Měsíční Svit

35. kapitola - Obavy

Nehybně ležel, nedokázal se zvednout, natož se postavit na své vlastní nohy.
Snažil se popadnout dech, jelikož se mu těžko dýchalo, plíce byly najednou tak těžké a neskutečně bolely. Záda měl podrápaná hluboko do krve, cítil jen tu ostrou a pálivou bolest v nich, jakoby do nich neustále bodalo tisíce nožů a do toho do nich padaly malé ohnivé koule. Mezitím, co přizavíral oči, plival krev z úst před sebe, nemohl se soustředit na to, co se děje za ním, netušil, kdo vstoupil do knihovny a odlákal pozornost muže, který ho minimálně dvě minuty mučil a škrábal svými ostrými drápy do jeho zad.

Tmavovláska od sebe obrovskou silou odkopla muže a zavrčela na něj.
Muž se pomalu zvedl, oklepal se a zavrčel na dívku, jež na něj hleděla svýma světle modrýma očima. Rozeběhla se, skočila na stůl na všechny čtyři, v ten okamžik se proměnila ve vlka s bílou sněhovou srstí. Muž neváhal a proměnil se též ve vlka se šedivou srstí. Bílý vlk seskočil dolů a stoupl si před šedivým vlkem na zadní nohy, několikrát ho drápl přes tvář, poté se zakousl do jeho krku a trhl s ním. Šedivý vlk zavrčel bolestí, prudce se otočil, aby se dostal z jejího sevření. Poté se na ni jen podíval, rozeběhl se a vyběhl ven oknem, bílý vlk se pomalu otočil směrem k Thomasovi, který tam nehybně ležel v louži své krve. Proměnila se zpátky v dívku a přešla k němu, jeho oči spatřily dlouhé, vlnité, hnědé vlasy, chtěl se usmát, protože je moc dobře poznával. Chtěl promluvit, ale nedokázal ze sebe dostat jediné slůvko, potřeboval poděkovat za to, že ho přišla zachránit, myslel si, že už na něj všichni kašlou a je jedno, co se s ním děje.

"Thomasi, buď, prosím tě vzhůru," poprosila Kaitlyn, chytila jeho ruku a obklopila si ji kolem ramen, poté ho pevně chytila kolem pasu a pomalu nazdvihla.

"Vydrž, prosím," šeptla. Jeho záda, která vypadala opravdu špatně, se jí moc nelíbila, potřeboval okamžitou pomoc. Odnesla ho z knihovny k jeho autu, otevřela zadní dveře a položila ho na břicho, aby ležel na břiše a ne na čerstvě zraněných zádech. Sáhla mu do kapsy u kalhot a když ucítila klíče, čapla je a zavřela dveře od auta. Posadila se dopředu za volant a nastartovala, vyjela z místa tak rychle, jak to šlo. Neustále musela při cestě za Scottem hledět do zrcátka na Thomase, zda neztrácí vědomí. Sledoval noční oblohu s vyděšeným výrazem ve tváři.

"Bože," šeptla si pro sebe, vjela si rukou do vlasů a zakývala hlavou. Kdyby nešla kolem knihovny a neucítila Thomase, byl by na místě mrtvý, chtělo se jí z toho všeho plakat.
"Tohle mi už prosím, nedělej," šeptla a dál se soustředila na cestu.

Po pár minutách zaparkovala auto před Scottovým domem, vystoupila a okamžitě přešla ke dveřím. Zvonila tak dlouho, dokud někdo neotevřel. Netrvalo dlouho, v kuchyni se rozsvítilo, a potom někdo otevřel dveře, stál tam Scott se svojí maminkou.

"Co se děje Kaitlyn?" zeptal se Scott.

