bude líbit :)

~ Sim