Měsíční Svit

31. kapitola - Zklamání

Lednový víkend byl poměrně slunečný. Sníh, jenž napadl přes noc, pomalu a jistě tál. Děti v ulicích radostně jásaly a poskakovaly po mokrém sněhu.

Silnice byla poněkud rušná a zmatená, přes přechod přecházeli lidé na druhou stranu, kde stál bar, ve kterém panovala klidná atmosféra.

Kaitlyn zandala peníze do peněženky, podívala se na zákazníky, usmála se a popřála jim krásný víkend, sebrala prázdné skleničky, dala je na tác a odešla za bar, položila použité skleničky k ostatním, poté se napřímila, ruce dala v bok a ohlédla se po zákaznících, zda mají všechno u sebe a nic nepotřebují. Zdálo se jí, že vidí někoho přicházet, podívala se ke dveřím, dovnitř vstoupil její otec se Scottem a jejím malým bratrem Mattem, pousmála se a sledovala všechny tři, jak k ní přichází.
"Zdravím," pozdravil otec a posadil Matta na velkou židli u baru.

"Ahoj zlato," řekl Scott, opřel se o bar a natáhl se k ní, aby mohl políbit její rty.

"Jak jste se sešli?" zeptala se a začala nalévat oběma pivo a malému bratrovi ovocný džus.
"Scott se u nás zastavil, pomohl mi uklidit garáž, potom jsme si řekli, že se za tebou stavíme i s malým prckem," odpověděl otec a podrbal Matta po hlavě.
"Jo," přikývl souhlasně Matt, Kaitlyn se pousmála a položila jim před sebe plné skleničky.
"V kolik končíš?" zeptal se Scott a napil se s chutí piva, Kaitlyn od něj odvrátila pohled a podívala se na hodiny, kousla se do spodního rtu a otočila se zpátky na něj.
"Za dvě hodiny," odpověděla.

"Tak to si tady počkám," usmál se.

"Nepřeháněj, dojde to po svých," řekl Drake.

"Nenechám ji jít samotnou přece," řekl Scott.
"Tak se mi líbíš," poklepal ho ramenu. Kaitlyn se zasmála a poté zavrtěla hlavou, její otec byl občas neuvěřitelný chlap se smyslem pro humor.
"Co Thomas? Stále nemluví s rodiči?" zeptala se Kaitlyn Scotta.
"Ne, ne, tam je to bohužel teď složitější, doufám, že ti nevadí, že je u mě a tak."
"Ne vůbec ne, stejně si většinou teď u nás, ale víš zajímá mě, co s ním teď bude."
"Jo, to mě taky, hledá si samozřejmě i brigádu, ale většina z toho mu nevyšla, tak uvidíme."
"Dobře," pousmála se a podívala se na otce, který psal někomu zprávu.
"Komu píšeš?" zeptala se zvědavě, na krátký moment se zarazil, potom si odkašlal a podíval se na svoji dceru.

"Jen kolegovi z práce," odpověděl.
"Áha," moc mu to nevěřila, přece jenom byl častěji po večerech pryč, a tak tušila, že bokem někoho má.
"No nic, já jdu pracovat, ty tu teda na mě počkáš?" zeptala se Scotta.
"Samozřejmě," mrkl na ni.
"No a my půjdeme domů, ještě cestou něco koupíme v obchodě k jídlu," mrkl na dceru.
"Dobře, tak se mějte, uvidíme se k večeru."

"Ahoj," rozloučil se Drake s Mattem a společně odešli z baru, poté se Kaitlyn podívala na Scotta a pousmáli se na sebe ...

Thomas seděl ve fast foodu společně se svojí sestřičkou Karlie, která jedla s chutí hranolky, jelikož je dlouho neměla, Thomas si dopřával hamburger a mezitím sledoval svoji sestřičku.
"Kdy se k nám vrátíš?" podívala se na svého staršího bratra, tato otázka ho nepatrně zarazila a nevěděl, jak přesně na ni odpovědět.
"No, já nevím Karlie, nedokážu říct kdy, to opravdu ne, možná budu bydlet jinde, kde budeš moct u mě i přespávat a tak, to nebude problém."
"Jinde? S Ashley?" zajímala se.

"Ehm, to už vůbec nevím, jak to dopadne mezi mnou a Ashley v budoucnu, ale určitě bych s ní jednou chtěl bydlet," mrkl na ni.
"Dobře, už mám snědeno, jdu na záchod a umýt ručičky," řekla, Thomas přikývl. Mezitím, co jeho sestřička odcházela na dívčí záchody, mu přišla na telefonu zpráva, přejel palcem přes displej a všiml si zprávy od Ashley, otevřel ji a přečetl.
"Ahoj Thomasi, chci se s tebou dnes v osm večer sejít na basketbalovém hřišti, zatím" ...
Zamračil se, nepoužila žádného smajlíka, zpráva byla čistě neutrální, nikdy takhle nepsala, a tak nevěděl, co má od ní čekat, třeba ho jen chce vidět, kdo ví, podrbal se za hlavou a odepsal.
"Dobře, budu tam " odeslal a vložil mobil do kapsy, ohlédl se po místnosti, potom odnesl tácky a čekal, až vyjde jeho sestřička ze záchodů. Když ji po chvilce spatřil, natáhl k ní ruku, chytila se jeho ruky se širokým úsměvem ve tváři a spokojeně se nechala odvézt jeho autem domů.