"Honem, Thomase napadl jeden z těch tří vlků," vyběhla zpátky k Thomasovu autu a otevřela zadní dveře.
"Pane bože," řekl Scott.
"Teď není čas na nějaké výčitky a tak, prosím, Mirando, připravte svoji lékárničku, musíme ho okamžitě ošetřit, dlouho nevydrží," poprosila Kaitlyn. Miranda přikývla, okamžitě vyběhla zpátky do domu, odhodila ze stolu všechno možné, připravila ručníky, svoji lékárničku, misku s vodou a jehlu s nití, aby ránu potom mohla zašít a mohla se tak hojit. Scott popadl svého kamaráda a odnesl do svého domu, Kaitlyn mezitím zamknula auto a následovala Scotta, potom zavřela dveře a podívala se na všechny.

"Polož mi ho na stůl," řekla Miranda. Scott přikývl, položil Thomase na stůl a roztrhal mu tričko, nebyl teď čas, aby ho opatrně svlékali.

"Proboha, to snad ne," šeptl Scott, když viděl jeho záda. Miranda se okamžitě dala do ošetřování, Kaitlyn se jí mezitím snažila pomoct, ohlédla se po Scottovi, který vypadal naštvaně, praštil silou do zdi a zavrčel.
"Scotte, uklidni se, tohle Thomasovi nepomůže," upozornila Kaitlyn.
"Zabiju je! Všechny tři!" vykřikl.
"Scotte, no tak! Teď tohle neřeš, teď buď tady oporou pro svého nejlepšího kamaráda!" upozornila Miranda. Scott se na svoji maminku podíval a poté na Thomase, který přizavíral oči, nehybně leže a z úst mu stékala krev. Uklidnil se a vzal žíněnku, namočil ji a utřel Thomasovi tvář a ústa, potom se posadil na židli, položil mu ruku za hlavu a díval se na něj.
"Kámo, co mi to děláš," šeptl Scott a zavřel oči.

"Desinfekci," poprosila Miranda. Kaitlyn přikývla, sáhla po lahvičce a podala ji Mirandě.

Thomas v ten okamžik sykl a začal řvát bolestí, Scott mu dal ručník, aby se do něj zakousl.
"Vydrž," šeptla Kaitlyn. Po chvilce se Thomas uklidnil, mezitím se do jeho očí vrhly slzy, nikdy takovou bolest nezažil, bylo to horší jak smrt. Všechno cítil, každičké zarytí jehlou do kůže, připadalo mu to celé jako věčnost.

Po hodině bylo vše ošetřeno. Thomas zůstal ležet na stole, ke konci však tvrdě usnul, potřeboval spánek jako sůl. V ten okamžik, kdy se hluboko ponořil do spánku, vstoupila dovnitř Ashley.
"O můj bože," šeptla, když spatřila Thomase, položila si ruce na ústa a s vyděšeným výrazem přešla k němu.

"Ošetřili jsme ho, už je dobře, teď jen potřebuje spánek," řekl Scott a položil Ashley ruku na záda.

"Kaitlyn, děkuju," poděkovala Ashley své kamarádce.
"Nebýt Kaitlyn, Thomas by tu už nebyl," přikývl Scott a pousmál se na Kaitlyn. Byl na ni velmi pyšný, nikdy nevěřil, že by byla tak odvážná, silná a plná energie, jako je právě teď. O to víc ji miloval ...

Ashley se posadila na židli a pohladila Thomase po tváři.
"My jdeme spát, budeš tu s ním?" zeptala se Kaitlyn.

"Určitě," přikývla světlovláska. Scott se pousmál, chytil Kaitlyn kolem pasu a odešel s ní nahoru.
Ashley ho chytila za ruku a dívala se na něj.

"I přesto, že si mi ublížil, tak tě pořád miluju, nedokážu milovat jiného," šeptla, na krátký moment zavřela oči, jelikož ji začaly spálit slzy v očích, poté je pomalu otevřela a opřela si bradu o jeho ruku, jež držela a hladila palcem jeho prsty.
"Jsem s tebou," šeptla .....

Pokračování za nedlouho :)

~ Sim