Měsíční Svit

16. kapitola - pokrač.

Potom, co se dveře otevřely, vyšel na chodbu a přistoupil ke dveřím, zaklepal a čekal, až Olivia otevře, netrvalo dlouho a dveře se otevřely.

"Už jsem tě nečekala, jdeš nějak pozdě," řekla a pustila ho dovnitř, zavřela za ním dveře a podívala se na něj.

"Nemohl jsem dřív, je u mě Ashley," odpověděl a sáhl do kapsy pro obálku.

"Chudinka malá, jak by se cítila, kdyby tohle zjistila?" řekla a dala ruce křížem.

"Mlč, prosím tě a vezmi si laskavě ty peníze," řekl a podal jí obálku, Olivia se pousmála a převzala si od něj obálku.

"Podíváme se, zda je částka dostatečná," šeptla, Thomas si jen tiše povzdychl a čekal, až si spočítá peníze, po chvilce zvedla hlavu a pousmála se.

"Částka splněna, já mizím," řekl a přešel ke dveřím.

"Počkej," zarazila ho, Thomas se zamračil a podíval se na ni.

"To není všechno," usmála se.

"Co sakra chceš! Dej mi už pokoj!" vykřikl.

"Chci dalších patnáct tisíc zlato," pohnula obočím, v ten okamžik zaťal ruce v pěst, probodl ji pohledem, snažil se udržet, ale nedokázal to, udělal pár kroků k ní a hleděl upřeně do jejích očí.

"Ty mrcho," šeptl.

"Měl sis dávat větší pozor, teď budeš trpět do konce svého života Thomasi, nedám ti pokoj," šeptla a začala se pobaveně smát. V ten okamžik zvedl velmi rychle ruce, chytil ji u krku a začal silně škrtit, stáhl ji surově na postel, lehl si na ni a začal se víc snažit o to, aby ji uškrtil. Chtěl vidět, jak se dusí a prosí o milost, ale jen na něj hleděla s vyděšeným výrazem a cukala sebou.

"Tho-Thomasi, pusť," snažila se ze sebe vydat nějaká slova, Thomas ji ale neposlechl a ještě víc stiskl.

"Zabiju tě!" vykřikl, v ten moment začala pomalu přizavírat oči, ihned ji pustil a odtáhl se od ní, Olivia se snažila popadnout dech, chytila se zábradlí u postele a pomalu se zvedla, Thomas stál opřený o dveře a jen na ni hleděl s udiveným výrazem ve tváři, mezitím i on se snažil popadnout dech. Podíval se na své ruce a pak na ni, nemohl uvěřit tomu, že ji začal škrtit, mohl za to jeho vztek, který v něm poslední dobou proudil o sto šest.

"Tak tohle jsem od tebe nečekala," řekla a sáhla si na krk.

"Neovládal jsem se," šeptl.

"Doneseš mi tu částku do konce týdne a vypadni už!" vykřikla na něj, Thomas se sebral a okamžitě odešel z jejího pokoje, vstoupil do výtahu a začal znovu panikařit, zadíval se na své ruce, které právě mohly zabít Olivii.

"Bože," šeptl a schoval si tvář do svých rukou ....

Stál opřený o kuchyňskou linku, ruce měl dané křížem a jen hleděl na zem, čekal momentálně na Kaitlyn, která už měla k němu přijít před třemi hodinami a stále nepřicházela. Věděl moc dobře, že je v pořádku, jinak by ucítil, že se něco děje, netušil však, kde jeho přítelkyně vězí...

Po chvilce zaslechl zaklepání ne dveře, okamžitě se sebral a otevřel.

"Ahoj," pozdravila a chtěla mu dát pusu na přivítanou, ale uhnul.

"Kde si byla?" zeptal se a zavřel za ní dveře.

"Byla jsem si zaběhat," odpověděla a utřela si ručníkem čelo.

"To jsi mi nemohla napsat zprávu, že se zdržíš?" zeptal se s vážným výrazem ve tváři, Kaitlyn se na něj podívala a zamračila se.

"Uklidni se," usmála se a přešla k lednici, kde si vzala ochucenou vodu.

"Jsi celkem často pryč, chodíš ke mně později než dřív, nemohla bys být ke mně alespoň upřímná?" zeptal se, Kaitlyn se otočila zády k lednici a podívala se na Scotta, povzdychla si a sklopila oči.

"Byla jsem s Chrisem," odpověděla, Scott se zamračil a nechápavě rozhodil rukama.

"Co?"

"Já nevím, co proti němu pořád máš, vždyť je to hodný kluk," bránila Chrise, prošla kolem Scotta, jenže ji chytil pevně za ruku a otočil k sobě.

"Hej, to bolí, pusť mě," upozornila a ucukla z jeho sevření.

"Proč se scházíš s Chrisem? Můžeš mi to nějak vysvětlit?" zeptal se.

"To ti nemůžu říct."

"Sakra, jak nemůžeš říct," dal ruku v pěst a praštil do stolu, Kaitlyn leknutím nadskočila, na krátký moment zavřela oči a podívala se na něj.

"Pomáhá mi s ovládáním," šeptla a sklopila oči

"Cože? Zopakuj mi to!" zvýšil hlas. Kaitlyn zvedla oči a podívala se znovu do jeho očí.

"Slyšel si dobře, pomáhá mi s ovládáním, protože ty to se mnou absolutně nezvládáš, nevěříš mi, že to zvládnu, nerad mě vidíš trpět, musela jsem se ohlédnout po pomoci jinde, protože mě miluješ a já tebe, tak je to těžké," vysvětlila.

"Bože, tohle je na mě moc, proč on? Líbí se ti nebo co?!" vykřikl na ni.

"Scotte, uklidni se, je to jen kamarád, jelikož je stejný jako ty a já, tak mi nabídl pomoc."

"Jo nabídl pomoc, aha." Kaitlyn protočila očima.

"Fajn, tohle nemá cenu s tebou řešit," řekla a chtěla odejít.

"Kam jako teď jdeš? Za ním?" zeptal se.

"Scotte sakra přestaň!" vykřikla a odstrčila ho od sebe, v ten okamžik se Scottovy oči zbarvily do modré barvy a zuřivě na ni zavrčel, Kaitlyn se na něj vyděšeně podívala, ustoupila od něj a nestačila v ten moment popadnout dech, do očí se jí vrhlo několik slz, které nešly zadržet, okamžitě se sebrala a odešla z jeho domu ...

Tak a je tu konec 16. kapitoly.. :)

~ Sim ❤