Měsíční Svit

30. kapitola - Pravda nebo lež?

Cítil, jak jeho tělem projela vlna veškerého tepla, které se vracelo zpátky a zabránilo tak chladu, které polilo tělo během toho, co na krátký okamžik umřel na své posteli. Žíly se k sobě velmi rychle spojovaly, krev se uvnitř začala prudce bouřit, bledá tvář zmizela a trochu se ztmavila, po chvilce začal slyšet veškeré hlasy, jeho vlčí sluch se velmi rychle vracel zpátky. Mezitím jeho tělo nabíralo sílu, kterou jako vlk má, potom se zhluboka nadechl a rychle otevřel oči, které měly modrou barvu, okamžitě se posadil a snažil se popadnout dech.

"Konečně!" zajásala Kaitlyn a položila mu ruku na rameno.
"Bože," oddychl si Thomas a otřel si obličej.

"Díky bohu," pousmála se Miranda a podívala se na Ashley, která se usmála.
"Vítej zpátky," zaslechl Scott, podíval se před sebe směrem k oknu, kde stál Chris, ruce měl založené křížem a jen na něj hleděl.
"Málem si nám tu umřel," řekl.

"Děkuju moc, děkuju," šeptl Scott a podíval se na všechny.
"Nemáš zač, byla to jen maličkost," pohnul rameny Thomas a pousmál se.
"Opravdu si na půl hodiny byl mrtvý, bylo to hrozné, už to nechci zažít," řekla Kaitlyn a pohladila ho po tváři, Scott si odkašlal a podíval se na Kaitlyn.

"Jsem tady zlato, neboj se," šeptl a pohladil ji po vlasech.

"Jak ráda cítím tvé teplo a slyším bušit tvé nádherné srdce," řekla a pevně ho objala, Ashley se usmála a podívala se na Thomase, letmo se dotkla jeho ruky a poté si s ním propletla prsty, pousmál se, a potom se podíval na Scotta s Kaitlyn.Po měsíci ...

Byla chladná noc, v ulicích přes den napadlo mnoho bílého a hustého sněhu.
Leden se stal nejchladnějším měsícem pro všechny z města.

Scott společně s bratry Walkerovými neustále noc co noc pátrali po vlčí smečce, po ní ale nezůstaly žádné památky ani jediný pach, nemohli najít žádnou cestu, která by vedla za nimi, začali být z toho zoufalí a unavení.

"Scotte zastav," upozornil Chris a přestal běžet, Scott s modrýma očima se otočil na Chrise a zastavil se.
"Co se děje?" zeptal se.

"Měli bychom to vzdát, třeba už dosáhli toho, co chtěli, mysleli si, že umřeme a tak odešli."
"Blbost, musí tu někde prostě být," nechtěl se vzdát.
"Scotte prosím, vzdejme to už," poprosil, Scott se podíval na něj a potom na jeho bratry, kteří už s pátráním též nemohli.

"Dobře, tak jděte domů, uvidíme se ve škole," povzdychl si.

"Dobře," šeptl Chris, přešel k němu, sáhl mu na rameno, pousmál se a odešel se svými bratry domů, Scott se posadil na zem a opřel si hlavu o jeden strom, nemohl uvěřit, že by vlčí smečka jen tak odešla, bez toho, aby se ujistila, zda jsou Scott s Chrisem mrtví. Nechápal to a nevěřil tomu, že by to takhle celé skončilo.

Druhý den všichni studenti právnické fakulty přicházeli do školy, kde bylo poměrně dost tepleji, než venku, kde byl pouhý jeden stupeň.

Scott držel Kaitlyn za ruku, procházeli chodbou mezi hloučky upovídaných studentů, některé s úsměvem zdravili a některé nezdravili vůbec, jelikož si s nimi nikdy nic neřekli. Zastavili se u nástěnky, na které byly veškeré výsledky ze zkoušek, které byly na začátku ledna, mezitím se Scott díval, zda jsou nějaké novinky ohledně hokejového tréninku. Všiml si jmen, které byly zapsány k účasti hokejového tréninku, nemohl přehlédnout všechny tři bratry Walkerovi, kteří se přihlásili též do tréninku, pousmál se a chytil Kaitlyn kolem ramen.

