Měsíční Svit

7. kapitola

Kolem deváté hodiny večer se všichni čtyři vydali do baru, ve kterém Kaitlyn pracovala na brigádě, přešli společně k baru a hned si začali objednávat různé panáky.

"Jdeme na kulečník," řekl Thomas.

"Ne já nehraju, jděte si zahrát sami," řekla Kaitlyn a doufala, že s ní kamarádka zůstane, přece jenom nemá moc času si s ní popovídat o samotě. Kluci odešli od děvčat a přešli ke kulečníku.

"Je to skvělý pocit mít tyhle první zkoušky za sebou," řekla Kaitlyn a sáhla po panáku.

"S tím souhlasím. Tak holka na nás všechny," řekla Ashley, vzala do ruky svůj panák a přiťukla si se svou kamarádkou.

"Jak to jde s Thomasem?" zeptala se Kaitlyn a kývla směrem k Thomasovi, Ashley se otočila a podívala se na Thomase, kterému se zrovna podařilo dát malou kouli do díry, zvedl ruce a s úsměvem zajásal, Ashley se usmála a odvrátila od něj pohled zpátky ke své kamarádce.

"Myslím si, že je to mezi námi zatím dobré, nestěžuju si a to platí i v posteli," usmála se, Kaitlyn se zasmála a přikývla.

"Se Scottem všechno dobrý?"
zajímala se Ashley.
Kaitlyn se podívala na Scotta, který se kousl do spodního rtu a radostně zavrtěl zadečkem, když se mu povedlo dát tři koule do díry.

"Ehm," usmála se a podívala se na Ashley.

"Je naprosto úžasný, taky si neztěžuju, jen by mohlo být víc, ty víš čeho," řekla Kaitlyn a snažila se nějak naznačit, co myslela.

"Sex?" zeptala se. Kaitlyn se ohlédla kolem sebe, zda to nikdo neslyšel.
"Nemusíš tak nahlas," upozornila kamarádku.

"Promiň," usmála se.
"Jinak jo, myslím sex," šeptla Kaitlyn.

"Tak po něm prostě skoč holka, věř, že se tomu nebude bránit, ukaž mu, co v tobě je," mrkla na ni. Kaitlyn se podívala na Scotta a přikývla.

"Asi máš pravdu, někdy to zkusím."
"Určitě, a pak mi dej vědět," mrkla na ni Ashley ...Kolem dvanácté hodiny se oba páry rozloučily a odešly každý svou cestou. Scott doprovodil Kaitlyn domů, popřál ji dobrou noc, a potom se vydal lesem ke svému domu, mohl to vzít úzkou cestičkou, ale les mu dával mnoho energie a síly, miloval ten čerstvý vzduch a jen tak čichat vůni stromů, cítil se v něm dobře a ničeho se nebál, díky tomu, co je, byl na les téměř odmalička zvyklý ...
Na sobě měl vojenskou bundu a světlé roztrhané džíny, ruce měl dané v kapsách a jen upřeně hleděl na cestu před sebou, pod jeho nohama křupal hustý bílý sníh, který byl po celém lese, náhle za sebou zaslechl nezvyklé zvuky, zastavil se a pomalu se otočil, zahlédl velkého černého vlka, jak na něj civí s červenýma očima, poté se rozeběhl, Scott si dal před sebe ruce a klekl si, vlk ho přeskočil, zastavil se u něj a proměnil se v muže, Scott se narovnal a před sebou spatřil svého otce.

"Není dobré se sám potulovat takhle pozdě v noci v lese," řekl.

"Jsem vlk, ničeho se nebojím," odpověděl Scott.

"Samozřejmě," pousmál se otec a přešel ke svému synovi.

"Co kdybychom se trochu proběhli?"
sáhl mu na rameno a mrkl na něj, Scott se na něj jen podíval, otec se proměnil zpátky ve vlka a vyběhl pryč, Scott se po něm ohlédl, potom se usmál, klekl si, oči mu zesvětlaly do modré barvy a jeho tělo se velmi rychle změnilo v černou srst, poté vyběhl za svým otcem ...

Po chvilce se zastavil, když svého otce spatřil sedět na skalách, jak se dívá se dolů na jezero a na noční oblohu, proměnil se a přešel ke svému otci, posadil se vedle něj a podíval se na něj.

"Krásné Scotte, že?" zeptal se otec hledící na jezero.

"Ano, sem si začal chodit?" zeptal se Scott.

"Je to tady klidné, chodím sem rád, měl bys také," usmál se na svého syna.

"Asi začnu," přikývl a pousmál se.
"Mimochodem, blíží se úplněk, stále chceš ode mě pomoc?" Chtěl se otec ujistit.

"Rád bych, protože si už nevím rady, co s tím, každý úplněk mi nahání strach, že někomu ublížím," šeptl.

"Dobře, pomohu svému synovi," řekl a sáhl mu na rameno, Scott se na svého otce podíval a usmál se.

"Proč tě mamka vyhodila z domu?" Zajímalo Scotta.

"Víš, tohle bych nerad řešil, bylo to složité, už kvůli tomu, co jsem.
Dlouho se s tím smiřovala, nebylo to lehké, to určitě ne, je těžké, když se s tím má smiřovat osoba, kterou miluješ," řekl a podíval se na Scotta, který sklopil oči, tušil, že zažil něco podobného.

"Nechci být zvědavý, ale máš nějaké děvče?" zeptal se.
"Ano, mám," přikývl.
"Ví o tom, co jsi?" zeptal se otec.
"Ano, už o tom ví," šeptl.

"A jak to vzala? Smím -li se zeptat."
"Vyhodila mě, stejně jako tebe maminka, myslel jsem, že jsem navždy ztracený, opravdu ji miluju, zlomilo mě to, když mě odmítla ... ale díky mé mamince se vše spravilo, teď jsme spolu čtyři měsíce, jsem s ní šťastný, bere mě takového, jaký jsem," přikývl a podíval se na otce.

"To jsem rád, jsem na tebe pyšný," řekl a pousmál se na svého syna.

"Tak já asi půjdu, mamka se bude zlobit," řekl Scott s úsměvem a postavil se na nohy.

"Samozřejmě, nenecháme maminku nervovat," mrkl.

"Děkuju moc za to, že mi pomůžeš," řekl Scott.

"Není zač, dobrou noc."

"Dobrou," přikývl, otočil se zády k otci, poté se proměnil ve vlka a vyběhl neuvěřitelnou rychlostí do lesa, otec se pousmál a zahleděl se znovu na noční oblohu ...

Hey guys :)
je tu další část.. můžete dát nějaký comm nebo votes