Brácha Youtuber

6. Friends

ADEL
Hned co jsem otevřela oči, spatřila jsem Honzu, jak mě s úsměvem pozoruje.
"Co tak koukáš?" Lehce jsem se zasmála
"Mno... Máš řasenku po celym obličeji"řekl se smíchem
"Nee" vyjekla jsem, vyskočila jsem z postele a běžela jsem do koupelny... Jenže, když jsem se podívala do zrcadla.. Řasenka nikde "Mentee!!" Zařvala jsem a uslyšela jsem dupot na schodech. Vyběhla jsem z koupelny a začala jsem ho hledat. Najednou mi něčí ruce zakryli oči
"Když uhodneš kdo jsem, nic se ti nestane" šeptl mi do ucha hrozně sexy hlasem, až mi z toho naskočila husina
"A když to neuhodnu?"zeptala jsem se s rozklepaným hlasem
"Tak to nebude moc dobré" řekl
"Trochu se tě bojim" šeptla jsem
"Nemusíš, víš, že tobě bych nic neudělal" jeho ruce se posunuly z mých očí na ramena, postupně po paží sjížděli dolů a zastavili se až na bocích. Oči jsem nechala zavřené. Cítila jsem jeho rty na mém krku, bylo to neskutečně příjemné
"Honzo..To nemůžeme" řekla jsem potichu a otevřela jsem oči
"Proč ne?" Zakňučel a objal mě okolo pasu
"Jsme kamarádi a.. kdybychom se pak rozešli, už by to nebylo takový" řekla jsem smutně, otočila jsem se na ně a pevně jsem ho objala. Povzdychl si a objal mě dvakrát silněji než já jeho.
"Co si dáš k snídani?" Zeptal se asi po minutě, co jsme tam stáli v objetí
"Co uvaříš" usmála jsem se. Bez odpovědi odešel dolů. Jen jsem nad tím smutně pokroutila hlavou. Šla jsem do pokoje, kde jsem si vzala legíny a hodlila jsem na sebe Honzovu košili. Šla jsem potichu dolů. Stál u plotny, kde nejspíš vyráběl palačinky...
"Nechceš pomoc?" Zeptala jsem se
"Nechci" odsekl
"Honzo co jsem ti.." ani mě nenechal doříct větu
"Hele hleď si svýho, udělám ti snídani a pojedu domů" řekl hnusně
"Ale byli jsme domluvený, že tu zůstaneš celý týden, když Rodiče nejsou doma a do školy jdeme až ve středu" odpověděla jsem hnusně. Povzdychl si a opřel se o linku.. Přišla jsem k němu a objala jsem ho. Nečekal to
"Promiň" zašeptal a chytl moje ruce
"Co se děje?" Zeptala jsem se a podívala jsem se mh do očí
"Nic , jen tě od první chvíle miluju" sklopil hlavu. Zhluboka jsem se nadechla a tentokrát jsem odešla já..V pokoji jsem se zavřela, sjela jsem po zdi dolů a začala jsem plakat... Nevím co k němu cítím, je to kámoš... Brečela jsem asi deset minut, než mě někdo objal.
"Neplakej prosím" zašeptal smutně
"H-Honzo-o j-já ani ne-nevím co k tobě c-cítim" vykoktala jsem a podívala jsem se mu do očí. Začal se ke mě naklánět. Když jsme se o sebe lehce rty otřeli, přestal a čekal jetli něco udělám. Mezi náma bylo posledních pár cetimentrů. Abych tu mezeru vyplnila, nahla jsem se k němu a spojila jsem naše rty. Byl to jen lehký, krásný a krátký polibek, když se odtáhl, opřel si čelo o to mé
"Musím si jít domu zbalit.. Abych tu s tebou mohl být po zbytek týdne" lehce se zasmál a pohladil mě po tváři
"Dobře" šeptla jsem a položila jsem svou ruku na tu jeho
"Do oběda jsem zpět" řekl a odešel. Vzala jsem mobil a napsala jsem Andy, Mišce, Pétě a Terce do společný skupiny

Já - Holky?!
Mišpulín - Co chceš?:D
Péťulka - Nooo?
Tess - ??
Andule - Anooo
Já -Víte kdo mi právě vyznal lásku?:3
Andule - Macák
Mišpulín - Dement
Peťulka - Ment
Tess - Že by Zelený háro?:D
Já - Terezo neříkej mu tak -_- :DDD
Tess - Ale byl to on ne? :D
Já - Jo ♡
Andule - Tady se nám někdo zamilovaal
Mispulin - A kdy se budete brat?
Ja - Vy jste blby
Petulka - A proto nas tak milujes ;)