Měsíční Svit

24. kapitola - Vztek

V noci kolem druhé hodiny se díval na strop, nemohl usnout, naopak myslel na všechno kolem, nemohl vypnout myšlenky, které mu nedaly pokoj.

Zvedl se z matrace a podíval se na Scotta, zda spí, nechtěl ho za každou cenu vzbudit, sáhl po mikině, kterou měl přehozenou přes židli, oblékl si ji a odešel ke dveřím, zatáhl opatrně za kliku a ohlédl se po Scottovi, spatřil, jak se převalil z boku na záda a dál poklidně spal. Vešel na chodbu a zavřel za sebou dveře, podíval se před sebe a sešel schody dolů, sáhl po klíčkách vedle dveří a vyšel ven, potřeboval čerstvý vzduch, na kterém se cítil poněkud lépe, než když byl zavřený uvnitř, kde bylo teplo, nevadilo mu to, ale potřeboval si pročistit hlavu v chladnějším počasí. Hodil si na hlavu kapuci, ruce zandal do kapes a šel se na chvíli projít, díval se upřeně před sebe na cestu, nesledoval nic kolem sebe, jen se soustředil na cestu, když v tom zaslechl něčí hlas, zastavil se a otočil se. Zahlédl před sebou stát Rosie, usmívala se a hleděla mu dlouze do očí.

"Ty mě sleduješ?" zeptal se. Zvedla ruku a pohladila ho po tváři. Při jejím doteku zavřel na krátký moment oči, bylo mu to příjemné a něžné, nemohl se nijak bránit, připadalo mu, že s ním manipuluje a ovládá ho.

"Prosím, nedotýkej se mě," šeptl.

"Jsou to jen slova z tvých úst, proč mě neodstrčíš?" zeptala se.

"Nevím, připadá mi, že si se mnou hraješ, nevím, jak to děláš, ale nemůžu odolat tvému doteku, přitom je tohle špatné, měla bys přestat."

"A co kdybych udělala tohle?" zeptala se a zajela rukou níž, Thomas zvedl ruku a chytil pevně tu její.

"Jsi tak silný, to je sexy," šeptla.

"Řekl jsem dost," upozornil.

"Nebo co?" přešla k němu blíž a jemně skousla jeho ušní lalůček.

"Bože, tohle ne," zasténal a zavřel oči.

"Chtěl bys sis užít? Vlci jsou v sexu nejlepší," šeptla mu do ouška. Pomalu otevřel oči, jelikož se mu zdálo, že před sebou ucítil světlo. Z dálky spatřil rychle blížící se auto, netrvalo dlouho, Rosie ho chytila a odhodila na stranu, poté se proměnila ve vlka a zmizela pryč, jelikož zaslechla své bratry. Thomas se zmateně probral, ohlédl se kolem sebe, otřel si obličej a jen si zoufale povzdychl. Co to s ním dělá? Má jí neustále plnou hlavu. Zvedl se ze země, oprášil se a pomalu odešel zpátky, už se nechtěl s Rosie potkat, musel myslet na Ashley, kterou miluje ...

Stála před zrcadlem a hleděla na sebe s upřeným výrazem ve tváři, sáhla po hřebenu a pročesala si své dlouhé světlé vlasy, poté vzala parfém a párkrát nastříkala na hrdlo, sebrala se ke stolečku a sáhla po mobilu, vytočila Thomasovo číslo a doufala, že to zvedne, chtěla mu říct, že jde s Walkerovými do jednoho klubu, potřebovala mu to povědět, aby nemusel mít strach, že by se mohlo něco stát. Když přemýšlela o tom, jak mu to řekne, ozvala se z druhé strany hlasová schránka.

"Skvělý," šeptla a dala mobil do béžové kabelky, přešla k oknu a spatřila stát Kaitlyn před svým domem, měla by už vyrazit, aby nečekala příliš dlouho, dodělala na sobě poslední úpravy, a potom odešla ze svého pokoje na chodbu, zavřela dveře a sešla schody dolů, naštěstí nikdo doma nebyl, a tak nemusela říkat, kam jde, s kým jde a v kolik přijde, její otec měl většinou starost, když se šla bavit se svými přáteli. Zamknula dveře a rychlou chůzí se vydala za svou kamarádkou, která ji radostně objala a políbila na tvář.

"Tak co na to říkal Thomas?" zeptala se tmavovláska.

"Nic, nezvedal mi mobil, má hlasovou schránku."