Brácha Youtuber

Noční procházka

ADEL
"Já... Musím se jít projít.." rychle jsem se zvedla, hodila na sebe rifle a mikinu a s klíčema jsem vyběhla ven. Co mám do háje dělat? Sny s Majem se mi zdaj čím dál častěji. Šla jsem a sama jsem nevěděla kam.
Když jsem byla na mostě, opřela jsem se o zábradlí a Pozorovala auta, jak sem tam projedou
"Taky nemůžeš spát?" ozvalo se za mnou
"Tak nějak" povzdychla jsem si. Opřel se vedle mě a začal dolů koukat taky
"A co jinak? Co Majo? nebo s kým to teď chodíš" uchechtl se
"S Majem už dlouho ne" řekla jsem
"Takže volná?" rozzářili se mu oči
"Ne" podívala jsem se mu do očí
"Zkusil jsem to" odfrkl si
"Snaha se cení" usmála jsem se.
Celou noc jsem strávila venku s Honzou. Procházeli jsme se a povídali jsme si. Všechno jsem mu řekla, protože mu věřím. Po pár hodinách začalo svítat a já se pomalu vydala domů
"Adélo!" vyjekl Adam když jsem zavřela dveře "Jak si to jako představuješ?! Zmizet na celou noc! Mohlo se ti něco stát!" začal na mě křičet
"Ještě kdyby" protočila jsem očima a šla po schodech nahoru
"Okamžitě se sem vrať! Mluvím s tebou!" slyšela jsem za sebou. Vešla jsem do pokoje a Luboš seděl na posteli s hlavou v rukách
"Byla jsi s ním?" zeptal se, aniž by se na mě podíval
"Ne" odpověděla jsem
"Tak kde jsi celou noc byla?" zvedl hlavu
"Venku.." sklopila jsem pohled
"S kým?" zvedl se a přešel k oknu
"S Honzou.. Potkali jsme se.." šla jsem k němu
"Jo ták s Honzou" ironicky se zasmál
"Luboši.." objala jsem ho ze zadu
"Nech mě být.." řekl bez projevu emocí
"Prosím nech toho.." povzdychla jsem si
"Víš jak moc jsem se o tebe bál?" natočil hlavu ke mě
"Promiň, už to neudělám.." sklopila jsem hlavu. Luboš se otočil a objal mě. Stáli jsme tam asi půl hodiny
"Jsi v pořádku?" zeptal se ustaraně
"Jo..už jo" dala jsem mu cudnou pusu na tvář. Usmál se
"Jdeme dolů na snídani ne?" zasmál se
"Já tu radši zůstanu. Brácha by mě zabil" mykla jsem rameny
"Neboj, budu tam s tebou" chytl mě za ruku a šli jsme dolů
"Adelizno!" začal vyšilovat hned co jsme sešli dolů
"Adame klid" začal ho uklidňovat Luboš
"Klid?! Mohlo se jí něco stát!" zamračil se
"Ale nic se jí nestalo, je v pořádku, už je doma, tak se uklidni" poplácal ho po rameni. Adam se sebral a odešel
"Je hodně naštvanej?" zeptala jsem se smutně
"To ani ne.. Víš, on se hrozně bál. Celou dobu seděl na křesle a čekal, než příjdeš" objal mě
"Půjdu za ním" řekla jsem a šla k němu do pokoje "Adame?" otevřela jsem dveře "Nezlob se na mě.." po tváři mi stekla slza
"Pojď sem.." objal mě a já mu to oplatila "Když příště někam budeš chtít, řekni mi to" dal mi pusu do vlasů
"Dobře" usmála jsem se
"A nebreč trdlo" zasmál se a utřel mi slzy
Nechápala jsem co se večer stalo. Vím, že za jinejch okolností je Majo dobrej kluk. Ale taky vím, že v porovnání s Lubošem, jsou na tom vlastně oba stejně. Někdy se nechápu. Jedinej kluk, kterýmu můžu opravdu věřit je můj brácha. Je to ten nejdůležitější člověk v mým životě. Bez něj bych nebyla nic.

Ahoj lidi jak se máte? Další kapitola je na světě. Sice jen krátká, ale už se pomalu blížíme do konce:) Moc se omlouvám, že dlouho nic nevyšlo, ale nějak jsem bez nápadů:( tak zase páčko