"Tak jsme to všichni zvládli, zkoušky máme úspěšně za sebou, teď se jen budeme těšit na letní prázdniny," mrkl na ni.
"Určitě, jdeme?" zeptala se Kaitlyn, Scott přikývl a společně odešli do třídy, kde už všichni seděli na svých místech, Kaitlyn se posadila vedle Ashley a Scott vedle Thomase, Chris kývnul na Scotta a pousmál se.
"Tak koukám, že jsme se nakonec všichni pěkně spřátelili," řekl Thomas.
"Nejspíš to tak bude, uvědomil jsem si, že vlci, kteří mají společnou cestu a stejnou linii a dokážou spolu vycházet, by měli být pohromadě a držet spolu. Za to ta vlčí smečka, z ní jde od prvního okamžiku cítit nepřátelský pach, to je jasná zmínka o tom, že nikdy přátelé nebudeme, jdeme proti nim a oni proti nám."
"No jo, ale otázka je, kde teď jsou, kam vlastně zmizeli a proč zmizeli," řekl Thomas.
"To netuším, obávám se, že to ale ještě neskončilo," šeptl, Thomas jen pohnul rameny a podíval se na přicházejícího profesora.

"Ještě o tom hodíme řeč," mrkl na Scotta. Přikývl a podíval se na Kaitlyn, která se na něj otočila, s úsměvem mu zamávala a poslala pusu, Scott se široce usmál, natáhl ruku a udělal, že chytil její poslanou pusu.

"Bože, jste ujetý," prohodil Thomas očima a zavrtěl hlavou ...

Po škole se všichni vydali na oběd, kromě Ashley, která nutně musela do kavárny, jelikož její maminka absolutně nestíhala.

Chris seděl vedle Stelly, vedle Stelly Kaitlyn a Scott, vedle Scotta Thomas, který se poměrně dost nudil, ne že by nebyla zábava, ale cítil se jak páté kolo u vozu. S otráveným výrazem ve tváři hleděl na svoji prázdnou skleničku od coca coly, zoufale si povzdychl a podíval se na hodiny na mobilu.
"Co je Thomasi?" zeptal se Scott.

"Ale, asi půjdu domů," odpověděl.

"Nikam nejdeš, ještě půjdeme zapít úspěch zkoušek a hlavně konec vlčí smečky."
"Aha, no tak to asi jděte beze mě, já si půjdu asi lehnout, jsem celkem unavený."
"No tak Westone, ukážeš mi, kolik toho vydržíš," chytil ho Chris kolem ramen a podrbal po vlasech, všichni kromě Thomase se začali smát.
"Hej, můj účes," řekl Thomas otráveně a upravil si účes, jelikož byl najednou moc rozcuchaný.
"Dobře, tak se teda uvidíme zítra?" zeptal se Scott.

"Určitě, mějte se hezky a užijte si večer," mrkl na všechny, zvedl se a sebral se z restaurace ven, podrbal se za hlavou, rozhlédl se kolem a odešel ke svému autu.

"Mami tak já běžím domů, zvládneš to tady už?" zeptala se Ashley.

"Už to tady jen pouklidím, děkuju moc, jsi zlatíčko," poděkovala maminka za pultem, Ashley se usmála, zapnula si kabát až ke krku a vyšla ven z kavárny, sáhla po krabičce cigaret a po delší době si jednu zapálila. Mezitím se vydala ke svému autu, když v tom jí někdo skočil do cesty.

"Rosie? Co to?" nechápala, tmavovláska se usmála, ruce založila křížem a světlovlásku si prohlédla od paty až k hlavě.

"Nechápu, jak ti to mohl udělat, jsi celkem kus, holka," řekla.

"Počkej, o čem to mluvíš? A co tu vlastně děláš? Mysleli jsme si, že jste odešli."

"Neodešli, kam bychom chodili? Jen jsme dobře ukryli náš pach, moc dobře jsme věděli, že začnete hledat tu zázračnou bylinu a že kluky uzdravíte, počítali jsme také s tím, že se budou chtít pomstít, proto jsme takto zareagovali a mimochodem, Thomas je celkem drak, až na to, že mě jen využil, jak smutné," šeptla a prohlédla si nehty na rukou.

"Sakra o čem to mluvíš?!" vykřikla Ashley a odstrčila ji od sebe.
"Bacha do koho strkáš, blondýnko!" zavrčela Rosie.

"Nebojím se tě," řekla Ashley upřímně.

"Fajn, povím ti, o co jde, tenkrát po tom klubu, jak se kluci rvali, Thomas skočil naštvaně do klubu a prostě mě začal líbat a ne jen to, dokonce jsme spolu měli za klubem i sex, byl neuvěřitelný," usmála se, Ashley se na ni podívala se znechuceným výrazem.

"Tomu nevěřím, tohle by neudělal," odmítala věřit.

"Vážně? Holka věř si, čemu chceš, jen jsem ti to chtěla říct, myslím si, že o tomhle bys měla vědět. Přeju krásnou noc, ještě se uvidíme, pa," mávla na ni s úsměvem, prošla kolem ní a pomalým ladným krokem od ní odcházela ....

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ ...

~ Sim