Večer kolem osmé hodiny se Thomas chystal na sraz s Ashley.
"Kam jdeš?" zeptal se Scott sedící u notebooku.
"Jdu za Ashley, máme sraz," odpověděl.

"Dobře, tak ji pozdravuj a vrať se nějak brzy, ať tě nemusím v noci hledat," mrkl na svého přítele.

"Neboj, děkuju za tvojí starost, ale zvládnu to," pousmál se a hodil přes sebe černou bundu.
"Tak zatím, ahoj," řekl Thomas a odešel ze Scottova pokoje na chodbu, sešel schody dolů, pozdravil Mirandu a vyšel ven na čerstvý vzduch, oblékl si teplé rukavice a vydal se směrem ke hřišti. Po chvilce došel na místo, Ashley seděla na lavičce a čekala na něj.
"Ahoj," pozdravil s úsměvem a chtěl ji políbit na tvář, ale nečekaně uhnula.
"Co se děje?" zarazilo ho.

"Měl si něco s Rosie?" zeptala se, Thomas se zamračil a chvíli přemýšlel, jak to mohla zjistit, když vlčí smečka záhadně zmizela, nebylo po ní doteď žádné památky.

"Počkej, co to říkáš, kdy ti tohle jako řekla?" zeptal se.
"Včera večer stála před kavárnou a čekala na mě, zvláštní, nemyslíš?" dívala se upřeně do jeho očí.
"To ano," šeptl a sklopil oči.

"Tak je to pravda nebo ne? Já nevím, co si mám myslet, prý se to stalo, když ses tenkrát se Scottem popral s bratry Walkerovými."

"Já nevím co říct..."
"Thomasi, podívej se na mě," pobídla, aby se podíval do jejích očí. Zvedl hlavu a zadíval se do jejích očí, které nejspíš pociťovaly zklamání, jelikož viděl, jak se jí do očí nepatrně hrnou slzy.
"Ano, omlouvám se," šeptl a zavřel oči.
"Bože," vjela si rukama do vlasů, opravdu tomu nechtěla věřit, bohužel se to stalo a ona nevěděla, co v tu chvíli dělat ...

"Zlato, bylo to ze vzteku, myslel jsem, že už jsem pro tebe vzduch, nevěděl jsem, co dělám, opravdu, mrzí mě to, strašně moc," chytil její ruce do svých a snažil se, aby ho pochopila, i když to v tu chvíli nešlo, odstrkla ho od sebe a jen se na něj dívala, mezitím co jí slzy stékaly po tváři.

"Stalo se to před měsícem a ty si mi nic neřekl? Celou dobu si dělal jakoby nic a já se ti ještě omlouvala. Myslela jsem, že ses změnil, ale jsi pořád ten samý Thomas, který si s holkama jen zahrával. Věřila jsem ti Thomasi, sakra věřila!" vykřikla poslední slova, Thomas k ní přešel a chtěl ji nějak chytit, ale ona ho znovu od sebe odstrčila.

"Thomasi přestaň, vůbec se mě teď nedotýkej, potřebuju být sama," začala panikařit, jelikož cítila uvnitř zklamání, vztek a slabost.

"Dobře, řekni si kolik dnů chceš být sama, nebo tak," snažil se s tím vším vyrovnat.
"Ne Thomasi, já s tebou nemůžu teď být, prostě je konec," rozhodla.
"Ne, to nejde, nemůžeme přece bez sebe být, zlato, nedělej to, prosím."
"Alespoň si uvědomíš, co si způsobil," šeptla a utřela si slzy u očí.

"Jsem si vědom svých chyb, tohle se nemělo stát, nejradši bych vrátil čas a zachoval se jinak."
"Ale udělal si to, to je ta chyba, že si tu hranici vůbec překročil," ukázala na něj.
"Já vím, ale..." nedořekl.

"Už mlč, prosím, já odcházím, ahoj," velmi rychle se sebrala a začala s pláčem utíkat na nejbližší autobusovou zastávku. Thomas tam jen chvíli stál a sledoval, jak od něj utíká.
"Sakra," řekl a praštil rukou do plotu, takhle to opravdu nechtěl.

"Ashley," šeptl se slzami v očích, otočil se zády k plotu, opřel se a zoufale sjel dolů, posadil se a začal tiše plakat ...

~ Sim