Měsíční Svit

4. kapitola

Ráno, kolem desáté hodiny, se jako první z dlouhé noci probral Thomas v oblečení, které měl po celou dobu večera.
Na sobě měl džíny, černé tričko a přes sebe tmavě modro červenou kostičkovanou košili, promnul si ospalé oči, rozhodil ruce a pronikavě zívl, potom se podíval na Ashley, která spala spokojeně vedle něj, posadil se a podíval se dolů na své tenisky, které byly od tmavé krve, zarazil se a sáhl po nich, aby se ujistil, zda to opravdu je to, co vidí.

Než se ale stačil podívat, periferním viděním zahlédl stopy krve, které byly od jeho bot, pomalu se zvedl se zaraženým výrazem a začal sledovat krvavé stopy, netušil, kam vůbec vedou ... sešel schody dolů a otočil se doprava, kde byly dveře, které vedly přímo do sklepa, otevřel je a nahlédl dovnitř, rozsvítil, aby vůbec viděl na schody, kam šlape.

Sešel pár schodů dolů, když v tom zahlédl mrtvou dívku celou od krve, leknutím nadskočil a spadl na schody.

"Pane bože, lidi!" vykřikl, došlo mu, že už mrtvolu rozhodně viděl a to včera večer.
Po chvilce se tam všichni objevili a nemohli uvěřit tomu, co vidí ve sklepě.
"Ty stopy krve byly od tebe Thomasi," řekla Ashley.
"Já ji ale nezabil, co to... co bylo v té trávě?" zeptal se Thomas s vyděšeným výrazem ve tváři.
"Dal mi ji bratr, nic zlého se stát nemohlo, takové účinky zas nemá," vysvětlila.

"Lidi, v noci se muselo něco stát, nevím přesně co, ale měli bychom mrtvolu schovat, někam zakopat," rozhodl Scott. Ať se to všem zdálo rozumné či ne, on myslel, že je to jediný způsob, jak ochránit sebe i své přátelé, přece jenom kdyby zavolali policii, tolik by toho nevyřešili a možná by si zadělali na malér, byli akorát všichni opilí a sjetí trávou.

"Chceš ji jen tak zakopat a hodit to za hlavu?" zeptal se Thomas udiveně.

"Co jiného chceš jako dělat?" zeptal se Scott.
"Ne, Scott má pravdu, sami bychom z toho měli malér a možná dlouho by se řešilo, zda jsme to opravdu nebyli my," přidala se do rozhovoru Kaitlyn.

"A co když ji někdo z nás zabil?" zeptal se Thomas.

"Nevím, kdo má její krev na nohou," řekl Scott. Thomas se na něj naštvaně podíval a chtěl něco udělat, měl chuť mu jednu vrazit.

"Dobře, kluci uklidněte se, prostě to uděláme tak, jak Scott řekl, potom pojedeme v klidu domů a nebudeme o tom mluvit, přemýšlet a vůbec se k takové věci vracet, ano?" rozhodla Ashley a podívala se na všechny.

"Dobře," přikývl Thomas a podíval se ještě jednou na dívčí mrtvolu, necítil se najednou moc dobře, nechtěl mít pocit, že dívku zabil on sám, ale jeho myšlenky mu nedaly zcela pokoj.

Všichni si vzali latexové rukavice, dívku zabalili do pytle a společně odnesli ven.
Daleko od chaty ji položili na zem a začali společně vykopávat díru do hlíny.

"Ještě to jde tak blbě, jak to je zmrzlé," řekl Thomas a otřel si čelo od potu, přesto ale nepřestával se svými přáteli kopat, chtěl se těla velmi rychle zbavit.

Poté, co zakopali mrtvolu, se odebrali z místa a šli mlčky za sebou zpátky k chatě, kde si začali balit veškeré věci, které si přinesli, pomohli uklidit a dát chatu do pořádku, potom vzali své tašky a odnesli je k Thomasovu autu.
"Máte všechno lidi?" zeptal se.

"Snad ano, můžeme jet," řekl Scott a podíval se na Thomase, přikývl, zavřel kufr a posadil se za volant, děvčata se posadila dozadu a Scott vedle svého kamaráda.

Po chvilce odjeli z místa a snažili se nemyslet na to, co se dnešní ráno událo ...

Cesta byla velmi tichá, nikdo s nikým nemluvil, Kaitlyn hleděla z okna, Ashley poslouchala muziku a snažila se nemyslet na mrtvolu, Scott si opřel hlavu o opěradlo a díval se z okna, Thomas se mezitím snažil soustředit na cestu, neustále se drbal za hlavou a otíral obličej, potřeboval mrtvolu dostat z hlavy, ale nešlo to, pořád jasně viděl její vyděšené oči ...
Po třech hodinách Thomas hodil domů Scotta, potom Kaitlyn a nakonec Ashley.

"Děkuju," přikývla a odemkla si pás.
"Není zač, přeju ti krásný zbytek večera," podíval se na ni a pousmál se.

"Thomasi, přestaň na to myslet, nikdo z nás jí neublížil, určitě nás musel někdo sledovat a hodit ji tam, my nejsme vrazi, jsme normální studenti, kteří mají za týden zkoušku," odpověděla a nad posledními slovy si povzdychla.

"To ano, no nic, měj se hezky a uvidíme se zítra," šeptl a dlouze políbil její rty.

"Dobře, ahoj," pohladila ho po tváři, usmála se a vystoupila z auta. Thomas čekal, dokud neotevře dveře od svého domu, potom nastartoval a vyjel z místa k sobě domů.

Tak jsem se konečně prohrabala počítačem a našla jsem tam napsané kapitoly :D takže to znamená, že budou kapitoly častěji.. ale to je asi jedno.. no nevadí :D
~ Sim ❤